Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Nesnesitelná lehkost lhaní
Publikováno 01.06.2010 v kategorii: Ozvěna

POLEMIKA
Předseda Strany zelených Ondřej Liška útočí ve svém článku Rasová hygiena (LN 12. 5.) na občanskou iniciativu D. O. S. T. Článek začíná jako polemikou s komentátorem LN Martinem Weissem, který prý o Liškovi napsal, že své odpůrce cejchuje na neonacisty.

Liška to popírá, vzápětí však pumpuje do čtenářů text, který není ničím jiným než takovým „cejchováním“. Rád bych podal čtenářům LN základní informace o naší iniciativě.

Co je a co není D. O. S. T.
Iniciativa D. O. S. T. vznikla jako petiční akce. Obsah jejího textu – manifestu D. O. S. T. – naznačují písmena v názvu, která jsou zkratkami slov: důvěra, objektivita, svoboda a tradice. Lze ho shrnout do dvou částí: jednak je to varování před ideologizací veřejného života a jednak obhajoba tzv. konzervativních hodnot. Právě toto zaměření je trnem v oku ideologům Liškova typu a je motivací jeho útočného článku. Protože neumí proti myšlenkám D. O. S. T. argumentovat, nepouští se do boje s nimi, ale raději mezi stovkami signatářů vybere osoby, které je možné nějak skandalizovat a pošpinit tak celou iniciativu. Ignoruje fakt, že petici může podepsat kdokoli a mohou se pod ní sejít podpisy lidí velmi různých, které spojuje právě jen společný souhlas s textem. Paralelou je tu Charta 77, mezi jejímiž signatáři byli demokraté i reformní komunisté, katolíci i trockisti. Je mi až trapné tohle vysvětlovat, ale jelikož se Liška tváří, že to neví, je to asi potřeba. Pokusy o skandalizaci D. O. S. T. skrze některé signatáře se ostatně objevily již dříve, a proto jsme počátkem letošního roku přetvořili iniciativu v občanské sdružení s jasně definovaným členstvím. Tím zoufaleji vyznívají Liškou uváděné citace mně zcela neznámých textů signatáře Kretschmera, jež jsou evidentně vytrhané z kontextu a s činností D. O. S. T. nijak nesouvisí. (Pan Kretschmer není „ideologem“ D. O. S. T. ani jeho řádným členem!)
Snaha poškodit nás za každou cenu mě ovšem nepřekvapuje. Před čtrnácti dny pořádal D. O. S. T. před sídlem vlády shromáždění žádající odchod „zmocněnce pro lidská práva“ Michaela Kocába z vlády a zrušení jeho resortu. Ondřej Liška tehdy přišel s několika aktivisty toto shromáždění narušit. Někteří z nich přitom nesli transparenty se skandálními hesly (například „Dost Židů a buzerantů ve vládě!“) a snažili se vmísit mezi nás. Naštěstí jsme si toho hned všimli a vykázali Liškovy aktivisty na opačný chodník. Více snad ani není třeba k metodám těchto „ochránců lidských práv“ uvádět.
Nevím, zda tito lidé rozdávají neférové údery z cynismu, nebo sami věří, že konají dobro. Pokud platí to druhé, svědčí to o chorém pohledu na svět, kdy v odpůrcích vidíte zlosyny a všude tušíte spiknutí. Možná Liška takovým stihomamem trpí. (Nasvědčovalo by tomu například jeho označení prezidentova tajemníka Jakla za patrona D. O. S. T.).
Na Facebooku koluje seznam osob, které prý si zasluhují smrt, protože nepodporují multikulturní agendu. Tento seznam osobností „na odstřel“, na němž je mimo jiné i prezident republiky s manželkou, litoměřický biskup Baxant, poslankyně Dundáčková aj., dala dohromady skupinka známá jako „Zelená levice“. Kdybych trpěl podobným stihomamem jako Liška, musel bych se asi domnívat, že ji tajně řídí on (nebo Kocáb) a patronem toho všeho je Václav Havel. Já si to nemyslím. Stihomamem netrpím. Možná je ale načase, aby si i lidé jako Ondřej Liška uvědomili, co svou chorobnou podezíravostí a stereotypními pomluvami způsobují. Komu a čemu nahrávají.
Petr Bahník, místopředseda Akce D. O. S. T.

Zdroj: Lidové noviny
Webdesign: Kabris|NET