Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
L. Jakl pro deník Metro o výročí srpnové invaze
Publikováno 23.08.2018 v kategorii: Jakl Senátor, Publikované články

V srpnu 1968 jsem měl prázdniny mezi druhou a třetí třídou základní školy. Žil jsem tehdy s rodiči v Chebu. Jistěže jsem měsíce před srpnem i měsíce po něm zažíval celé to společenské vření, okresní město velikosti Chebu to nemohlo minout. Pochopitelně jsem v tom věku moc nerozuměl, o co jde, jen jsem věděl, že mezi sebou bojuje nové vedení státu, to byli ti hodní, s konzervativci. Tak se říkalo těm ze starého vedení, těm zlým, co se chtěli vrátit do čela.

Na samu invazi mám vzpomínky odpovídající tomu věku, třeba s kamarádem Standou jsme si onehdá vzali praky, že půjdeme střílet po helikoptérách startujících za městem. Pak jedna nad námi opravdu přelétla, praky jsme zahodili a utekli do křoví. Ale než tyhle osobní vzpomínky považuju za důležité něco jiného.

I když po srpnové invazi ještě mnoho měsíců zůstala celá zem ve stejném revolučním kvasu, svoboda slova nebyla ještě dlouho nijak dotčena a normalizace měla plíživě přijít až příštím rokem, něco se v onen srpen zlomilo. Nejen ve mně, hodně lidí mého věku to podle mě cítilo stejně.

Do té doby jsem tak nějak samozřejmě přijímal, že stávají režim a jeho představitelé, to vše je danost, patří to do mého světa a ten stát je tak nějak prostě můj. Od toho srpna už můj nebyl. Začal jsem ho vnímat jako systém vůči mně nepřátelský, cizí, nesamozřejmý, vnucovaný. Včetně školy a učitelů.

A už za pár let poté mi narostly dlouhé vlasy, začal jsem pěstovat svobodný způsob života a Západem inspirovanou muziku a konfrontace s mocí byly každodenní realitou. Už jsem to nebral jako nespravedlnost, jako křivdu, ale jako nutný konflikt já a oni. Nebýt srpna, možná bych ty konflikty bral s výčitkou: proč mě melete, já proti vám nic nemám! Ale po srpnu jsem už věděl, že „oni“ nejsou moji a já nejsem jejich. A „oni“ to věděli taky.

Takže mi srpen vlastně otevřel oči. Navzdory tomu, že to byla jen epizoda boje mezi dvěma křídly komunistů. Byl v tom pro mne symbol odcizení státu a zůstal jím po celá 70. a 80. léta.
Webdesign: Kabris|NET