Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Zdeněk Jemelík: Účet za zneužití záznamů o telekomunikačním provozu
Publikováno 24.07.2014 v kategorii: Ozvěna

V pátek 18. července 2014 samosoudce Okresního soudu v Děčíně Radomil Bajer vystavil rozsudkem účet za neoprávněné nakládání se záznamy o telekomunikačním provozu obžalovaným Marianu Hudcovi, bývalému policistovi, a Michalu Kondlovi, soukromému detektivovi. Hlavní líčení proběhlo za omluvené neúčasti obžalovaných, z nichž pouze Marián Hudec byl zastoupen obhájkyní.

Marián Hudec si vysloužil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců s podmíněným odkladem na 48 měsíců, Michal Kondla 20 měsíců s podmíněným odkladem na 26 měsíců. Státní zástupce se vzdal odvolání, obhájkyně si vzala lhůtu na poradu s klientem. Rozsudek tedy není pravomocný.

Jednalo se o nepravosti, které obžalovaní páchali v letech 2009 a 2010. Obž. Marián Hudec jako příslušník Cizinecké policie na detašovaném pracovišti ve Varnsdorfu neoprávněně předložil soudu šestnáct návrhů na vydání příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telefonickém rozhovoru. Předstíral potřebu získání údajů pro vyšetřování trestné činnosti cizích státních příslušníků, např. uzavírání předstíraných manželství. Návrhy nezaložil do elektronické evidence, ač to byla jeho povinnost. Díky tomu jeho nezákonné jednání unikalo pozornosti nadřízených a kontrolních orgánů. Soudci Okresního soudu v Děčíně na základě jeho návrhů vydali příkazy k zjištění uskutečněných telefonických rozhovorů, které pak provedl Útvar zvláštních činností PČR. Policista se tak dostal k záznamům o telefonním provozu celé řady významných osobností z podnikatelské sféry, ale také vysokých státních úředníků, policejních důstojníků, novinářů a politiků. Byli mezi nimi např. předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl, vedoucí politického odboru Kanceláře prezidenta republika Ladislav Jakl, proslulý lobbista Miroslav Šlouf, novinář a dnešní mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, známý advokát Miroslav Jansta, mezinárodní obchodní ředitel společnosti ABL Eran Lion a několik desítek dalších. Žádné z čísel ve skutečnosti nepotřeboval pro vyšetřování případů, jimiž se zabýval. Na žádost Michala Kondly také zpřístupnil záznamy o telefonických kontaktech několika soukromých osob, podezřelých z manželské nevěry.

Časový úsek, v němž Marián Hudec páchal tuto trestnou činnost, se kryje s obdobím velké politické krize, která se projevila pokusem o vyvolání mimořádných voleb do Poslanecké sněmovny a přípravou na řádné a ukončila působení Jiřího Paroubka v čele ČSSD a vlády.

Obžalovaní byli za jiné útoky trestné činnosti stejného druhu potrestáni v únoru r.2012 také Okresním soudem v České Lípě, u něhož rovněž vyvázli s podmíněnými tresty.

Čistě z pohledu justiční praxe se děčínský soudní proces nepatří k významným: soudil samosoudce, nikoli senát, před soudem stanuli jen dva obžalovaní, jimž od počátku nehrozil vysoký trest, mezi svědky nebyly mediálně atraktivní osobnosti s výjimkou známého skandalisty, novináře Jaroslava Kmenty. Ten věnoval celé kauze pozornost ještě před zahájením soudního projednávání. Před soud předstoupil v slušivém stylizovaném převleku za bezdomovce. Snažil se prokázat, že obžalovaní prováděli trestnou činnost pro potřeby firmy ABL, popř. jejího spolumajitele Víta Bárty. Snaživě upozorňoval soud a přítomného státního zástupce, že toho ví na Víta Bártu mnohem více, ale nevyvolal zájem.

Rádoby „investigativci“ z MF Dnes zřejmě spatřovali v děčínském procesu další nástroj k poškození obrazu Víta Bárty, kterého stále považují za nebezpečnou vlivnou osobnost. Záměr jim tentokrát nevyšel, což je zřejmé ze závěrečné řeči žalobce, který se v tomto ohledu vyjádřil zcela konkrétně (cituji doslova dle zvukového záznamu): „ stejně tak byla některými svědky zmíněna agentura ABL, a to ve vztahu k pracovní minulosti svědka Michala Stálého, ale i některých poškozených, nicméně ani v tomto případě nebylo prokázáno, že by výpisy putovaly k nějaké osobě ať již přímo v této společnosti nebo na tuto společnost napojených.“

Ve svém celku je obsah této trestní věci výstražným obrazem skutečnosti, že přísně formalizovaný úřední proces manipulace se záznamy o telekomunikačním provozu je zcela bezbranný proti případnému selhání lidského činitele. Snadnost, s jakou Marian Hudec získával přístup k záznamům o rozhovorech celé řady významných osobností, je přímo děsivá. Nejhorší na tom je, že zde došlo k naprostému selhání kontrolní a rozhodovací funkce soudu. Soudci zcela ignorovali povinnost prověřit důvodnost požadavků na zpřístupnění záznamů o telefonických rozhovorech požadovaných čísel. Kdyby plnili svou zákonnou povinnost aspoň průměrně, Marian Hudec by ztroskotal hned při prvním pokusu o vylákání souhlasu ke zjištění telefonních hovorů. Je dosti nepochopitelné, že soudci, kteří prokázali takovou bezstarostnost při vyhodnocování žádostí Mariana Hudce, neseděli na lavici obžalovaných vedle něho.

Nepochybně se jedná o další příklad výběrového přístupu ke spravedlnosti: jsou lidé a profesní skupiny, kolem nichž orgány činné v trestním řízení chodí po špičkách a nepřímo jim zajišťují beztrestnost. Vedle nich existují jiní, kteří jsou předurčeni k trvalému kamenování.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET