Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Sláva vítězům, čest poraženým
Publikováno 01.10.2010 v kategorii: Rozhovory

V těchto dnech vychází kniha Pavla Kosorina Sláva vítězům, čest poraženým, aneb Ameriku objevili bezdomovci. Kniha formou rozhovorů s různými známymi osobnostmi sonduje problematiku sociálně vyloučených lidí a vztahu ostatních k nim. Zde je ukázka z knihy, věnovaná rozhovoru s L. J.

Ladislav Jakl, tajemnik prezidenta ČR
Znám hodně lidí, kterým se nežije snadno Pane Jakle, nevím o žádném jiném vysoce postaveném úředníkovi s culíkem. Vy ano?
Ne. Hlavně ale musim řict, že culik je pouze můj pracovni učes. Nijak moc se mi nelibi, prostě si jen stahuju dlouhe vlasy, když jsem v uřadu. A cestou z prace si je vždy hned rozpouštim. Teda ten zbytek, co ještě mam. Takže spiš by se dalo řict, že jsem asi jediny vysoky uřednik s dlouhymi vlasy. To souvisi s mou rockovou naturou. Můj vztah k bigbitu nebyl konjunkturalni pozou jednoho životniho obdobi. Je mym skutečnym životnim stylem. Proto mě to nepřešlo ani s padem bolševika, ani s věkem, ani s jakoukoli profesni roli. To mnozi jini  se s karierou ostřihali a i jinak změnili. Neřikam, že to je můj klad nebo zapor, prostě jsem takovy. A snad tim ukazuju jinym, že neni  pravdou, že se člověk musi kvůli karieře vzdat sve přirozenosti.
Byl jste vždycky tak nekonformní?

Soudruh ředitel na mém gymnáziu netoleroval ani křížek na krku nebo tričko s anglickým nápisem… Jistěže byl. Byl to každodenni boj. I maturitni tablo kvůli mym vlasům zakazali vyvěsit. S tehdejšimi poměry se musel srazit každy, kdo chtěl žit po svem. Vypravět o tom dnes se mi už ani nechce. Kdo to zažil, vi to i beze mne, kdo ne, tomu ty zkazky budou připadal jako historky šedovlasych partyzanů, jak si za  valky v lesich dělali polevku ze šišek.

Jak vypadá všední pracovní den prezidentského tajemníka?
Sedim u počitače a něco do něj ťukam. A někdy se o něčem radim s kolegy. Prostě celkem normalni uřednicka agenda. A občas nějaka oficialita. Šefa mam docela naročneho. Kromě toho nejsem jen tajemnikem prezidenta, ale take ředitelem politickeho odboru kancelaře. V teto roli mam na starosti praci poradců a take odděleni pro styk s veřejnosti, což je cosi jako hradni ombudsman.Jste muzikant. Kde  zkoušíte, kde vystupujete a kde vůbec berete čas na hraní?
Zkoušim s kapelou Folimanka Blues jednou až dvakrat tydně ve vlhkem sklepeni jednoho stareho domu. Vystupujeme všude možně po klubecha rockovych hospodach. A pokoušim se oživit i svou dalši kapelu Etal. A čas? Toho mame přece všichni stejně. Jde o to, co považujeme za důležite, čemu se rozhodneme ten čas dat. A ja muziku za důležitou považuju.

Jste součástí poměrně exkluzivního světa Pražského hradu. Je odtamtud vidět do podhradí?
Nejsem současti světa Pražskeho hradu. Chodim na Pražsky hrad do prace a važim si toho. Ale můj vlastni svět, ten je v podhradi, jako svět kohokoli jineho. Někdy si lidi mysli, že různe televizni tvaře jsou jako kabaty, ktere tiše čekaji v šatně na raminku, než se zas objevi na  obrazovce. Mam svůj život, mnohem normalnějši, než by někoho napadlo. V Praze žije mnoho bezdomovců, ostatně jako v každém světovém velkoměstě.

Co si o těchto lidech myslíte, jakou s nimi máte osobní zkušenost?
Nedavno jsem takoveho sebral na ulici a vzal ho do jednoho klubu na panaka whisky. Že pry něco takoveho nikdy nepil a že by ho tam nikdy samotneho nepustili. Tulaci byli vždy, jsou i dnes. Mockrat jsem se s mnohymi bavil nebo jim dal na pivo, ale přeci jen je raději potkavam, když neni moc velke horko.
Chudoba má tisíc podob. Jak byste ji definoval vy?

Znam hodně lidi, kterym se nežije snadno. Znam i dost lidi, kteři denně skuhraji, ale přitom jim tak zle neni. Mnoho let sveho života jsem obracel každou korunu, leckdy jsem skoro neměl ani na jidlo. A někdy je těžke z toho světa proniknout jinam. Jsou i lide, kteři měli smůlu. Ale takovy je svět, lze pomoci několika, ale ne všem.

Co se dá dělat pro to, aby se u nás snížil počet chudých a sociálně vyloučených lidí?
Na to existuji různe moudre projekty, ze kterych kouka jen snaha vycucnout nějakou dotaci. Nevim, jestli je vůbec možne tento počet  snižit. U nas je procento takovych možna nejnižši na světě. Vždy takovi budou. Občas bychom se ale měli zamyslet, jestli mezi ně nesklouzava někdo z našich blizkych.

Jakou knížku právě teď čtete a který film byste doporučil?

Nejsem posledni leta dobry čtenař a velky filmovy divak jsem nebyl nikdy. Zrovna jsem dočetl Utajene dějiny podnebi Jiřiho Svobody. A doporučit film? Třeba Modry samet Davida Lynche. V dětstvi a mladi jsem byl čtenařem fanatickym, dnes mi čteni někdy připada, jako žit život druhych. To raději žiju ten svůj.

Co budete dělat, až Václavu Klausovi vyprší druhé funkční období v úřadu prezidenta?
To, co dosud. Budu psat a řikat to, co považuji za spravne. Je celkem jedno, kde. A budu pit pivo a hrat muziku. Jako dosud.
Webdesign: Kabris|NET