Předesílám, že sport mě nezajímá, že Spartě bych nikdy nefandil, snad jen proti zahraničnímu klubu, a jsem názoru, že mnozí sportovci jsou nepříliš bystrého uvažování. Z jejich úst běžně padají blbosti až běda. Každý ale mávne rukou, protože oni jsou přece hodni obdivu za jiné přednosti než za rétorické dovednosti.
Tentokrát se rukou nemávlo. Zatímco jiné hloupé či buranské výroky fotbalistů běžně projdou, neprojde takový, který se dotkl posvátné krávy dneška: politické korektnosti.
Že prý ta rozhodčí měla jít ke sporáku a ne pískat mužský fotbal. No co, ulevili si z pocitu křivdy. Možná by se diplomat vyjádřil citlivěji, ale to se budeme šikanovat za takové banality? Budeme.
Dva fotbalisté pražské Sparty, kteří se takhle vyjádřili, jsou natahováni na skřipec, mučeni povýšenými mediálními komentátory, odsoudil je klub, „skandál“ řešil i národní fotbalový sraz. Jeden z trestů vpadá zajímavě, „hříšníci“ prý budou nějaký čas trénovat s fotbalistkami. Jestli to bude obnášet i společné sprchování po tréninku, tak to na moc tvrdý trest nevypadá. I když kdoví, třeba by se oba fotbalisté v té sprše dověděli víc, než by chtěli vědět…
Taky politicky nekorektní? Jistě. Kde jsou ale všichni ti „Je suis…“, co naoko bránili právo každého říkat i názory, se kterými nesouhlasili? Dnes jsou „spravedlivě“ plamenně rozhořčeni.
Máme se vzájemně okřikovat, rozhořčovat nad každým drobným cynismem? Vymýtíme všechen drsnější humor, zakážeme emoce? Obou kluků je třeba se zastat, protože jinak bude příště terčem štvanice kdokoli z nás.
Je tu ale ještě jedna postava příběhu. Chybující rozhodčí. Ona první by to měla zastavit. Třeba tím, že oběma fotbalistům vzkáže, že je bere za slovo a že vzala místo v jejich klubové kuchyni. A že ji časem pak ještě rádi pošlou s praporkem na trávník.
