Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Muž z Hradu: Lidé, někdo tady z vás dělá stádo. Chtějí to rozhodnout bez vás
Publikováno 12.06.2012 v kategorii: Ozvěna

Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, který se bude s největší pravděpodobností ucházet o post hlavy státu za Stranu svobodných občanů, včera besedoval s jejími členy a představoval jim své názory. Zazněl třeba názor, proč se vlastně rozhodl kandidovat, když byl vždycky proti přímé volbě.

Informace o tom, že Klausův tajemník zvažuje kandidaturu na Hrad, přinesly ParlamentníListy.cz jako první už v polovině dubna. Nedávno ho navíc k tomuto kroku vyzvala i strana Svobodných bývalého prezidentova poradce Petra Macha. Strana by mu prý sehnala i potřebných 50 tisíc podpisů. Jaklovu nominaci za Svobodné musí ještě potvrdit primárky.

Aby měli členové Svobodných jasno pro rozhodování ve vnitrostranických primárkách, uspořádala jejich pražská organizace besedu, kde Ladislav Jakl podrobně odpovídal na nejrůznější dotazy a také zmínil, co ho k případné kandidatuře za libertariány vede.

Chci narušit naplánovanou hru zájmových skupin

„Začal bych krátkou, asi tak dvou až tříhodinovou přednáškou a pak bychom se dostali k diskusi,“ rozesmál Ladislav Jakl v úvodu plný salon restaurace Vysmátý zajíc v centru Prahy.

Ten na úvod vysvětlil, proč se uchýlil k tomu, že vůbec o kandidatuře uvažuje, když od samého počátku považuje přímou volbu prezidenta za špatnou a bláznivou. „Příprava a průběh tohoto představení s názvem přímá volba může nabrat také jiné podoby a jiné cesty, než jak je napsáno ve scénářích velkých zájmových skupin a velkých mediálních hráčů. Zažíváme tu snad nejdelší prezidentskou kampaň všech dob, přestože volby ještě ani nebyly vyhlášeny a přijaty příslušné prováděcí zákony. Přesto už od loňského podzimu vidíme průzkumy a výčty favoritů, které nás mají naučit vyjmenovat všechny kandidáty zpaměti a hlavně nevyjmenovat nikoho jiného,“ soudí o mediálním přehánění v odhadech výsledků volby. „Proto nám to už od října říkají, abychom se konečně naučili, kdo je tím kandidátem, o kterém je možné to říkat nahlas. A také kdo jím nebude, protože kdyby se objevilo jiné jméno, tak je to přece bizardní. A víte proč? Protože se o něm přece ještě nemluvilo. Tuto naplánovanou hru zájmových skupin stojí zato nějakým způsobem narušit,“ vysvětlil tajemník prezidenta Klause.

„Všeobecné dobro“ potlačuje svobodu

Myšlení ve smyslu, že jiná jména, než ta „mediálně oblíbená“ vlastně ani nejsou volitelná, proto podle Jakla dělá z lidí ovladatelné stádo.

Po krátkém úvodu pak více než dvě hodiny odpovídal na dotazy. Mezi prvními například na otázku, zda skutečně chce být prezidentem. „Poprvé jsem si na tu otázku odpověděl v Chebu, v ulici Komenského a to 16. září 1964. A tam, ve své mateřské školce, jsem si řekl, že by to byl docela dobrý nápad,“ povedlo se opět Jaklovi rozesmát publikum.

„Politika sama a vůbec celá její historie je pro mě historií souboje dobra a svobody. V tomto souboji jsem na straně svobody,“ vysvětloval problematiku pravice a levice. Levicové strany či hnutí se totiž velmi často zaštiťují tvrzením, že bojují za všeobecné dobro, které bývá prosazováno právě na úkor svobody jednotlivců.

Diskuse se nevyhnula ani Evropské unii. Jakl zodpovídal i dotaz, jak by se zachoval v případě, že by jako prezident byl postaven před rozhodnutí, zda podepsat něco podobného Lisabonské smlouvě, pokud by taková otázka byla v budoucnu nastolena. Principiálně je podle něho jednoduché říci ne, což dělal i v případě Lisabonské smlouvy a prezidentu Klausovi radil nepodepisovat. Jak ale zdůraznil, on tehdy v té kůži prezidenta nebyl a nečelil takovému tlaku jako Václav Klaus.

Potřebujete čůrat? Budeme hlasovat

„Tam, kde jde o to vynucovat si určité chování od občanů, má EU mnoho rysů státu. Tam, kde jde o zpětné vazby, občanskou kontrolu a vliv člověka na rozhodování o veřejných statcích, tam tyto vlastnosti nemá. Toto je vážná disproporce, které se říká demokratický deficit. Evropská unie nemá občanský mandát k rozhodnutím, kterými nutí občany nějakým způsobem žít,“ shrnoval své názory na EU.

„Byl byste pro federalizaci Evropy, pokud by to schválili lidé v referendu?“ zněla další otázka. Reakce Ladislava Jakla byla prostá. „Ne, protože svoboda je víc než demokracie,“ konstatoval za potlesku přítomných a doplnil, že je obecně příznivcem nepřímé demokracie, protože, jak obrazně vysvětlil, každý písek, který se do soukolí vhodí, je dobrý.

„Když nás tady zamknou, tak ze začátku to nebude nikomu moc vadit, ale po chvíli tomu bude naopak. Prostě se nám bude chtít čůrat a teď si představte situaci, že o tom, kdo půjde dřív čůrat, budeme hlasovat. Bude to demokratické? Jistě. Bude to zrůdné? Jistě. Čili demokracie nerovná se svoboda. Jsou věci, o kterých není možné hlasovat,“ dodal možný kandidát na prezidenta Jakl.

Registrovaní partneři vs. manželství

Tématem EU se však podle něho zaobíráme natolik, že nám uniká, že je daleko víc mezinárodních institucí, které jsou diskutabilní. „Nebo si myslíte, že je prospěšná OSN? Je stejně neproduktivní jako EU. Naštěstí tam jsou některé brzdící státy, hlavně jeden, který kdyby tam nebyl, tak už by to dávno hypertrofovalo do nějaké formy světovlády,“ varoval Jakl. Myšlenka na propojování států je prý chybná od samého začátku.

Řešila se ovšem také i problematika registrovaného partnerství. „Manželství není jen svazek on a ona, ale je to trojúhelník: on, ona a stát. Manželství je smlouva se státem a stát této instituci přiznává významná privilegia a také od ní něco chce. Neumím si představit, že by libertarián prosazoval vznik další státní instituce, registrovaného partnerství, protože tu není tíha argumentů, které by přesvědčily, že je k tomu nějaký veřejný zájem,“ byl přesvědčen Ladislav Jakl.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET