Měl to být institut, ze kterého si Česká republika sedne na zadek. Think-tank, na který jsme tady netrpělivě čekali. Nakonec to není tak horké. Nejspíše jste o něm ani neslyšeli. Jako já.

Bylo to v době, kdy téměř neznámý Čechoameričan Jan Švejnar přijel ze zámoří oznámit, že bude kandidovat na prezidenta. A jak to tak bývá u lidí, kteří dlouho žijí v cizině a ztratí přehled o tom, co se u nás děje či neděje, pojal úmysl vybudovat zde velký nezávislý think-tank, protože to je v Americe běžné (rozuměj, tady jsme zaostalí).

„Co nám schází, je něco, čemu se v anglosaském americkém světě říká think-tank neboli instituce, která je nezávislá, nezisková, nadstranická,“ poučoval nás tehdy Švejnar. Něco takového chce prý v Praze založit, sliboval před čtyřmi lety.

Peníze by měl získávat od bohatých sponzorů. „Jsem ochoten promluvit s co největší skupinou lidí, kteří jsou jednak majetní a jednak mají rozhled… takoví jakože čeští Rockefelleři,“ vysvětlil Rockefellerův poskok, kde by na svůj projekt vzal peníze.

Jeho tým mu naopak nevysvětlil, že v Česku máme think-tanků už asi třicet (jak je tak počítám). Nebo vysvětlil, ale žádný z nich se Janu Švejnarovi nezdál a chtěl mít nějaký svůj. Vlastní. Což je ale zvláštní, protože na pár pravicových výjimek (CEP, CDK apod.) jsou to vesměs think-tanky pravdoláskařské provenience. Skoro bych řekl, že je zde přethinktankováno…

Posuďte sami. CEVRO, Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), Institut pro studium ekonomiky a politiky (ISEP), Liberální institut (LI), Občanský institut (OI), Centrum pro demokracii a kulturu (CDK), Evropské hodnoty, Masarykova demokratická akademie (MDA), eStat, CERGE, Lípa, CEELI Institut, Program of Atlantic Security Studies (PASS), Newyorská univerzita v Praze, Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Centrum bezpečnostních studií, Ústav mezinárodních vztahů (IIR), Czech-Israeli Forum, Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA), Prague Security Studies Institute (PSSI), Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP), Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii (CESTA), Rada pro mezinárodní vztahy (česká pobočka CFR), Česká pobočka Římského klubu, česká pobočka Aspen Institutu, Prague Twenty,  ELAI Prague, Ano pro Evropu, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Sdružení pro podporu otevřené společnosti – PASOS, Demas – Asociace pro podporu demokracie a lidských práv. A tak všelijak podobně.

Švejnar nakonec v prezidentském klání prohrál a vrátil se, odkud přišel. Když ho později ČSSD lákala alespoň do senátních voleb, vymluvil se, že se chce věnovat především založení slíbeného think-tanku a na další politické angažmá nemá prý pomyšlení a vlastně ani čas.

Od té doby nebylo o Janu Švejnarovi slyšet, maximálně vystoupil na nějaké ideové konferenci nebo stranickém sjezdu se svými globalistickými plány, jak pozvednout Českou republiku, aby byla konečně světová.

Vzpomínám si ještě, jak jsem před několika lety zjišťoval, zda se jeho úmysl podařil – tehdy ještě fungovala pouze jakási provizorní Švejnarova kancelář, kde telefony zvedal Daniel Hermann. Na víc nebyly prý peníze, think-tank v nedohlednu. To se psal začátek roku 2009. Herman dnes sekunduje Pavlu Žáčkovi, který ještě stále neoficiálně řídí Ústav pro studium totalitních režimů, takže to vypadá, že už ani ty telefony pro Švejnara nemá kdo zvedat.

Rok se několikrát s rokem sešel a Jan Švejnar opět pomýšlí dobýt sídlo českých králů. Při té příležitosti není od věci podívat se, zda konečně splnil svůj slib a dal zemi ten dlouho netrpělivě vyhlížený think-tank.

Nejen autor tohoto textu měl pocit, že takový think-tank neexistuje, protože o něm nikdy neslyšel. A nebyl sám. Ani Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky, netuší, zda Švejnar svá slova dodržel. Spíše to vypadá, že si myslí, že nedodržel.

Pro Prvnizpravy.cz totiž exkluzivně poznamenal: „Před čtyřmi lety vytruboval Jan Švejnar na všechny strany, že zakládá nějaký institut. Nevíte, kdy tam bude příští seminář? Třeba o vývoji cen letenek do USA. Zašel bych tam,“ říká provokatér Jakl, mimochodem možná Švejnarův protikandidát, ironicky.

