Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ošklivý novinářský sen
Publikováno 01.06.2012 v kategorii: Hrubá záplata, Zlehka

Mnoho z těch, co mě znají, o tom léta pochybují, ale i já někdy spím. Fakt. Stalo se mi to zrovna nedávno, před pár dny. A zdál se mi strašlivý sen. Sen o novinářích naruby. Bylo to nějak takhle:

Skinhead Martin Fendrych z Týdne si nechal odoperovat svastiku z předloktí a po letech obnovil svou Občanskou demokratickou alianci, aby konečně zaplatil její dluh 54 miliónů. Martin Komárek z Mladé fronty dnes vstoupil zpět do své rodné buňky Komunistické strany, aby po dvaceti letech navázal na její rozvracení zevnitř. Luboš Palata z Lidovek konečně objevil tajemství účinku zubního kartáčku a ústní vody, což kvitovali všichni jeho kolegové kromě Plesla, který kvůli tomu z LN utekl. Karel Hvížďala šel do sebe a odevzdal na dobročinné účely Nadačnímu fondu Václava Klause 8 milionů ukradených při privatizaci deníku Mladá fronta. Jaroslav Plesl nyní už z Reflexu také prohlédl, zvolal „jak hluboko jsem klesl“, zavázal se, že už nebude lhát v televizi, doma ani v novinách, odešel do kláštera a už ani nehlesl. Petr Holec z Reflexu zhubl o 185 kilo z toho, jak tři týdny mlátil hlavou do zdi a volal: Já nejsem Raoúl, tak proč jsem zelenej! Erik Tabery dokonce zemřel hlady při čekání, až mu z výtisku Respektu vypadnou vejce. Tolik se totiž sžil s myšlenkou, že papír přece snese všechno.Vladimír Křivka z Lidových novin postoupil na vyšší level a přijal jméno Vývrtka. Načež zveřejnil svůj plat za poslední tři roky a jeho neregistrovaný partner ho proklel a opustil. Nejdále ovšem zašel se svým coming-outem Jiří Leschtina, teď už nevím, z jakých novin. Přečetl si po sobě své články za posledních 25 let a jal se spáchat harakiri lžící na boty. Na poslední chvíli si to ale rozmyslel a dal se na pokání. Po účinné sebekritice přijal jméno Lež Ť-ina. Sepsal knihu „Vždy s mocnými“, která je odstrašujícím příkladem pro všechny takové žurnalisty, kteří by snad užuž podlehli pokušení zahodit své svědomí.

Najednou jsem se probudil. Jako ve správném americkém filmu vsedě a zpocený. Pustil jsem si televizi, podíval se do ranních novin a oddechl si. Byl to jen sen, vše je při starém, vše je v pořádku.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET