Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Odpovědi pro časopis Instinkt k 30. výročí smrti Johna Lennona
Publikováno 09.12.2010 v kategorii: Rozhovory

Časopis  INSTINKT  připravuje článek o výročí úmrtí Johna Lennona a dělám při té příležitosti anketu mezi známými osobnostmi, jak se jich osobně dotkla jeho smrt a co v inkriminovanou dobu dělali. Velmi rád bych s se s tímto dotazem obrátil i na vás, věřím, že by naše čtenáře zajímala vaše odpověď.

Otázka tedy zní:

1)      Vzpomenete si, co jste dělal 8. 12. 1980, když byl zastřelen John Lennon?

Vzpomenu. Snadno, to se zapomenout nedá. Seděl jsem v hospodě U malvaze v Karlově ulici na Starém Městě, když s tou zprávou přišel jeden kamarád.

2)      Jak se vás osobně dotkla jeho smrt?

Pro mne Beatles nikdy nebyli kapelou snů, spíš jsem je respektoval jako zásadní partu pro vývoj světové hudby. A John byl zase názorově úplně jinde než já. Přesto mě to v onu chvíli zasáhlo jako pěst mezi oči. Jako pro bigbítovou máničku byl prostě pro mne symbolem. Kdyby si komunisti poslechli nějaké jeho texty, museli by uznat, že byl ale hodně nalevo a klidně jim v lecčem mohl mluvit z duše. Oni ale nějak rozpoznali, že pro nás je ikonou svobody, vlastního způsobu života, nezávislosti na establishmentu. Z úmrtí světových muzikantů mě zasáhl vic snad už jen odchod Johna Bonhama od Led Zeppelin. Osmého prosince jsem nikdy nechyběl s kytkou nebo svíčkou u Johnova improvizovaného pomníčku na Kampě. „Co vy tady, jdete truchlit, truchlit?,“ptali se mě tam někdy v roce 82 hlídkující estébáci, které jsem znal z nějakého výslechu. V roce 84 jsem tam už zažil pěkný zátah, to nás sebrali snad dvacet třicet, co jsme se tam zrovna na tom Maltézském náměstí sešli. Všechny nás předvedli na služebnu do Vlašské. Což si pamatuje dobře, protože jsem celý vyklepaný strachy před tou služebnou nacpal dopis od kamaráda z Mnichova za okap, aby ho u mne nenašli. Dnes se na Lennona dívám jako na lidsky a názorově hodně popleteného človkěka, ono se to ale soudí s třiceti lety zkušeností navrch. Jeho muzika ale měla v sobě mnohem víc, než on sám tušil. Něco jako dotek krásy. Mám ho rád a v den kulatého výročí jeho pitomé smrti se mi asi budou trochu lesknout oči.
Webdesign: Kabris|NET