To je dobrá řečnická otázka. Pana Jakla ale asi nepotěším. Vidím v jeho prohlášení rýpnutí a možná i škodolibou radost z toho, že Švejnar je jen mluvka a sliby nedrží, ale na prezidenta by šel. Ale ouha. Já to zjišťoval a výsledek je tento:

Jan Švejnar think-tank založil!

Nevěříte? Ale ano. A hned v roce 2009, tedy rok po prezidentské volbě. Jinými slovy, jeho think-tank funguje v Česku už čtvrtým rokem.

A máte to, pane Jakle. Co na to řeknete? He.

Sice je to trochu divné, když jsem byl – jak jsem zmiňoval výše – v té době panem Hermannem informován, že na nic takového nejsou peníze a že think-tank zatím nebude. Ale budiž. Věřme tomu. Asi se zkrátka nakonec nějaké peníze našly. Jan Švejnar prostě slib splnil, think-tank založil. Je to kabrňák.

Má to jen jeden malý háček. Nikdo o think-tanku zřejmě neví. Autor se přitom dlouhodobě zaměřuje na aktivity tzv. pravdoláskařů, ale tento počin mu unikl. Upozornit na něj mne musel až Švejnarův nejbližší spolupracovník z doby jeho prezidentské kampaně Karel Matoušek.

Karel Matoušek mne vlastně zachránil. Nebýt jeho, asi po Švejnarově think-tanku pátrám dodnes. Když Švejnar kandidoval, založil si své webové stránky, aby nevypadal jako nějaký přivandrovalec. Napsal jsem proto na jejich oficiální kontaktní adresu, jak to s tím think-tankem tedy je. Dosud mi nikdo neodpověděl.

Až pak mne napadla ta spásná myšlenka s Karlem Matouškem. Tykáme si. Ne proto, že bychom byli kamarádi (ve skutečnosti o mně Karel na internetu dokonce píše, že mi rozbije hubu, až mne potká), ale protože je Karel drzý a začal mi tykat sám od sebe a já si to nenechal líbit. A protože mi tedy často píše zlostné maily nebo rozlícené vzkazy na facebooku, vzpomněl jsem si na něj – jako nejbližší kolega Jana Švejnara to snad bude vědět. Napsal jsem mu. Založil vlastně Švejnar něco, jak sliboval, nebo nezaložil?

„Kdybys četl něco jiného kromě Fragmentů (internetový zpravodaj blízký Hradu, pozn. red.), tak bys to věděl. Jmenuje se IDEA a pořádá pravidelné akce. Si to nagoogluj, blbečku,“ napsal mi svým nezaměnitelným stylem spolupracovník kandidáta, co chtěl srdce voličů (a bude nejspíše chtít zase) získat slovy o slušnosti a neagresivitě v politice.

Poděkoval jsem Karlu Matouškovi, že jeho ostré výroky se budou v článku dobře vyjímat. „Jestli máš na mysli ‚blbečku‘, tak to je eufemismus. Doplň si ‚paranoidní psychopate‘, chceš-li,“ odepsal ten drsný muž v tmavých brýlích.

Na Matouškovy urážky už jsem zvyklý, ale klíčová informace byla na světě. Think-tank se jmenuje IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu). No vida. Ani to nebyla taková detektivní práce, když člověk ví, kde se zeptat. Jen netuším, proč to ti švejnarovci tak úzkostlivě tají a člověk to z nich musí doslova páčit…

Trochu jsem si tedy z Karla udělal legraci, že poté, co jsem web institutu IDEA proklikal, mám pocit, že to je think-tank, kvůli kterému musí Rockefeller skřípat zuby závistí. A že je proti tomu Tavistock Institute hadr.

Karel ale musí mít vždy poslední slovo, a tak mi to vrátil: „Adámku Breiviku B. (tak mne totiž často oslovuje), IDEA má rozpočet několika miliard dolarů ročně. Největšími sponzory jsou Bilderberg, Trilateral Commission, zednářská lobby, Krausmagazín a hlavně stát Izrael. Jan Švejnar je pouze bílým koněm. Ve skutečnosti ji vede židobolševik, zednář a sionista Michael ‚Shalom‘ Kraus z britského Middleburghu. Doufám, že jsem ti pomohl s Tvým researchem.“

Karel evidentně začíná mluvit z cesty, už na něj nemohu spoléhat a pravdy se musím dopátrat sám.

Vygoogluji si tedy stránky institutu a snažím se zjistit, jak think-tank funguje, co za čtyři roky vykonal a čím se může pochlubit. Moc toho ale není. Skoro to vypadá, že se sešel jen čtyřikrát a vpodstatě nejde o nic nového, jen o nový výhonek už léta fungující starší Švejnarovy instituce CERGE z 90. let.

Možná jsem ale zaujatý, proto se oficiálně dotazuji na uvedeném kontaktu – jednak si chci ujasnit, zda je tento think-tank skutečně to, co Jan Švejnar sliboval, jednak chci vidět výroční zprávy a zprávy o hospodaření včetně sponzorských darů.

