Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Děkovná řeč L. Jakla při převzetí ceny Osobnost roku za přínos k hudbě při finále soutěže kapel Skutečná liga, 12. 12. 2015.
Publikováno 18.12.2015 v kategorii: Hudba

Dobrý večer všem v sále. Já jsem se o udělení ceny od organizátorů dověděl už před chvílí, tak jsem si stihl připravit stručný, asi dvouhodinový děkovný projev. Tak abych s ním začal, že.

Při takové příležitosti se vždycky děkuje. Ano, i mamince, jak mi támhle vzadu někdo radí. Ale v tuhle chvíli hlavně Lukáši Fouskovi a agentuře N. S. E. F. za už desetileté pořádání téhle ohromné celonárodní a někdy až mezinárodní soutěže kapel.

Když jsem jako člen poroty před několika lety předával cenu jedné z vítězných kapel, tak jsem pravil, že soutěžit v muzice je pěkná píčovina. Že přece umění se nedá měřit, že jde o ryze subjektivní věc, komu co udělá dobře na duši nebo ho rozparádí. Ale že Skutečná liga je něco jiného. Díky ní se už skoro tři tisíce kapel představilo divákům i kritikům tak, jak by třeba nikdy neměly šanci. A mnohé to určitě pořádně nakoplo do dalších let. A třeba já jsem si právě při jednom finále před lety vyhlédl svého současného kytaristu.

Sluší se taky vždy říct, že ocenění dotyčného překvapilo. Takže: překvapilo. Ani nevím, čím jsem se o to zasloužil, třeba jsem byl jen na řadě. Bigbítu se sice věnuju už od raného dětství (což považuju za důležité, protože mí vrstevníci k tomu přišli zpravidla až v pubertě nebo v adolescenci, zatímco pro mne to bylo totéž, co pro jiné děti Kočka leze dírou), ale nějaké velké díry do světa jsem za tu dobu teda moc neudělal.

Na poli popularizačním, propagátorském se určitě taky najdou zástupy zasloužilejších, ale dobrá, jednu svou aktivitu tady připomenu, když už mám mikrofon, abych si taky trochu přihřál svou polívčičku.

Už deset let (mimo jiné) pořádám takový malý festiválek. Vždy se koná 28. února, vždy v klubu Vagon na pražské Národní třídě. Původně jsem ho věnoval čtyřem svým spoluhráčům z kapely, kteří již nejsou mezi živými. Ale poslední dobou už ho chápu vůbec jako připomenutí těch kamarádů a muzikantů, co už nejdou mezi námi, ale něco ohromného tu po nich zůstalo, v nás všech.

Jste tu většinou samé mladší ročníky, ale ona je muzika dost riziková činnost a Zubatá si pro muzikanty vůbec nepřichází podle rodného listu, ale jak se jí zlíbí. Tak si myslím, že se máme občas zastavit a na ty báječné lidi si vzpomenout a třeba jim i zahrát.

Dneska tu ale nejsme kvůli nějakým smutným myšlenkám. Chci popřát všem finálovým a oceněným kapelám hodně dalších úspěchů na pódiích i mimo ně, poděkovat jim za skvělé dnešní výkony a bezva den. A vám všem přeju kupu pořádné muziky a hodně radosti ze života.

 
Webdesign: Kabris|NET