Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
ZÁBRANSKÝ: Kdo rozumí karikatuře Sereny Williams a dalším palčivým problémům světa
Publikováno 24.09.2018 v kategorii: Ozvěna

Že prý abych napsal něco o té Sereně Williams. Vůbec netuším, o co jde, ale dobře. Hledám, co se stalo kolem Sereny Williams, a nakonec asi po deseti minutách studia píšu tenhle sloupek. Něco podobného jsem udělal v době, kdy sílila vlna metoo. Tehdy jsem studiu věnoval možná ještě méně času, načež jsem napsal text, za který jsem dostal od mnohých vynadáno. Tvrdili, že hnutí metoo nerozumím, a tudíž se k tomu nemám vyjadřovat. Hle, moje ignorance: téma pro dnešní den.

Pamatuji si zlatou éru myšlení Václava Bělohradského. Jedním z jeho klíčových témat tehdy byla kritika společnosti odborníků. V Bělohradského odporu ke státu expertů snažících se svou řečí umlčet lidi, kteří experty nejsou, bylo hodně optimismu, radosti ze svobody a víry v demokracii. Odpor k čerstvě zažehnané totalitě a všem jejím politbyrům, k dogmatickému výkladu Platónovy Ústavy a tak dále. Od té doby se hodně změnilo.

Tomáši Halíkovi dneska nikdo nesmí kecat do uprchlíků a do islámu. Profesoru Igoru Lukešovi, který působí ve Spojených Státech, nějaký jouda s mulletem z české hospody nesmí kecat do Trumpa. Chudák Jakl! Schytat to v přímém přenosu za to, jak vypadá, to se jen tak někomu nestane (leda Sereně Williams v karikatuře, ale co já vím). A pak tady máme takové ty podavače nebo nabíječe, jako je třeba influencer Zlatkovský. Jeho prací je ironizování „malých Čechů“, pokud jsem to správně pochopil. Na Facebooku vytrvale s úsměškem vysvětluje, že malí Češi nesmějí kecat do problematiky rasové otázky v USA, neb neznají kontext. Božíčku, to je tak trapné a dojemné podavačství! Podavačství nikoli munice (pouhá ironie je na to příliš skromné myšlenkové zázemí), nýbrž – inu – cihel.

Je to k popukání, ale tihle lidé, kteří jsou obecně jaksi proti zdem, svým pokusem vrátit otázky do rukou expertů nedělají nic jiného než právě to, že staví zdi, nebo se o to aspoň s velkým zápalem pokoušejí. Kolíkují a opevňují hrací plochy. Třeba toho Zlatkovského si představuji, jak poskakuje kolem pana Halíka či Lukeše (či jakéhosi hypotetického „Američana“) a staví kolem nich cihlový přístřešek.

Problém je, že nikdo nezná pravou míru, podle níž se určuje skutečný expert. Či spíš, že tato veličina nemá mezí. Pokud dál půjdeme touhle expertní cestou, můžeme se brzy dočkat soubojů mezi profesory v gombrowiczovském duchu. Dočkáme se nekonečného trumfování, kdo je víc a kdo víc čemu rozumí. A nakonec malí, a ještě menší profesoři budou vyhubeni těmi většími. A nakonec zbude jenom jeden „profesor bůh“. Tam někam to všechno vlastně asi míří. Čili…

Držte hubu a pokloňte se.

Temno přichází z Bostonu a od svatého Salvátora. A od toho Zlatkovského z Brna samozřejmě.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET