Jakl pro První zprávy: republika, to jsme my
Publikováno 27.10.2015 v kategorii: Rozhovory

Co se vám vybaví, když se řekne 28. říjen 1918?

Mnoho osobních zážitků. Třeba ten z roku 1988, jak nás honili po Praze při nepovolené demonstraci, protože ta povolená byla až druhý den. Nebo těch deset let na Pražském hradě, kdy šlo vždy snad o nejpracovnější den v roce. To býval ještě hlavním bodem oslav státního svátku každoroční státotvorný projev, zatímco vyznamenání spíše ceremoniální důstojnou parádou. Dnes zbyla už jen ta paráda a „projev“ se smrskl na komentář rozhodnutí o vyznamenáních. K letošku se mi vybaví demonstrace, chystaná na 14 hodinu na Václavské náměstí proti šikaně živnostníků.

Myslíte si, že jsme dostatečně hrdí na svůj stát nebo  – na rozdíl od „hrdých“ obyvatel jiných států – my naše dějiny zlehčujeme?

Češi nejsou patetický národ a zlehčovali vždy všechno. V mnohém je to výhoda, často ale také škoda. A to je tento případ. Když si tam málo ceníme své suverenity, nedivme se, že ji nám Brusel tak snadno bere.

Jak teď říkají mnozí politici, máme se hlásit k odkazu 28. října a T. G. Masaryka?

Jistě máme, jde ale o to, co si kdo pod tím odkazem představuje. Podle mne je oním odkazem republikanismus, rozchod s cizí feudální tradicí. Ale také nešťastný útěk od kříže, za který však do značné míry může tehdejší hloupý postoj domácího kléru ke vznikajícímu státu. Odkazem je i nové sebevědomí a zodpovědnost za své osudy. Masarykův odkaz osobně vnímám jako velmi sporný. Jeho postojů v hilsneriádě i v boji o rukopisy si velmi cením. I jeho trpné role coby symbolu nové státnosti. Jako praktického politika První republiky ale už méně. Nikdy nebyl demokratem, neuznával parlamentní demokratické mechanismy a svobodu jednotlivce chápal jako překážku na cestě ke svým vizím. Den 28. října ale není dnem, kdy máme analyticky pitvat tehdejší děje a zúčastněné postavy. Je dnem, kdy si máme říci: Republika: to jsme my.

ptal se R. Pekárek

 

Webdesign: Kabris|NET