Odpověď přišla už druhý den, ale radost jsem z ní neměl. Vše prý najdu na jejich webových stránkách, odpovídá jakýsi Jan Straka, a to přesto, že jsem mu psal, že požadované informace nemohu na webových stránkách najít a zda by mi tedy pomohl. To je mi tedy rada.

„IDEA je projektem Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR,“ dozvěděl jsem se pouze.

Moc tomu nerozumím. Tak je to ten zbrusu nový think-tank, na jaký Česká republika čekala, nebo se jen pár pracovníků z CERGE vydělilo pro nový projekt, aby to vypadalo, že Švejnar drží slovo…? Na tento mail už odpověď nepřišla, stejně jako na moji námitku, že seznam sponzorů není totéž co zpráva o hospodaření.

Požadoval jsem totiž po pracovnících think-tanku, aby mi poslali zprávu o hospodaření včetně sponzorských příspěvků. Odpovědí mi byl pouze odkaz na loga sponzorů. Mezi nimi sice najdeme Nadaci Zdeňka Bakaly, Deloitte, Ernst & Young či IBM Česká republika, kdo ale kolik na provoz institutu věnoval, se nedozvíme.

Protože už je to několik dní, co jsem svůj dotaz upřesnil a stále čekám na odpověď, dá se usuzovat, že think-tank zřejmě žádné výroční zprávy nezhotovuje. Hospodaření pak asi také nebude průhledné, když ani není snaha odpovědět na jednoduchý dotaz.

Že se projekt zřejmě moc nepovedl, poznáme ale hlavně z toho, když realitu srovnáme s tím, jak o think-tanku mluvil sám Švejnar v minulosti.

Například v březnu 2009 tvrdil, že kdyby zde existoval fungující think-tank, který by analyzoval ekonomické trendy (tím myslel ten svůj vysněný), asi by předpověděl i současnou hospodářskou krizi.

„Chci, abychom zde měli instituci, která by propojovala naše mladé specialisty s jejich etablovanými protějšky u nás i ve světě. Abychom těžili z toho nejlepšího, co je k dispozici, a byli to schopni předat běžně vzdělanému člověku. Výstupy by se daly použít jak v občanském životě, tak v politice,“ říkal také tehdy Švejnar v rozhovoru.

Na dotaz, zda by mohl jmenovat dvě tři osobnosti, které by rád ve svém think-tanku viděl, odpověděl: „Já si myslím, že těch jmen může být víc. Očekávám, že všichni experti-senioři již někde mají stálé závazky. My bychom je proto získávali na částečný úvazek. Mezi zahraničními jmény, která by lidé znali, uvedu z oblasti ekonomie Josepha Stiglitze nebo Garyho Beckera.“

To se evidentně Švejnarovi zatím nepodařilo, mezi pracovníky think-tanku najdeme jen česká jména typu Libor Dušek, Petr Janský, Klára Kalíšková, Ondřej Schneider. Na fotografii se Švejnarem vypadají spíše jako žáčci kolem svého profesora. Povědomý mi je jen Petr Jánský. Čím? Hledám na internetu. Ano, tady: autor tzv. indexu zadávání veřejných zakázek, na jehož základě označil britský časopis ´The Economist´ Českou republiku za „ukradený stát“ a „hnijící partitokracii“ – článek, nad kterým pravdoláskaři slastně pomlaskávají. Jestli tohle mají být výstupy „nezávislého“ think-tanku, pak se tedy skutečně předvedl.

A co mají na kontě dál? Za rok 2012 je na webové stránce institutu jen pět zpráv. Za rok předchozí 9 zpráv. Za roky 2010 a 2009 (kdy to celé vzniklo) zpráva žádná. Jak tomu rozumět? Švejnar ho v roce 2009 založil, ale další dva roky se nic nedělo? Takže to asi tak úplně nezaložil…

Institut uspořádal za celou dobu (2009-2012) jen pět diskuzí, debat či panelů. Vydal i několik publikací (konečně, to začíná zavánět aktivitou, říkám si, když se proklikám na jejich seznam), ale při bližším zkoumání zjistíme, že jde povětšinou o novinové články či krátké studie v délce maximálně pěti stran.

Zkrátka – mozkovna jak blázen. Přesvědčte se sami. Jejich stránky máte proslíděné za pět minut.

Tak že by nakonec měl ten Jakl pravdu? Švejnar sice něco založil, ale nikdo o tom neví. Tímto článkem se o think-tanku IDEA možná někdo konečně dozví. Ale na přednášku, kde by se něco zajímavého slyšel, si Jakl může nechat zajít chuť…

Švejnarův think-tank je totiž tak trochu papírovým think-tankem. Takhle to zkrátka dopadá, když si někdo ze zámoří myslí, že nám předvede, jak se to má správně dělat…

Zdroj