Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Pražané poděkovali Slušným lidem z Brna: Byla to odvaha, ale také povinnost. Protest proti zvrácené divadelní hře bodem obratu? Nekulturní politický boj na jevišti. Obludnosti placené z našich daní
Publikováno 30.07.2018 v kategorii: Ozvěna

Měsíc od občanského protestu brněnských občanů proti divadelní hře „Naše násilí, Vaše násilí“, uvedené 26. května v divadle Husa na provázku, uspořádala konzervativní Akce D.O.S.T. diskusní večer Hovory se slušnými lidmi.

Ve čtvrtek 28. června tak vystoupili v Praze na Novotného lávce publicisté z řad Akce D.O.S.T. a zástupce Slušných lidí právník Ludvík Kummer, který se s diskutujícími podělil o své motivy a postřehy z celé protestní akce, která vyvolala velkou mediální a politickou odezvu a stala se takřka přelomovým počinem v obraně tradičních hodnot.

Antikultura

Publicista a místopředseda Akce D.O.S.T. Michal Semín, který celým večerem provázel hned v úvodu poděkoval Slušným lidem za jejich odvahu, se kterou se postavili blasfemii urážející vlastenecké i náboženské cítění slušných lidí. Protest před divadlem a hlavně v divadle samotném je podle něho velice významný, neboť vyprovokoval řadu osob, aby inscenaci odsoudili. „Pojem znesvěcení je důležitý pro pochopení toho, co se vlastně v Brně stalo. Když se zastánci představení ohánějí uměleckou svobodou a kulturou, tak to je zásadní nepochopení toho, co je kultura. Kultura souvisí už etymologicky se slovem kult tedy s úctou. A tato hra v sobě neobsahovala nic, co by se úctě i jen vzdáleně podobalo.“ 

Podle Semína se jednalo o promyšlený útok na samotné základy naší civilizace. „Šlo o zneužití kultury pro politický boj, přesně v duchu neomarxistické levice, která pochopila, že dělnická třída není ten správný nosič pokroku. Když zjistili, že dělníci kulturní revoluci neprosadí, bylo třeba zaměřit se na inteligenci. Na svět kultury, médií a univerzit a tedy i na svět divadla.“ Inscenace tohoto typu, které jsme byli svědky v Brně nemají s uměním a kulturou nic společného, podle Semína se jedná primárně o politický nástroj, který slouží jako beranidlo v rámci politického boje. 

Semín také upozornil na to, že díky mediální pozornosti jsme se o celé akci tentokrát dozvěděli, ale takových akcí je mnohem více a o některých se vůbec nedozvíme. A to nejen o těch divadelních, ale také o dalších, které se schovají pod nálepku kulturní akce a jež jsou financovány z veřejných zdrojů – a ani o tom nevíme. 

Spravedlivý hněv

Podle zástupce Slušných lidí právníka Ludvíka Kummera se jejich květnový protest proti zvrácené divadelní hře stal bodem obratu v dosavadní praxi politické korektnosti. Kummer také ve svém vystoupení popsal průběh celého protestu. „Začalo to tím, že jsme absolvovali důkladnou osobní prohlídku, ale píšťalky, které jsme měli připravené se nám podařilo do divadla pronést. Když se několik dvojic herců na jevišti svléklo, a začali tam provádět různé sexuální praktiky, začali k tomu pouštět píseň Tichá noc, svatá noc. To mě jako věřícího silně zasáhlo. Nevěřil jsem vlastním očím, že je někdo schopen tuto posvátnou píseň takovýmto způsobem zneuctít.“ 

Hra byla podle něho součást promyšleného útoku na základy naší společnosti a západní civilizace. „Když jsem vstoupil na jeviště pociťoval jsem spravedlivý hněv. Po našem vstupu na jeviště, herci přestali hrát, ale nedošlo k žádnému násilí. Herce jsme v žádném případě nenapadali. Nikdo se tam nikoho nedotkl. Šlo nám čistě o to, abychom protestovali proti tomuto představení.“

