Podzimní komunální a senátní volby se blíží. Navzdory krásnému horkému létu, v němž jako by se zastavilo obvyklé proudění vzduchu od oceánu, takže je také bohužel poměrně sucho, proudy na domácí politické scéně se naopak dávají do pohybu. A s nimi média, pro která je to v okurkové sezóně blahodárný výtrysk živé vody. Bez ohledu na to, že většina těch, o něž se hraje – voliči – jsou většinou na dovolených či tráví čas rozumněji než čtením či sledováním obvyklých politických manipulací v mainstreamových médiích. 

Leč naši mediální úderníci si nemohou pomoci. Strach a vyděšení obyvatel vysychajících bažin z patrně již nevratných posunů voličských preferencí, které signalizovaly parlamentní a prezidentské volby, násobí varovně vztyčený sluneční prst. Zveřejnění kandidátů do senátu bylo pro tyto nevolené mediální politiky mocným impulzem k troubení do útoku, i když stálicí nenávistných kreací pražské a brněnské kavárny zůstává samozřejmě nadále především Andrej Babiš. 

Taková Daniela (Písařovicová a spol.) z ČT před pár dny názorně předvedla, že nemožné je opět skutečností: nová sestava politruků z Událostí a komentářů je dokonce ještě hloupější než grupa Daniel (Takáč a spol.), kterou vystřídala. Premiér čněl nad její trapnou, hysterickou a arogantní snahou jej „veřejnoprávně likvidovat“ jako „klidná síla“, která snad opravdu autenticky chce zabránit přelivu migrantské invaze do naší země. Kdyby byly druhý den volby, snad bych mu to tam i já hodil. A zcela jistě nikoli sám. Dobrá práce! Jenže zveřejnění jmen kandidátů do senátu uvedlo do chodu i další slábnoucí mloky pražských bažin. 

Okamura boduje

Politruky především vystrašilo, že hned na startu zabodoval Tomio Okamura (SPD) – vedle Babiše nejvíce pronásledovaný „zločinec“. To i zkrotlé Filipovy komunisty jsou ochotni příležitostně akceptovat, protože přece jen jsou ověřenou součástí systému, který donedávna suverénně ovládal motory i kormidla moci. Okamurova formace je však otevřeným partnerem „nebažinných“ stran a hnutí, jež (nejen) v Evropské unii přivádějí probouzející se voliči do parlamentů a dokonce už i vlád. Bylo by tak i u nás, kdyby spolupráci s Okamurou kancléřka Merkelová na poslední chvíli Babišovi nezatrhla – čímž odstartovala dlouhou tahanici s ČSSD. Komunisté jí nevadili, okamurovce však vetovala.

SPD překvapila: jednak jako jedna z mála kandiduje ve všech sedmadvaceti senátních volebních obvodech, jednak se jí podařilo získat na řadě míst osobnosti zvučných jmen, které se již nebály přihlásit se veřejně k „nepříteli č. 1“. Souboj o sedmadvacet senátorských postů tak rázem získal jinou rovinu než dosavadní „trafikantskou“. Tak vypadal, když někteří neúspěšní protikandidáti Miloše Zemana z prezidentské volby oznámili, že by si rádi přivydělali jako členové horní parlamentní komory. 

Kandidatura řady zajímavých lidí s podporou SPD však situaci mění. Asi poprvé půjde i v této (jinak úplně zbytečné) instituci o politický souboj: Kavárna versus její skuteční odpůrci. ANO to určitě není. Tam jde pouze o osobní boj proti Babišovi, který si v daném systému chce ukrojit větší díl moci – a s jejími dosavadními držiteli se nemíní dělit. Okamura je však něco jiného. Ten je již signálem, že také u nás se mohou vrátit do hry skutečné zájmy významných skupin lidí, kteří na suverénní stát a homogenní národ nerezignovali. Už tím jaké kandidáty postavil, šéf SPD výrazně zabodoval. Proto musela okamžitě přijít reakce.

