Krása nechtěného je úchvatná věc. Často prozradí o tématu nebo osobnosti víc než složitá analýza. V jediném okamžiku je jasno i těm, kteří se jinak o danou věc nezajímají. Jde obvykle o nadutou hloupost někoho, kdo si už připadá natolik jako „instituce“, že se přestane ovládat – a vypadne z něj nezamýšleně něco autentického. Takové nechtěné „sebeudání“. Podaří-li se pak něco takového v přímém přenosu České televize, mediálního centra havlistické Kavárny a pobočky bruselsko – washingtonských válečnických močálů, je kouzlo téměř dokonalé.

Někdy si myslíme, že jsme v tom sami, že nic prolhanějšího a manipulativního než zpravodajství a publicistika ČT není ve světě širém opakovatelné. Že tupá propaganda, jako vejce vejci podobná té předlistopadové „zelenkovské“ ČST (jež pouze změnila směr ze západu na východ), uráží zdravý rozum normálních lidí jen u nás. 

Poslední případ komického napadení Ladislava Jakla „profesorem pravdy a lásky“ Igorem Lukešem z bostonské univerzity v sobě jako v paprsku laseru soustředil mimořádně ilustrativně bolševickou lež, nenávist a popravčí vášeň nového mccartismu (zrcadlový odraz pozdního stalinismu). Ten po zvolení Donalda Trumpa zachvátil média a establishment Spojených států a politruci z ČT (a jejich pečlivě vybíraní „hosté“) se jej nyní snaží instalovat u nás. Krásou nechtěného to „imigrant“ Lukeš předvedl v přímém přenosu.

Liberální tyranie

Na Západě je to s médii samozřejmě stejné. Možná ještě horší, protože u nás přece jen ještě žije pár lidí se zkušeností z doby nazývané totalitou, takže dříve než ti na Západě mnozí rozpoznali, co se na ně valí za laviny lží (a mnozí dokonce rozpoznali i PROČ – neboť je to sále totéž), a začali se jim bránit: odpojili se. A pokud se na zpravodajství a publicistiku ČT ještě občas dívají, pak jenom proto, aby „zkontrolovali“, kam se aktuálně upíná pozornost našich novodobých politruků. „Liberální bolševik“ Lukeš tomu však dodal ještě další dimenzi.

Bolševik potřebuje jednoznačného nepřítele. Musí totiž neustále „bojovat“, což znamená rychle překračovat další a mety bizarní umělé protipřirozené tyranie. Otevírat další „Overtonova okna“, snižovat citlivost veřejnosti na vějíř perverzí, které chce učinit standardem. Tím ničit dosavadní hodnotový řád a likvidovat tradiční občanské svobody. 

Mění také slovník. Třeba omezování svobody projevu se původně jmenovalo cenzura. Tu ale liberální tyranie formálně odmítá, a tak ji přejmenovala na „politickou korektnost“. Je to totéž, ale zní to lépe, nově, mravněji. Teď už ji nazývá „bojem proti dezinformacím“. 

Na to, co je informace respektive dezinformace (pravda vs. lež), má copyright pouze mocenská struktura mediálních strážců „liberální demokracie“. V tomto směru samozřejmě nic liberálního nepřipouští. Jedním z hlavních znaků „liberální demokracie“ je totiž vášnivá nesnášenlivost (dnes začasté již i kriminalizace) všech odlišných (například konzervativních) názorů – a předstírání, že tomu tak není. Podstata totality je prostě vždycky stejná.

Hlídací psi 

V té „liberální“ si třeba člověk sám určí k jakému z nedávno definovaných mnoha desítek „pohlaví“ patří – tím, že to prohlásí. Zítra může zase prohlásit úplný opak. Obojí je pravda. Začalo to přitom nevinně „legalizací“ homosexuality, kterou v přirozeném světě (ještě poměrně nedávno) pokládala i Světová zdravotnická organizace za nemoc. Kdo na tomto zjevném faktu (deviace, porucha vůči pohlavní dualitě) trvá, je občansky či profesně vyobcován na okraj společnosti, v některých zemích (Británie a spol.) i kriminalizován. Coming soon (brzy i u nás)! 

Dnes již také u nás skupina poslanců napříč stranami chce uzákonit homo-sňatky. Adopce dětí homosexuály je již skoro realitou. Kriminalizace lékařů, kteří v souladu se svým přesvědčením, vírou či svědomím odmítnou vraždit děti (tzv. umělý potrat), je už skoro normou. Podobně třeba OSN před pár dny prohlásí za „lidské právo“ masovou imigraci. Smyslem desítek a stovek takových podobných „zákonů“ je jediné: rozbořit a zničit dosavadní model světa (a nastolit otrokářský Nový světový řád) dřív, než si toho lidé všimnou.

Jenže oni si přesto všímají. Dokládají to „šokující“ volební výsledky „populistů, extrémistů, xenofobů, fašistů“ – za něž jsou označováni všichni, kteří proti liberální tyranii veřejně vystoupí. U nás je to Okamura, Filip (trochu neprávem také Babiš), na mezinárodní scéně Putin, Trump, Orbán – a vůbec všichni konzervativci. Aby bylo lidu jasné, že tito zločinci patří na okraj společnosti – to je právě úlohou „hlídací psů liberální demokracie“, kdysi nazývaných novináři, v jejichž rukou jsou hlavní média. V našem případě soustředěných kolem psí boudy – obnovené bolševické bažiny na Kavčích horách (kterou fakticky „odborářsky-družstevně“ vlastní).

Náprava dle metody

Poslední parlamentní a prezidentské volby sice doložily nad jiné výmluvně, jak hluboce je většinová veřejnost „odpojena“, ale našemu mediálnímu „stínovému státu“ to nic neřeklo. Jede dál, dokonce ještě humpoláčtěji a zběsileji, protože nejde-li to silou, musí to jít ještě větší silou. Maximálně poupraví kulisy. 

ČT nedávno pozměnila svůj každodenní hlavní politický pořad přesně v tomto duchu: lehce pozměnila kulisy studia, z něhož se vysílá, dosavadní skupinku moderátorů za odměnu vypravila do luxusních trafik v zahraničí a na jejich místa posadila především ty, kteří se dostatečně „vyškolili“ ve „spojenecké“ liberálně demokratické cizině.

„Hosty“ – externí kompars propagandistických mystifikací – si však ponechala stejné: jejich jedinou kvalifikací musí být, že liberálně nenávidí Trumpa, Putina, Orbána, Salviniho (nový italský ministr vnitra, šéf Ligy), Babiše a spol., a naopak objektivně adorují Merkelovou, Macrona, Junckerse, Brusel, washingtonský Deep State a spol. 

Metoda „veřejnoprávní objektivity“ zůstala nezměněna – neb jest osvědčená: Kvůli optickému „vyvažování“ je nutno tento sbor čas od času „homeopaticky“ naředit někým, kdo bude „umírněně“ oponovat. Aby se tím dalo argumentovat ve stále se množící (a stále ignorované) kritice této obludné sorosovské instituce pracující (za naše krvavé daně) proti národním zájmům většinové veřejnosti. 

Koňský ohon

Za této situace nakráčel do nových kulis ČT Ladislav Jakl, tajemník bývalého prezidenta Václava Klause, člen jeho Institutu a rocker v jedné osobě, aby „umírněně“ oponoval kavčí smečce, která do našich domácích poměrů přenáší hon na Donalda Trumpa – aktuálně ještě zesíleném po jeho přelomovém setkání s Vladimírem Putinem. Ladislav Jakl se však neosvědčil. Sabáka pakazál pianěrom.

Konstatoval, že americký prezident předvedl za poslední měsíc to nejlepší, co v něm je. Důvodně prý pošťouchl Velkou Británii kvůli hroutícímu se brexitu, vypeskoval členy G7 a nešetřil ani spojence v NATO. A pokud jde o údajné (bez jediného důkazu) ruské vměšování do prezidentských voleb v USA, je to americko-americká politická hra, kterou rozehrávají Trumpovi nepřátelé.

„Svět není nedělní škola. To, že Američané jsou schopni za posledních několik desítek let skácet sto režimů po celém světě a instalovat vlády, to je pravda. Ostatní velké země hájí svoje zájmy všude možně po světě a nepochybně se při tom používají různé metody,“ konstatoval Jakl bez vzrušení.

Igor Lukeš, oblíbený česko-americký komparzista ČT z marxistické bostonské univerzity při těch slovech málem omdlel, a vyčetl moderátorovi: „Vůbec nevím, jak na tuhle situaci reagovat, protože vy jste mě pozval do tady toho programu a nakonec já tady jsem nucen poslouchat otevřené lži, nesmysly a výmysly,“ hulákal a žasl současně.„Dáte hlas tady tomu pánovi, kterého sice nevidím, ale vím z nějaké fotografie, že má koňský ohon na hlavě!“ 

Moderátor Michal Kubal sice pochopil, že je malér, ale snažil se zachovat „veřejnoprávní“ dekórum: „Já myslím, že nezáleží na tom, jak kdo vypadá, pojďme se bavit o tom, jaké argumenty tady zaznívají,“ nabídl únikovou cestu jinak věčně se profesionálně usmívajícímu emigrantovi. „Já ten koňský ohon nevidím a nikdy bych ho nezmínil, nebýt toho, že tady slyším ty absurdní lži, které jsou vypůjčené ze slovníku Kremlu, který dezinformuje diváky právě tímhle způsobem!“ soptil majitel jediné přípustné liberálně-demokratické pravdy. Jako by to točil některý z mistrů české filmové Nové vlny ze šedesátých let. 

Americká krása

Vůbec není podstatné, o čem mělo být obvyklé špinění Donalda Trumpa. Zbožňovanou Ameriku pro ČT – stejně jako pro emigranta Lukeše a ostatní kompars – ztělesňuje dnes nikoli zvolený prezident, ale poražený „skrytý stát“ ve Washingtonu, který stále doufá ve válku s Ruskem. Ten stvořený zázrak bolševické „americké krásy“ byl opravdu skryt v tom „koňském ohonu“. 

Jakl totiž nosí dlouhé vlasy již řadu desetiletí dodnes – i jako poměrně dospělý rocker. Napomádovaný „profesor“ Lukeš se přes to nemůže přenést. Je to v něm jako v koze. Ví, že než emigroval, zdejší bolševik dlouhovlasé „máničky“ neměl v lásce, neb symbolizovaly příklon k americké volnosti – v dobách, než tamní svobodu zničili neomarxističtí neokoni Clintonové a Obamové. A teď jim do téměř dokonaného díla americké krásy hodil vidle Donald Trump. Kam mají Lukešové emigrovat teď?

Na dně

Všechna ta „liberální nenávist“ vystříkla v jediném výronu krásy nechtěného. O „koňských ohonech“ našich ultralevicových mládežníků s krycím označením Piráti (stvořeném na bruselské úrovni muslimským šéfem tohoto nadnárodního spolku, jenž všude jinde už je za zenitem), by soudruh jistě takto nemluvil. Jenže zapomněl, že v ČT jsou přece jen pozadu, takže stále ještě občas formálně markýrují názorovou pluralitu, na niž si hlavní americká média v boji proti Trumpovi již hrát přestala.

A je jim snad už také jedno, že podle posledního zjištění agentury Gallup již 62 procent Američanů považuje zprávy mainstreamu za zaujaté a zkreslené. V televizi tvoří podle nich třetinu zpráv úmyslné lži a víc než polovina respondentů nedokázala jmenovat médium, které by poskytovalo objektivní zprávy. To všechno za poslední rok a půl, kdy se média a Deep State, jehož jsou nástrojem, snaží zlikvidovat prezidenta Trumpa. Těch 62 procent – to totiž zdaleka nejsou jen Trumpovi voliči. Možná budoucí.

Trend potvrdila i agentura Axios, která se speciálně zabývá zkoumáním amerických médií. Podle ní dokonce 72 procent Američanů má za to, že tradiční média publikují falešné nebo úmyslně zavádějící zprávy. Obě agentury konstatují, že důvěra americké veřejnosti k médiím je na historickém dně.

Česká televize (a spojené hlavní mediální koncerny Bakalů a spol.) se zjevně řídí starým bolševickým Dohnat a předehnat Spojené státy. Soudruh Lukeš jim z druhé strany oceánu právě podal pomocnou ruku. A vlastně ne jen jim. Tak mě napadá, což takhle:

Jakl na Hrad!

Zdroj