Reakce policie byla podle Kummera velmi profesionální. „Přístup policie byl příkladný a bylo vidět, že s námi spíše sympatizují.“ Celá protestní akce se podle něho stala bodem obratu v dosavadních protestech. „Pokud se začneme zbavovat politické korektnosti a uvědomíme si základy naší civilizace a budeme si vědomi faktu, že je nemůžeme tak snadno opustit, tak věřím že protest splnil svůj účel. Udělal bych to znovu“ uvedl Kummer.

Milióny na urážky Boha a státu

Publicista, hudebník a spolupracovník Institutu Václava Klause Ladislav Jakl se pozastavil zejména nad faktem, že šlo o představení financované z veřejných peněz. „Na tento festival daňoví poplatníci zaplatili 10 milionů korun. Z toho 2 miliony právě na účast tohoto souboru. Máme právo se ptát, proč se dávají veřejné peníze na takovéto věci. Máme právo chtít, aby se tyto kohoutky zavřely a to úplně. Ale já myslím, že to nestačí. Nejde jen o to, že ušetříme. Jde o to, že jakákoliv koruna, která se ocitla ve veřejném prostoru, tak tu daňový poplatník nedal dobrovolně. Byla mu sebrána násilím. Kdyby daně neplatil, šel by do vězení.“ 

Obec, kraj i stát je podle něho povinen dávat prostředky jen na takové věci o kterých doloží, že jsou ve veřejném zájmu. Jestliže je něco financováno z veřejných peněz, je to projevem státní politiky. Je to výrazem toho, že veřejná autorita si myslí, že toto je ve veřejném zájmu. „Jestli je postava pornoherečky vytahující z intimních partiií státní symbol a postava Ježíše, která na jevišti koná znásilnění, jestli toto je oficiální státní veřejnou kulturní politikou, tak my jako veřejnost k tomu máme co říci,“ míní Jakl.

Nebyla to náhoda

Předseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník se v závěru zamyslel nad širším kontextem toho, co se v Brně odehrálo i nad smyslem divadla jak takového. „Jsou druhy umělecké tvorby, které se dotýkají více života. Odrážejí a parafrázují lidskou existenci. Divadlo je v tomto smyslu nezastupitelné. Co to vlastně divadlo je? Divadlo je světem iluze, ale nemělo by být světem falše.“

Sugesce divadla je podle něho velice silná. Bez myšlenky divadlo přestává být divadlem. „Divadlo předává myšlenku, je tam vždycky přítomen nějaký vzdělávací prvek, neboť chce vždy předat nějaké poselství divákům. Když se překročí určitý bludný kořen, tedy hranice rozumnosti, tak se záležitost stává něčím jiným. Buď rituálem, nebo, což je ještě nebezpečnější, skutečným reálným životem. A to je přesně to, co se v Brně přihodilo.“

Herci přestali být v tomto případě herci, a stali se z nich podle něho političtí aktivisté. „To co se tam odehrálo, vůbec nebylo divadlo. Nebylo to vůbec náhodné že se to stalo. Nebyl to žádný exces, žádná výjimečnost. Bylo to věc plánovitá. A mnohých podobných se v budoucnu ještě dočkáme.“ Podle něho jde o jeden z projevů tzv. liberální demokracie. 

„Nenechme si namluvit, že vystupujeme proti umělecké svobodě, když nechceme vidět státní vlajku na těch nepříslušných místech. Vystoupení Slušných lidí nejenže považuji za legitimní, ale měla by to být v podstatě povinnost, když vidíme, že se děje nějaký trestný čin, tak bychom měli zasáhnout.“ Abychom ubránili tradiční hodnoty, které jsou mnoha lidem stále drahé, nesmíme se rozpakovat sáhnout k podobným činům.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET