Do přímé volby prezidenta zbývá ještě více než půl roku, přesto známe již celou řadu prezidentských kandidátů. I když by se mohlo zdát, že při kandidatuře tolika lidí je z čeho vybírat, tak opak je pravdou. Je poměrně zajímavé, že média zatím kandidáty vůbec nehodnotí kriticky a spíše jdou po senzacích typu „jako první víme, že ten a ten chce kandidovat také“.

To čeho se mnozí lidé báli, se stalo pravdou. Z volby prezidenta je show typu „Československo hledá talent“ a je více než pravděpodobné, že do finále se dostane člověk, který bude mít více peněz na kampaň, více billboardů kolem silnic či více vyhraněné názory. Je podivuhodné kolika lidem uniká, že post prezidenta je v ústavním systému ČR velmi slabý a je to téměř tzv. „pokladač věnců“, i když Václav Klaus jde velmi rád až na hranici (a někdy za) svých ústavních kompetencí. Mnoho lidí si dokonce myslí, že prezident je ten, kdo pomůže zlepšit jejich situaci, a proto jsem velmi zvědav, který z kandidátů začne jako první slibovat nesplnitelné.

Jan Fischer – mnohými průzkumy (i když jim nepřikládám valného významu) nejfavorizovanější kandidát. Otázkou je proč. Fischer je člověk, který byl dosazen jako premiér do úřednické vlády, která pouze udržovala v zemi bez jakékoliv politické ambice. Je všeobecně známo, že právě neutrální kandidáti jsou nejpopulárnější a to ani ne tak z důvodu svých osobních kvalit, jako spíše proto, že „nikomu nevadí“. Důležité je si ovšem uvědomit, že Jan Fischer po svém odchodu z politiky zakotvil u významné evropské instituce a neměl jakékoliv politické ambice. Přesto, když se ukázalo, že je zde politická vůle k prosazení přímé volby, tak Fischer vědom si své popularity přispěchal snad jako první se svou kandidaturou. Zajímavá změna postoje, z člověka, který dělal politiku jen proto, že musel (a prakticky bez politické zodpovědnosti) obrat o 180 stupňů až k nejvyšší ústavní funkci. U Fischera navíc nikdo neví o jeho skutečných názorech. V kuloárech se mluvilo o jeho blízkosi k ODS či TOP 09, ovšem toto nikdy nepotvrdil a nikdy ani neřekl, jaká politika je mu blízká. Jak příhodné pro kandidáta, který nikomu nechce vadit. Můžete namítat, že prezident má být neutrální. To jisté má, ovšem stejně tak by měl být upřímný a říct svůj světonázor. V internetových diskuzích je také mohutně propírána jeho komunistická minulost, doktorát ze statistiky (i přes jeho židovský původ) a další věci. Komunistickou minulost (bohužel chce se říct) má drtivá většina kandidátů, což je samo o sobě trochu produktem doby. Jan Fischer je bezpochyby slušný člověk, ovšem je tu otázka ohledně jeho názorů a otázka jeho minulosti. Možná, že na větě Mirka Topolánka, že „uhne, když jde do tuhého“ něco bude.

Jan Švejnar – druhý muž průzkumů. Člověk, který v nadsázce řečeno, přijede do ČR jen když se něco děje. Nic proti jeho americkému občanství ani tomu, že je to uznávaný profesor na Michiganské univerzitě, ale je s podivem, že chce být prezidentem ČR, když zde příliš mnoho času netráví. Švejnar má bezpochyby nedostatek charismatu, politicky je spíše nalevo a už se o prezidentví také jednou ucházel. Jako jeden z mála nemá komunistickou minulost, což je do značné míry důsledkem jeho emigrace. Je to také napohled slušný člověk, který stejně jako Jan Fischer netrpí žádným nabubřelým politickým stylem a je jasné, že by prezidentskou funkci vykonával úplně jinak, než Václav Klaus. Přesto Švejnar pravděpodobně není rozeným lídrem a není to natolik silná osobnost, která by mohla ČR vést. Trpí podobným syndromem jako Jan Fischer, že „nikomu nevadí“. Stejně jako u Fischera je znepokojivé, že člověk, který politicky dokázal ještě méně, než prvně jmenovaný sahá hned po nejvyšší ústavní funkci. Když už nic, tak je opět velmi málo čitelný a neprověřený českou politickou scénou (což ovšem možná je i výhoda).