Jeden proti všem

Docela typickým příkladem je volební obvod, jemuž pro jednoduchost říkejme Praha 2. Tady bude obhajovat svůj post Libor Michálek (Piráti). To je ten kdysi mediálně proslavený „mravný udavač“, který nahrávkami svých rozhovorů s nadřízeným sice nic nedokázal, ale v té době (posedlé domnělými korupčními aférami) mu to vyneslo trafiku v senátu – tehdy za Zelené. Ti ovšem už rovněž nejsou v módě, tak přeskočil k jejich klonu – Pirátům.

Za Zelené bude „na dvojce“ místo něj kandidovat Ivan Gabal, donedávna poslanec za lidovce, jeden z nejdivočejších jestřábů snících o vyvolání války s Ruskem, kterého nejen kvůli tomu dokonce i lidovečtí voliči „vykroužkovali“. Teď doufá v reparát s pomocí eko-teroristů. Nebude chybět ani „prezidentský kandidát“ a významný aktivista Kavárny Marek Hilšer. Fialova ODS zase přesvědčila herce Vladimíra Kratinu, aby se v jejím dresu pokusil sehrát reprízu úspěšné frašky jakou ne tak dávno hrál pro Babiše Martin Stropnický. Jinými slovy – jeden vedle druhého Kavárna.

Proti nim se s podporou SPD postaví Ladislav Jakl, někdejší tajemník a ředitel Politického odboru kanceláře prezidenta Václava Klause, dnes člen správní rady jeho institutu. Půjde o zajímavý test. Ti prvně jmenovaní se mezi sebou poperou o hlasy pro „bažiny“, které mají v hlavním městě odcizeném zbytku země svou poslední baštu. Takže pro Jakla budou hlasovat – no prostě všichni ti zbývající. Poprvé má „mlčící většina“ Prahy 2 skutečnou alternativu. Uvidíme, kolik jich bude, a jak ji využijí. Jenže nejprve se o svém alternativním kandidátovi musejí dozvědět. A to může být oříšek.

Hehe

Tak zní lidová přezdívka Jiřího Pehe, jednoho z hlavních ideologů „bažin“. Jeho kolegové z ČT, od Bakaly a spol., se zatím snaží předstírat, že Ladislav Jakl v Praze 2 nekandiduje, protože žádná kavárenská autorita ještě „neudala tón“ pro společnou sborovou píseň. Ujal se toho tedy Pehe. Napsal do novinek.cz komentář, který kromě zmíněného pokynu „jak na to“, mimořádně přesvědčivě ilustruje i metodu, kterou postupují „strážci pravdy a objektivity“ v čase „dezinformací a fake news“. Kromě jiného píše:

„Jakl se dlouhou dobu profiloval jako liberál, který má blízko k ODS.“

(Protože Ladislava Jakla dlouhou dobu znám, vím, že je spíše konzervativec, který měl naposledy blízko k libertariánům Svobodným – především kvůli jejich odporu k EU.)

„Jeho názory byly vždy poněkud politicky „ztřeštěné“, což se přičítalo snahám stále ještě aktivního rockera šokovat a provokovat. V týmu Václava Klause ho svými kontroverzními názory zastínil jen Petr Hájek, který by dnes byl pro SPD též velkou posilou.“

(Jaké „politicky ztřeštěné“ názory zastával? Nesouhlas s Lisabonskou smlouvou, boj s eko-teroristy? Pehe neuvede jediný příklad typu „…třeba tím, že…“, aby s ním šlo polemizovat. Je to prostě jen tvrzení-nálepka. Stejným způsobem se při tom ze zvyku otřel také o autora tohoto článku, ač rovněž neuvede jediný příklad mých „kontroverzních“ názorů: 11. září?, boj s darwinismem?, s havlismem? V čem bych měl být pro SPD „posilou“? Tím, že jsem nikdy nebyl v žádné straně, nikam jsem nikdy nekandidoval a kandidovat nemíním?)

