Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Bum bác letím do Kouta
Publikováno 27.07.2010 v kategorii: Zlehka

Jsem se vynořil z lesů a jedu od Domažlic směrem na Strakonice, kde je večer každoroční festival zdejšího městského pivovaru, už jsem tu o něm psal. Žízeň už byla krutá, tak jsem šlapal autíčku trochu na krk.

A v té rychlosti mi cosi blesklo hlavou. Co že to bylo na té ceduli? Nebyla tam odbočka na Kout na Šumavě? Na ten Kout s tím skvělým koutským pivem? Naštěstí byla za chvíli pumpa, tak jsem to na ní otočil a ono fakt. Odbočka na Kout. No co, podívám se, třeba ten pivovar najdu. Kdoví, kde to tam vaří, jestli ve vile či v garáži, třeba budou mít nějakou ceduli. Projíždím krokem roztahanou vsí a koukám na každý plot. Hele, mají tu i zříceninu bývalého pivovaru. Jedu dál. U hodně podivné betonové stavby nejednou cedule, že tu prodávají koutské pivo. Zastavím, obházím stavbu dokola, prý rekreační středisko. No, nevím, kdo by se v tom chtěl rekreovat Ale hlavně nikdo nikde, recepce navzdory slibnému nápisu na ceduli zavřená. Tak jedu zpátky  a jsem ještě pozornější.

Pak si řeknu: a co když je pivovar v pivovaru? Já vím, mělo mi to dojít dřív, ale on fakt vypadal už dost v troskách. Objíždím ho a nikde nic. Žádné dveře, jen asi kamsi do bytu, žádná prodejna, žádná cedule. Tak zaparkuju a zkusím projít branou na dvorek. Tam nějaká mládež opravuje svého vrakouše a prý co bych rád. Já že pivo. Jo, běžte dozadu na nádvoříčko, tam sládek chytá ryby. Cože? Si dělaj srandu, ne? Jdu kolem zříceniny a najednou to začne povědomě vonět. A úplně vzadu cosi jako požární nádrž samej plankton a tam dva chlapíci na sluníčku na židličkách, veget, vedle nich pruty, oni fakt v pivovaru rybaří.

Povídám, že bych si koupil nějaká piva. Lahvové nevedem. Tak si holt vezmu sud. Světlého ležáku. Jenže ne vždy vozím sebou prázdné bečky, tak musím zaplatit zálohu. A na to nemám. Máte tu bankomat? Tady?, vykulí oči sládek. Ale jeďte kousek po silnici do Kdyně, tam by mohl být. Já vám sud zatím natočím. Tak vyrazím. Cestou kolem té pumpy, kde jsem se otáčel. V Kdyni bankomat opravdu je. A zas zpět kolem té pumpy, už na mě mávají jak na starého známého. Sládek mi rudlíkem přiblíží sud a já zatím uvnitř provádím průmyslovou špionáž. On to fakt není v kulisách pivovaru založený mikropivovar, jako jsem to viděl třeba v Dalešicích či mnohde jinde. Tady to myslí s obnovou pivovaru vážně včetně veškeré původní technologie. Zvenku zřícenina, zevnitř muzeum.

Už se sudem v kufru – mimochodem sud je od prazdroje, jenže co má takový malý pivovar dělat, žejo – opět míjím starou známou pumpu a jedu na to pivo do Strakonic. U Kelleyho pak skládám sud v neděli, aby si do pravidelného ochutnávacího čtvrtka odpočinul.

Narážel se až kolem půlnoci, po plzni, pšeničném heroldovi a černém kocourovi mělo přijít pěkné osvěžení. Jenže to bylo něco víc. Při prvních doušcích vykulíme oči. Tohle že je normální lager dvanáctka? Je to hořké jak sviňa, skoro jak nějaká IPA nebo co. No, chutnalo nám náramně. Nesekli se oni v tom Koutě a nedali mi něco jiného? Nebo to takhle chutná normálně? Už jsem koutské párkrát měl a takové plnosti a hořkosti jsem si nevšiml. A ani třeba včera u Slovanské lípy se mi takové nezdálo.

No co, člověk nemusí vědět všechno. Ale možná se ten sládek u toho svého rybářského prutu dodnes směje, jak mi nasadil brouka do hlavy.
Webdesign: Kabris|NET