Nelze říci, že volba Donalda Trumpa a zejména prohra Hillary Clinton v posledních prezidentských volbách znamenají historický mezník. Na hlavu poražená Demokratická strana vtáhla USA, potažmo svět, do něčeho, co bych nazval politickou občanskou válkou.
Ano, jeví se to tak a dost možná další přitvrzování útoků proti Trumpovi v nějaké násilné střety vyústí. Ale situace před posledními americkými prezidentskými volbami a i po nich přece nespadla z nebe. Rozdělení americké společnosti je autentické, je realitou a boj o Trumpa je jen jeho personalizovaným a symbolickým projevem. Americká společnost už od konce šedesátých let začala ztrácet svůj mravní, hodnotový, staromódně usedlý charakter, kde se slova jako vlast, rodina a národ vyslovovala s patřičným patosem. Tahle společenská konstrukce nevydržela nápor pokrokářů, jejichž výhrady byly zpočátku možná i v něčem oprávněné. Ale podařilo se jim vylít s vaničkou i dítě a Amerika už není tou Amerikou čestných chlapáckých hrdinů, ale hyperkorektních metrosexuálů, kteří si nemyslí, co si myslí, ale to, co si podle nových společenských modelů mají myslet. Stará Amerika ale ještě úplně nevymřela a vzchopila se k možná poslednímu pokusu zastavit celý ten ohromný experiment sociálního inženýrství. Chci tím říci, že ten střet by tu byl i bez Clintonů a Trumpa a odehrává se přímo ve společnosti. A také tam se s ním může něco udělat, politika k tomu může jen přispět nebo to kazit, ale sama nic nedohraje, protože to sama nespustila.
Dost dobře mi není jasné, proč Demokratická strana prahne natolik po tom, aby vyšlo najevo, že Rusko dokázalo ovlivnit volby. Není to přiznání vlastní slabosti a neschopnosti?
To je celé nejlegračnější. Trump byl v tu dobu mimo státní struktury a nenese za bezpečnost státu v tehdejší době žádnou zodpovědnost. Pokud cizí služby tehdy v Americe řádily a nějak významněji ovlivňovaly americké volby, měli by ti činitelé amerických bezpečnostních složek místo pokřiku a vinění Trumpa otevřít zásuvku svého pracovního stolu, vyndat pistoli a střelit se do hlavy. A ještě něco. Že prý Rusko ovlivnilo americké volby, to slyšíme každý den ze všech stran, ale jak se to mělo konkrétně realizovat, o tom už se moc nemluví. Tak si zjistíme, že tím hlavním zásahem prý mělo být zveřejnění skandální korespondence z prostředí Demokratické strany, usvědčující vedení strany ze zneužívání stranického aparátu proti konkurentům Hillary Clinton v primárkách, přitom aparát strany musí být v primárkách přísně neutrální. Tak si říkám, že jestli tuto korespondenci vynesl Putin, nemělo by se mu vyhrožovat válkou, ale měl by dostat Pulitzerovu cenu za odhalení velké politické špíny. Za takovou práci, za vynesení takových lumpáren na světlo bývají přece novináři oceňováni.
Pan profesor Lukeš dělí lidi, tedy voliče, na seriózní a neseriózní. Podle jeho slov 65 procent republikánů nevidí důvod prezidenta Trumpa za jeho výkon kritizovat. To jsou ti neseriózní…
Ano, toho jsem si všiml, to řekl snad v první větě v onom pořadu se mnou. Z jeho slov plynulo, že Američané se dělí na dvě skupiny: na voliče republikánů a na ty seriózní. Asi na to měl moderátor zareagovat. Já jsem nechtěl, protože s těmihle frázemi nemá cenu bojovat, jejich autoři se odkopou sami, zatímco pokud by se kolem toho mezi námi o tom byla odehrála nějaká přestřelka, divák by postřehl jen to, že se tam nějací dva lidi hádají, a ostatní by mu v šumu uniklo. Tak jsem raději nechal Lukešovy skvostné věty v jejich nahotě.
Asi není jen americké specifikum, že voliči vítězů bývají charakterizováni jako ti méně rozumově zdatní, kteří místo toho, aby se snažili pochopit genialitu poražených, volí ty „nesprávné“ lidi a strany.
Asi před dvaceti či pětadvaceti lety jsem někde napsal, že někteří lidé vyznávají demokracii jen potud, pokud ta nese takové plody, které jim chutnají. Mě na tom nemrzí jen to, že tihle zvláštní lidé tupí volební vítěze a upírají jim jejich vítězství. Daleko horší je to, že plivou na významnou část společnosti, místo aby pochopili, že ti, kdo volili jinak, pro to měli nějaký ze svého hlediska racionální důvod. Souvisí s tím ještě jedna obvyklá vlastnost těchto „liberálů“. Když se potkají s jiným názorem, okamžitě předpokládají, že jejich nositel má pro jejich sdílení nějaký zlý motiv. Nedovedou přiznat jinému pohledu jeho vlastní legitimitu.
Předseda hnutí Starostové a nezávislí pan Gazdík pravil cosi ve smyslu, že volba Donalda Trumpa dokazuje, že i demokratické volby mohou vynést na piedestal podle jeho názoru nesprávnou osobu…
Ano, třeba Hitlera. I toto srovnání jsem dnes četl. Když tihle elitáři říkají toto své A, měli by říct i B: co nám to chystají lepšího, než jsou demokratické volby. Nebo snad variantu B tají? Já už desítky let říkám dvě věci, které jsou asi přesným opakem. „Lepší než aby byly věci dobře, je, když jsou tak, jak mají být.“ A ta druhá: „Politické dějiny jsou dějinami souboje dobra a svobody. V tomto boji stojím na straně svobody.“
Hodláte se ostříhat?
Jistý typ lidí má s mými vlasy problém už tak 45 let. Pro takové mám bezva zprávu: váš problém už úspěšně řeší čas a gravitace. A asi brzo vyřeší.