„Je ostatně zcela případné, že k SPD gravitují právě lidé z okolí Klause. Ten se sám dnes angažuje v podpoře Alternativy pro Německo, což je taková německá obdoba okamurovců.“ 

(Jací lidé z okolí VK „gravitují“ k SPD kromě L. Jakla? Ten ostatně v interview vysvětlil svou kandidaturu tak, že je pro něj zásadní odpor tohoto hnutí k migraci: „Migraci organizuje a řídí EU,“ řekl a vysvětlil, že na SPD mu je rovněž sympatické, že nejdůsledněji zastává ostré postoje vůči utahování šroubů bruselské byrokracie. „Migranti a Evropská unie nám berou naše české hřiště,“ konstatoval. O tom, se však od Pehe pochopitelně nedozvíme ani slovo.

Václav Klaus se „angažuje v podpoře Alternativy pro Německo“ nikoli až „dnes“, ale dlouho předtím, než se v nedávných volbách stala třetí největší parlamentní stranou v Německu, spíše lze říci, že jí k její vysoké a stále rostoucí- podpoře bouřící se části německé veřejnosti pomohl.)

„I okamurovci obecně hlásají názory, které by sám Klaus z velké většiny bezpochyby podepsal – od proruských postojů přes imigrační hysterii až k silné protievropské rétorice.“

(Pehe je zjevně znalec toho, co by kdo „podepsal“. Pokud bych postupoval Pehe-metodou, dodal bych, že s tím má z dob svého angažmá v USA asi své zkušenosti. Důkaz, že je agent CIA v takovém typu kavárenské „argumentace“ netřeba. Vždyť co jsou to třeba „proruské postoje“? Klausovy sympatie k Donaldu Trumpovi? Obdobné je to s „migrační hysterií“. Jak asi se exprezidentovi projevuje? Tím, že odmítá otevřít naše hranice, že nevolá „vítejte!“, nebo „my to zvládneme?“ Pehe nic dokazovat nemusí: jeho slova nebude mainstream podrobovat zkoumání jako tento „dezinformační“ web. ONI jsou přece pravda!)

„Česká televize kupříkladu nedávno pozvala Jakla do diskuzního pořadu, aby debatoval s respektovaným profesorem Bostonské univerzity Igorem Lukešem o USA. Ten se coby odborník na mezinárodní vztahy ohradil proti tomu, že je nucen diskutovat s někým, kdo není znám žádnou odborností na dané téma. Jaklovo „odborné“ zázemí se nachází v ideologicky umanutém Institutu Václava Klause, jehož zahraničněpolitické pohledy se jeví jako kopie z kremelské propagandy.“

(Pro koho, kromě ČT a ČRo, do nichž je ultralevičák a clintonovský aktivista Igor Lukeš pravidelně zván – viz jeho neslýchané výroky v době předvolební prezidentské kampaně vůči D. Trumpovi, a pak i proti němu jako prezidentovi – je u nás „respektovaným odborníkem na mezinárodní vztahy“? U Jakla to víme. Ten si „své university“ absolvoval kromě jiného v úzkém kontaktu s Václavem Klausem coby předsedou ODS, šéfem parlamentu a konečně jednu dekádu i na Pražském hradě při řešení nejsložitějších mezinárodních otázek – viz třeba právě doba kolem Lisabonské smlouvy. O takových zkušenostech se I. Lukešovi ani J. Pehe nemůže ani zdát.

Nebo zase: v čem je Institut Václava Klause „ideologicky umanutý“? Tím, že je jedním z posledních míst, kde pár lidí drží vztyčenou vlajku autentické politické pravice i v době, kdy pravice a levice ve veřejném prostoru přestaly existovat? Možná. Ale pak by to měl říci. Stejně jako které „zahraničněpolitické pohledy IVK se jeví jako kopie kremelské propagandy“? O tom ani slovo, jen jedna prošlá nálepka za druhou.)

„V debatě, která následovala, se někteří Jakla zastávali. Má prý právo prezentovat svoje názory i v debatě s odborníkem, a ČT ve svém hledání vyváženosti nepochybila. Jaklovo kurážné rozhodnutí spojit se s SPD nyní ČT její poněkud svérázné hledání „vyváženosti“ ulehčí. Pozvat do studia odborníka, aby vážně debatoval s člověkem spjatým s někým z řad SPD, už totiž není jen otázka vkusu. A to ani kdyby sám prezident Zeman stokrát opakoval, že se s názory SPD překrývají i ty jeho, a i proto navštěvuje sjezdy tohoto hnutí.“

(V debatě, která následovala po fantaskním Lukešově výpadu proti Jaklovým dlouhým vlasům, jímž nám pamětníkům osvěžil doby před Listopadem, se nebylo třeba Jakla zastávat. „Uznávaný odborník“ totiž sám odhalil svou pravou kvalifikaci neobolševického „řezníka“. 

Leč teprve tady přichází pointa všeobecného žvástání: Jakla prý podle Pehe do onoho pořadu ČT pozvali kvůli „vyváženosti“. Musí vědět, je jedním z externích „zaměstnanců“. Jakmile se však Jakl rozhodl kandidovat do senátu s podporou SPD, bude v jeho případě i s předstíranou hrou na občasné formální „vyvažování“ propagandistických hitparád Kavárny konec. Jakl prostě už do ČT nesmí. Je přece kandidátem spojeným s SPD, kterou si neoškliví dokonce ani superpadouch prezident Zeman. 

A to už zjevně není ani „otázka vkusu“ při „svérázném hledání vyváženosti“. To je prostě rozkaz. Teprve tady bylo Pehe konečně konkrétní a nezamlžené. Tak přece v celé nahotě vypadá „veřejnoprávnost“ jejich ČT, kterou platíme všichni – včetně voličů Tomia Okamury. Ostatně je jich podle výsledků voleb podstatně víc než těch, kteří podporují umírající lidovce, pospíšilovce (kalouskovce) a podobné pidistrany – skutečné majitele České televize. Což už vůbec není k smíchu. Hehe.)

Cirkus bude!

K zajímavým kandidátům do senátu se samozřejmě v Protiproudu budeme vracet. K těm „zakázaným“ o to více. Pehe a spol. se sice navzájem uklidňují, že ve skutečnosti nic nehrozí, jsou přesvědčeni, že mají mašinu propagandy stále stejně pevně v rukou, jako dříve. To sice mají, jenže tento válečný vlak už dávno jede po slepé koleji. Ukazují to volby jedny za druhými: od nás přes celou EU až po Spojené státy. 

Všude tam, stejně jako u nás, pehovci řvou, mají v rukou hlavní média, pořádají hony na čarodějnice jako v padesátých letech za mccarthismu – a přece je jim to stále víc houby platné. Lidé se totiž stále víc začínají rozhodovat podle vlastního rozumu. Mají k tomu totiž také řadu informací z nezávislých médií. Jistě, i nás se brzy pokusí zavřít (orwellovským newspeakem „omezit, regulovat“). Ale ani tak nemají šanci. Způsobů jak k lidem dostat pravdivé informace o lžích sebou definovaných strážců pravdy (a lásky) bude v technologické epoše spíše přibývat.

Zatím je stále ještě vedro, takže tyhle přípravné hrátky na „cinknutý“ předvolební zápas asi mnoho lidí nesleduje. Ale falešná konstrukce virtuálního šapitó pro cirkus zvaný „volby podle ČT (Člověka v tísni atd.)“ je již postavena. Obvyklý cirkus předstírající demokracii a rovné podmínky pro všechny kandidáty však stále významnější část veřejnosti nebaví. Dokonce už ani v Praze. 

Jak velká je ta část, se ukáže již za pár týdnů. 

Zdroj