Oba to byli majitelé zodpovědní a prosperity svých podniků si hleděli. A tak oba ve stejnou dobu došli k závěru, že by bylo dobré, kdyby si pořídili nějakou bezpečnostní službu, která by dohlížela, jestli je mezi regály všechno v pořádku. A každý z nich si najal jinou firmu.
Oba těm firmám dali stejný úkol: dávat pozor na kapesní zloděje a nepouštět do obchoďáku páchnoucí bezdomovce a ožraly. A po roce dát zprávu o své práci.
Obě bezpečnostní firmy se ujaly svého úkolu ve stejnou dobu. Poctivě dělaly uloženou práci a obě po roce podaly výroční zprávu o své činnosti. Ale ty zprávy se od sebe pořádně lišily.
První agentura napsala, že za celý rok nenachytala žádného zloděje (a že svou práci neflákala!). Že v této části města se bezdomovci nevyskytují a opilci do obchoďáku žádní nepřišli. Jen občas někdo přinesl bláto na botách nebo ztratil rukavice. Jinak zaměstnanci agentury neměli co na práci. Zpráva měla jednu stránku.
Druhá agentura odevzdala zprávu v podobě tlustého fasciklu. Tam dramaticky popisovala, kolik zákazníků se tvářilo ale opravdu podezřele, že několik paní si užuž strkalo bonbóny do kapsy, ale při pohledu na všudypřítomné strážce pořádku paninky raději vrátily lup do regálu. Z mnoha návštěvníků byl cítit alkohol nebo něco podobného, a tak byli na každém kroku sledování bedlivým okem ochranky. Několik zákazníků podivně dlouho sedělo na židličkách u pokladen a bylo nutné prověřit, zda tam nechtějí spát. Prostě práce nad hlavu, až museli najmout nové zaměstnance.
Každá bajka musí končit ponaučením. Ponaučení této má podobu otázky: které z obou agentur byla prodloužena smlouva?
