Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Dlouhá cesta k politickému domovu – Jiří Pehe
Publikováno 09.08.2018 v kategorii: Ozvěna

V senátních volbách budou za hnutí Svoboda a přímá demokracie kandidovat kupříkladu i bývalý šéf politického odboru prezidenta Václava Klause Ladislav Jakl nebo bývalý ministr ve vládě Miloše Zemana Ivan David. Je to dobře, protože tak přestanou mást veřejnost ohledně toho, kým vlastně politicky jsou.

Jiří Pehe

 

Jakl se dlouhou dobu profiloval jako liberál, který má blízko k ODS. Jeho názory byly vždy poněkud politicky „ztřeštěné“, což se přičítalo snahám stále ještě aktivního rockera šokovat a provokovat. V týmu Václava Klause ho svými kontroverzními názory zastínil jen Petr Hájek, který by dnes byl pro SPD též velkou posilou.

Je ostatně zcela případné, že k SPD gravitují právě lidé z okolí Klause. Ten se sám dnes angažuje v podpoře Alternativy pro Německo, což je taková německá obdoba okamurovců. Šéf AFD kupříkladu nedávno prohlásil, že nacismus je jen takové ptačí hovínko na německých dějinách. I okamurovci obecně hlásají názory, které by sám Klaus z velké většiny bezpochyby podepsal – od proruských postojů přes imigrační hysterii až k silné protievropské rétorice. ☺

Stejně jako se Jakl vcelku úspěšně dlouhodobě vydával za liberála, s jehož názory lze sice nesouhlasit, ale v rámci klasické pravolevé škály je třeba je brát vážně, Ivan David se profiloval jako sociální demokrat. I jeho názory ovšem byly poněkud „výstřední“. Jakmile začal komentovat cokoliv, co přesahovalo jeho odbornost, bylo zřejmé, že by mu bylo politicky mnohem lépe v nějaké krajně pravicové nebo krajně levicové formaci.

Jaklův i Davidův politický „coming out“ je tak záslužný čin, protože oba už nebudou muset extrémní názory schovávat pod slupku nějaké umírněnější politické ideologie. Uleví se i médiím.

Česká televize kupříkladu nedávno pozvala Jakla do diskuzního pořadu, aby debatoval s respektovaným profesorem Bostonské univerzity Igorem Lukešem o USA. Ten se coby odborník na mezinárodní vztahy ohradil proti tomu, že je nucen diskutovat s někým, kdo není znám žádnou odborností na dané téma. Jaklovo „odborné“ zázemí se nachází v ideologicky umanutém Institutu Václava Klause, jehož zahraničněpolitické pohledy se jeví jako kopie z kremelské propagandy.

V debatě, která následovala, se někteří Jakla zastávali. Má prý právo prezentovat svoje názory i v debatě s odborníkem a ČT ve svém hledání vyváženosti nepochybila. Jaklovo kurážné rozhodnutí spojit se s SPD nyní ČT její poněkud svérázné hledání „vyváženosti“ ulehčí.

Pozvat do studia odborníka, aby vážně debatoval s člověkem spjatým s někým z řad SPD, už totiž není jen otázka vkusu. A to ani kdyby sám prezident Zeman stokrát opakoval, že se s názory SPD překrývají i ty jeho, a i proto navštěvuje sjezdy tohoto hnutí.

Jaklovi a Davidovi nelze než popřát, aby se ve svém novém politickém domově cítili dobře. Není sice pravděpodobné, že je nakonec uvidíme v Senátu, ale i ti, kteří dosud trochu tápali ohledně jejich politického zařazení, budou mít jasněji.

Škoda jen, že jejich příkladu nenásledují někteří další politici, popřípadě stranicky angažovaní komentátoři, kteří názorově už nějakou dobu patří k nacionálně-populistickému okraji politického spektra, který dnes SPD reprezentuje. Pokračující angažmá některých v řadách kupříkladu ODS nebo ČSSD dělá vrásky na čele nejenom těmto stranám a mate veřejnost, ale musí působit frustrace i jim samotným. Kdyby následovali Jakla a Davida, politická mapa ČR by se projasnila a strany, v nichž se dnes mentální souputníci SPD profilují, by si oddechly.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET