Kdybych si opravdu musel vybrat pouhých sedm tuzemských piv, která bych si sebou vzal na ten pustý ostrov, asi bych dopadl jako onen osel z bajky, co umřel hlady, protože si nemohl vybrat mezi dvěma kupkami sena. Těžká volba.
Jo takhle sedmdesát, to by byla jiná. Do sedmdesátky by se vešli skoro všichni mí hlavní oblíbenci. Ale zadání je sedm. Nebude to snadná práce a určitě mě v noci budou strašit zástupy těch, které jsem opomenul. Jenomže pan Playboy zavelel, a když musíš, tak musíš.
Tož pojďme na to. Jelikož jsme v Česku, nelze nezačít ležákem. Ještě před deseti lety mnohé české mikropivovary dělaly ležák prostě proto, že nic jiného neuměly, o ničem jiném neslyšely (slyšící pivovar, to je ale blbost, co) a jejich zákazníci by nic jiného nevypili. Dnes je to jinak. Po vlně nových či exotických stylů se ležáky do mikropivovarů houfně vracejí. Ale už na jiné, poučenější úrovni. Do ležáků dnes jdou ne proto, že je to samozřejmá danost, ale proto, že je chtějí dělat lépe a posvém. No, dost bylo chození kolem horké kaše, začněme chodit kolem studeného piva.
U ležáků bych váhal mezi Heroldem, Koutem, Sv. Jánem, Břevnovem, Hendrychem a pivovarem U Supa. Do výběru by se tlačilo ještě několik skvělých kousků, ale je nutno zavřít oči (i pusu) a rozpočítávat ententýky. Dopadlo to na jedenáctku Hendrycha. Ach, ta zasyčela, vyhladila vrásku z čela.
S pšenicemi se nebudu párat. Výborných je u nás mraky, ale budu nemilosrdný a brutálně ukážu rovnou na Zvíkovského raráška. Osvěžující, lehounká, po banánu vonící pšenice, jak dělaná na léto. Ostatně, kde že je ten pustý ostrov? V tropech, nebo v severní Kanadě?
No nic, pojďme dál. Nepatřím mezi ty, co mají předsudky k tmavým pivům. Fakt nejsou ani sladší, ani kaloričtější a bohužel po nich ani nerostou ženám obvody hrudníku, což jsme i v naší degustační společnosti PPE experimentálně vyvrátili. A že to byla práce… Takže sem s tmavým. Bude to Kateřina z frýdlantského Albrechta, nebo tmavý speciál od Krušnohora z Kraslic? No, piv je jen sedm, zvolím to silnější: beru Kraslice.
Když už jsme u silných piv, určitě přibalím nějaký ten pořádný bock. Vyberu Klášterní speciál od Tří růží, Tramway 22, nebo Imperial pilsner z Břevnova (přísně vzato, to není bock, ale do výběru asi patří…)? A vítězem se stává: Klášterní kousek z Husitské ulice na Starém Městě. A můžu tři, když jsou to Tři růže? Ne? Tak čtyři? Ony tam totiž rotují čtyři verze. Ne? No, zkusit jsem to musel. Tak holt vezmu zrovna tu verzi, kterou budou mít právě na čepu.
A co stout? Ten nesmí chybět. Asfalt od Zhůřáka? Albrecht Morion? Chotoviny? Nebo snad Russian Imperial Stout Barrely Aged z Břevnova? Vezmu ten poslední, má nejdelší název, bude na ostrově co číst.
A jsme u stylu India Pale Ale. Tam bude taky pořádná tlačenice. Teď urazím několik skvělých sládků a budu nominovat jen tyto tři: Don Habanero od Permona, Režnou Báru z olomouckého Chomouta a Gunslingera od Ravena z Plzně. Kolik že jsem si zatím vybral piv? Jen pět? V tom případě beru Báru i tu papriku ze Sokolova. A rychle pryč, než mě dostihne hněv sládků, které jsem opomenul. Na tom ostrově mě snad nenajdou.
Psáno pro Playboy
