Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Z diskuse na Neviditelném psu:
Publikováno 30.09.2016 v kategorii: Ozvěna

Kdysi jsem sylšel v rozhlase:

Autor: D. Stirský Datum: 26.9.2016 9:34

reportáž o jednom velkém městě v Jižní Americe, kde se magistrát rozhodl výrazně omezit automobilovou dopravu. Okamžitě začaly demonstrace, petice, protesty. Jenže radní nepovolili. A lidé najednou zjistili, jak je centrum města bez aut krásné a o co vše přicházeli. Hlavní třída se začala kultivovat, a to i v místech, kde vedla různými chudými čtvrtěmi a slumy, vznikalo mnoho nových obchodů, restaurací, kaváren… Je mně smutno, když vidím třeba široké vinohradské ulice s krásnými domy z přelomu 19. a 20. století zastavěné auty, někdy se dá jít po chodníku jen stěží, všude jen samé plechové škatule. A když vidím řeky aut na magistrále a skoro v každém je jen jeden člověk…

 

Re: Kdysi jsem sylšel v rozhlase:
Autor: R. Chodovsky Datum: 26.9.2016 11:31

reportáž o jednom velkém městě na ostrově Utopie, kde se magistrát rozhodl výrazně omezit soukromé bydlení. Okamžitě začaly demonstrace, petice, protesty. Jenže radní nepovolili. A lidé najednou zjistili, jak je krásné nebydlet sám. Lidé se potkávali a komunikovali i přímo doma. Všude zavládla dobrá nálada a mír. Na hlavní třídě se tančilo a zpívalo. Začal se kultivovat veškerý společenský život a to i v místech, kde dříve bydleli v chatrčích chudí, v místech slumů vznikaly společné prosluněné paláce. Je mně smutno, když vidím třeba široké vinohradské ulice s krásnými domy z přelomu 19. a 20. století a v každém bytě jen jedna rodina, někde dokonce i samotný jeden člověk….
Webdesign: Kabris|NET