Karel Schwarzenberg – kandidát TOP 09, bez komunistické minulosti, prověřený českou politickou scénoum a respektovaný v zahraničí. Zdálo by se, že Schwarzenberg je ideální kandidát. Ovšem mezi zápory lze zařadit jednoznačně jeho věk. Už dneska se zdá, že Schwarzenberg lidově řečeno nestíhá, v Poslanecké sněmovně si rád zdřímne (což mu na vážnosti opravdu nepřidává) a jeho taktovku v TOP 09 od začátku přebral Miroslav Kalousek. Občas i při rozhovorech mívám pocit, že je trochu mimo. Druhou věcí, která by lidem mohla vadit je jeho špatná artikulace či poloněmecký původ. Samozřejmě jsou to malichernosti, přesto Schwarzenberg není favoritem už proto, že je kandidátem jedné z koaličních stran a také proto, že mnoho lidí je nacionalisticky zaměřeno. Přesto stejně jako předchozí kandidáti je Schwarzenberg nekontroverzní a veskrze slušný a poctivý.
Miloš Zeman – kandidát SPOZ, jezevec z vysočiny a politik, který z politiky docházel a vracel se do ní skoro se stejnou frekvencí jako Dominik Hašek k hokeji. Miloš Zeman má jednoznačně okouzlující charisma, kterým smete ostatní kandidáty a je téměř jisté, že v televizních debatách si získá mnoho přívrženců. Miloš Zeman je také poctivý člověk, který pravděpodobně nikdy neukradl ani korunu, přestože se v české politice pohybuje už přes dvacet let (což je samo o sobě malý zázrak). Problémem jsou spíše lidé kolem Zemana včele s lobbistou s konexemi v Rusku Miroslavem Šloufem. Představa, že na hradě bude místo Jakla s Hájkem Šlouf je lehce děsivá. Lidé v ČR mají taktéž docela krátkou paměť, je důležité nezapomínat na opoziční smlouvu, kdy se za Zemanovy vlády rozjela korupce ve velkém a mnohé korupční chobotnice přetrvaly dodnes. Je těžké si zároveň představit, jak by si Zeman se svou neomaleností vedl v zahraničních a diplomatických vztazích (které jsou možná tím nejdůležitějším ve funkci prezidenta).

Přemysl Sobotka – Sobotka prakticky nemá šanci na výhru. Je sice velmi pravděpodobné, že bude nominantem ODS (což jen svědčí o neuvěřitelné personální vyprahlosti nejsilnější pravicové strany), ale není nijak zvlášť populární a je dost možné, že ho nebudou volit ani pravověrní voliči ODS. Sobotka nemá charisma, je nevýrazný a politicky veskrze průměrný. Post předsedy senátu sice zvládal dobře, jako reprezentant celé země by pravděpodobně neudělal mnoho přešlapů, přesto v této volbě budou asi rozhodovat jiné vlastnosti. Samotný nezájem členů ODS o prezidentské primárky svědčí o tom, že pravděpodobně ani nebudou pro svého kandidáta hlasovat. Sobotkovi paradoxně nejvíce škodí právě jeho členství a nominace ODS, protože tato strana není dnes zrovna nejpopulárnější a on jako osobnost toto nedokáže přebít.

Jiří Dientsbier – stejně jako hlavní kandidát ODS, tak i hlavní kandidát ČSSD pravděpodobně neuspěje. Dienstbier sice je současným nejpopulárnějším politikem, ale nutno říct, že většina ostatních kandidátů v této statistice zahrnuta není. Jeho velkým záporem je jeho mládí, kdy po chvíli na pražské radnici a v senátu by rád na Hrad. Stejně tak pravděpodobně mnoho lidí odradí jeho poměrně kladný vztah ke KSČM, kdy se několikrát veřejně přihlásil k možné spolupráci. Jan Švejnar si prozřetelně svou pozici odchodem od ČSSD vylepšil. Dientsbier takovou možnost nemá a i to je jeden z důvodů, proč do hlavních bojů pravděpodobně nezasáhne.

Zuzana Roithová – kandidátka lidovců má podle mě několik problémů, které ji ve volbě nepomůžou. Především je kandidátkou nepříliš populárních lidovců, kteří mají sami problém se vyprofilovat (jednou jsou levicoví, jednou pravicoví), je takříkajíc „zašitá“ v Evropském parlamentu (o kterém upřímně moc lidí přehled nemá) a také (a neberte mě jako šovinistu) je žena. Mnoho občanů ČR je velmi konzervativních a myslím, že česká společnost musí ujít ještě dlouhou cestu, než si do čela bez předsudků zvolí ženu. Tradice mužských prezidentů je u nás velmi silná, což bude pravděpodobně hřebíkem do rakve jejích šancí.

Jana Bobošíková – BoBo může oslovit spíše radikálněji smýšlející voliče (kterých je rozhodně menšina), dále pro ni platí to samé co pro Roithovou (především nevýhody jejího pohlaví). Bobošíková navíc v politice prakticky vůbec nic nedokázala, je velmi nečitelná a mnohým lidem přijde jako populistka a feministka. Vyhraněný kandidát sice má šanci oslovit voliče, ale přílišná vyhraněnost jako zde je spíše naškodu. Bude velmi zajímavé ji sledovat v televizních debatách.

Ladislav Jakl – kandidát liberálních Svobodných, který je pupeční šňůrou spojen s Václavem Klausem. Rošáda v Ruském stylu se pravděpodobně konat nebude. Jakl je sice znám svými vysoce kontroverzními názory, avšak pro něj platí to samé co pro Bobošíkovou (že všeho moc je příliš). Mohl by zabodovat svými kritickými názory na EU (v čemž je jediný ze současných kandidátů), ale tohle je asi málo na nějaký výraznější zásah. Je ovšem velmi pravděpodobné, že jej budou volit příznivci svobodných a možná velmi konzervativní voliči.

Tomáš Vandas – pro mnohé lidi je to spíše recese, ovšem Vandas má prakticky jistou podporu DSSS a dalších přívrženců. Jistě si bude svou kampaň zakládat na populismu o EU, romech či přistěhovalcích, ovšem je velmi nepravděpodobné, že by mu toto vyneslo výraznější podporu, spíše bude jeho výsledek na úrovni výsledku DSSS ve volbách.

Vladimír Dlouhý – zatím nejpozději ohlášený kandidát, v devadesátých letech velmi populární politik, který na delší čas sešel z očí, což by mu mohlo přinést body navrch, avšak pro část lidí by také mohl být neznamý (především pro mladší generaci) a nečitelný. Je mu zčásti dávána za vinu privatizace. Mohl by ovčem stáhnout část voličů ODS, protože je pravděpodobně výraznější než Sobotka.

Ostatní kandidáty jsem nepovažoval za příliš relevantní, stejně tak je velmi pravděpodobné, že další přibudou. Na závěr je dobré říct, že celá tahle „show“ nás bude stát kolem jedné miliardy korun, což je nepochybně pěkný peníz. Je škoda, že lidé si tohle vymodlili a myslí, že tím, že zde budou další volby, tak se zvýší demokracie v ČR. Při pohledu na kandidáty je to možná ještě chmurnější. Samozřejmě lze namítat, že by si politici stejně zvolili někoho podobného. No právě. Ale zadarmo. Věřím,že obyvatelé zvolí moudře. To co jsem napsal výše jsou samozřejmě mé subjektivní dojmy, každý má právo na jiný názor. Tímto jsem chtěl jen poukázat, že zde prakticky není bezchybný či dobrý kandidát, a proto to bude stejně jako u voleb do PS volba z menšího zla. Na závěr si dovolím jeden odhad. Myslím, že kdyby mohl Václav Klaus kandidovat, tak by byl schopen i vyhrát. Což spíše než o jeho kvalitách svědčí o kvalitách nynější konkurence.

Zdroj