Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl: Svět by byl bez veřejnoprávních médií krásnější
Publikováno 15.04.2011 v kategorii: Ozvěna

Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzita Palackého v Olomouci a Televizní studio Ostrava pořádá v těchto dnech dvoudenní konferenci s názvem Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci? (http://konference.osu.cz/media/), na které se mediální odborníci, akademici, novináři i jiné osobnosti snaží najít odpověď na tuto otázku. Jedním z hostů konference byl včera tejmník prezidenta České republiky Ladislav Jakl. Ten je znám svým dvacetiletým kritickým postojem k veřejnoprávním médiím, který prezentoval i v Ostravě.


Při svém vystoupení se držel třířádkového názvu konference, přičemž se nejprve věnoval médiím v novém desetiletí. Podle něj přinesla nová desetiletí pouze kvantitativní změny, mezi které patří digitalizace rozhlasového a televizního vysílání nebo satelity. Tyto technické možnosti rozšířily kapacitu kmitočtů a zvětšily rozsah vysílání.

Poté přišla na přetřes veřejnoprávní média. Podle Jakla jsou veřejnoprávní média pouze maskou a je třeba toto sousloví demaskovat jako prostě státní. „Básník tím chtěl zastřít odvozenost těchto médií od státu,“ řekl Jakl. A zopakoval již tolikrát stejnou teorii o tom, že když nějakou instituci zákonem zřídí stát, přidělí ji majetek a kmitočty, zařídí této instituci přísun veřejných peněz jako výnos z daní a zadá jí nějaké úkoly, které má plnit, tak to asi bude instituce státní. „Veřejnoprávní média je eufemismus, který původně chtěl říct, že to není instituce řízená státními exekutivy,“ dodal.

„Tyto státní instituce zabývající se šíření rozhlasového a televizního vysílání nikdy neměly existovat, nemají existovat a byl by svět krásnější bez nich,“ zopakoval Jakl svůj dlouholetý názor na ostravské konferenci. Zároveň zdůraznil, že v tomto názoru se nezrcadlí jeho názor na fungování České televize, práci lidí nebo jejího vedení či rady. Podle Jakla stejně tak, jako by stát neměl vařit pivo, tak by se neměl zabývat ani rozhlasovým a televizním vysíláním. A proč? „Protože se nikdy dostatečně nezabýval definicí veřejného dobra, veřejných statků a veřejných zájmů, který tyto instituce mají plnit,“ zdůvodnil Jakl. Stát podle něj umí jen jedinou věc, a to vyvíjet násilí. Umí vnutit veřejnosti pravidla, od občanů vybrat peníze a za to jim jistou formou poskytnout kolektivní dobro. Ovšem, jak dodal Jakl, stát musí být vždy schopný vysvětlit proč.
I přes svůj negativní postoj k veřejnoprávním médiím by Jak nesouhlasil se slovem privatizace, které je třetí částí názvu konference. „Privatizovat můžete firmu, ale není možno privatizovat instituci,“ řekl. Podle Jakla je možné veřejnoprávní média jedině zrušit a nastínil i další postup. Majetek by se prodal, na kmitočty by se vypsalo licenční řízení a koncesionářské poplatky by se zkrátka přestaly vybírat. Bývalý zaměstnanci České televize nebo Českého rozhlasu by pak zvýšili tlak na trhu práce, který je podle Jakla v novinářském prostředí velmi zapotřebí. Otázkou zůstává, kdo by převzal úkoly, které májí veřejnoprávní média plnit. Zde Jak použil cibuli jako definici veřejného zájmu.

Postupujeme-li od povrchu cibule do jejího středu, tak prvním pláštěm je nějaký jemný okruh veřejného zájmu, který určuje, co by mělo v médiích být a co ne. Ten jde ošetřit rámcem pravidel, tak jako u jiných institucí. Dalším pláštěm je určení parametrů, jak a za kolik, na které se může vypsat veřejná zakázka stejně tak, jako na stavbu silnice, uvedl Jakl. V poslední vrstvě, v jádru cibule, máme zbytkové funkce, patří sem např. nouzové informování veřejnosti. Ty jediné by podle Jakla mohly být řešitelné zřízením instituce.

„Stát z důvodu bezpečnostních, finančních a infrastrukturních začal provozovat rozhlasové a televizní vysílání, pak milostivě a velmi nerad vpustil na trh ostatní,“ připomněl v Ostravě Jakl. Důvod proč instituce veřejnoprávních médií stále existuje, je ten, že jsme ji zkrátka zdědili. Jakl se nedomnívá, že by se někdo zabýval zpětnou teorií, proč tu má taková instituce být, protože to u zděděné věci není podstatné: „Já si nedělám nějaké zvláštní iluze, že se bude někdo zpětně zabývat definováním té veřejné zakázky, toho veřejného společenského zadání, kterou by měla mít každá instituce tohoto charakteru, protože jenom toto zadání legitimizuje její existenci.“

Jakl doufá, že podobné diskuse na téma veřejnoprávních médií, přispějí aspoň k tomu, aby veřejnoprávní média co nejméně dělala věci, které nemají, jako je byznys, reklama nebo sponzoring, nebyla komerční a nechovala se ke zbytku mediálního světa jako ke svým konkurentům.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET