Zdroj: Týden, Já prezidentem? Proč ne Datum: 26.03.2012 Str.: 20

KLAUSOVA PRAVÁ RUKA – A MOŽNÁ I NÁSTUPCE

Prezidentský tajemník LADISLAV JAKL si myslí, že Václavu Klausovi by slušela role první dámy. Prý dokonce více než prezidentská funkce. A jestli by pak své ženě nekecal do práce? „Přiměřeně ano. Tak jako dnes ona jemu.“

– Má tahle vláda z nějakých důvodů vaše sympatie?
Víte, sympatie je termín z oblasti emocí…

– Já mám emoce při některých rozhodnutích vlády.
Ale je otázka, jestli já si můžu nějaké emoce v tomhle oboru dovolit. Určitě jsem ale rád, že to není vláda mnohem levicovější. Už jsme se smiřovali s premiérem Paroubkem, a když si člověk občas zanadává na tuhle vládu, měl by si vzpomenout, co bylo alternativou. Sympatiemi bych to možná nenazval, ale říkám si, že je to asi lepší než nejhorší.

– Ony se už levicové vlaštovky objevují. Ministr Kalousek zvažuje vyšší zdanění lidí s příjmy nad sto tisíc.
Takové vlaštovky se objevují od samého začátku. V mnoha zákonech, které já bych si představoval jinak. Ale tak nějak se s tím smiřuji, věci nechodí přesně tak, jak já bych si přál. Jinak bych byl od rána do večera samá frustrace.

– Nepřipadá vám to od Kalouska spíše jako předvolební trik?
Těžko říct. Asi to tak úplně není, protože volby bezprostředně za dveřmi nejsou.

– Blíží se prezidentská kampaň a topka má velký zájem, aby se Karel Schwarzenberg stal prezidentem…
Na tu je ještě tři čtvrtě roku čas. Spíš si myslím, že vláda nemá dostatečnou vůli, ochotu k úsporám. Že neumí zlevnit provoz státu. Neumí snížit přerozdělování. A proto já kroky tohoto typu považuju spíš za projev zoufalství, jak sehnat někde nějaké peníze.

– I Petr Gazdík řekl, že ho Kalousek se Schwarzenbergem upozorňují, že teď už toho vláda moc neudělá.
Já bych se na to nevymlouval. Vláda má vládnout pořád podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

– Na druhou stranu, když se ta vláda snaží šetřit, její ministři odcházejí. Konkrétně Josef Dobeš. Zklamal vás tím?
Každý ministr nemá bojovat jen úzce za svůj resort. Měl by bojovat za priority vlády jako celku. A taky si myslím, že když se šetří, musí se šetřit všude. Myslet si, že se šetření dotkne všech, jenom mě ne, to není možné. A pokud se s tím pan ministr nebyl ochoten smířit, tak v té vládě prostě nemůže být.

– Prezident Klaus ho označoval za nejlepšího ministra školství od roku 1989.
Označil! Ne označoval! Řekl to v jednom rozhovoru a od té doby ta jeho věta byla tolikrát recyklována, že by na to padla celá Šumava. Řekl to v ostravském televizním studiu a bylo to v kontextu všelijakých hodně podivných postav jeho předchůdců. Například zelených extremistů Lišky a Kuchtové, madam Buzkové s jejím internetem do každé školní škamny. V tomto kontextu ten jeho výrok chápu.

– Byl z Dobešova oznámení, že odchází, prezident zklamán? Dejme tomu, že teď bude školství nějaké tři měsíce dezorientováno.
Ještě jsem o tom s panem prezidentem nemluvil, takže neznám jeho pocity. Ale třeba za týden nastoupí skvělý náhradník a k žádnému rozkolísání tam nedojde. Jinak ale Dobeš byl schopen zastavit některé šílené projekty, kdy jsem měl pocit, že hlavním vyučovacím předmětem pro sedmileté děti bude natahování prezervativu.

– Kdo z vlády je podle vás nekompetentní ministr?
Vůbec se neodvažuji známkovat jednotlivé ministry. Můj názor není jako názor každého.

– Alespoň vyjmenuji ministry, kteří jsou takzvaně na odstřel, a zkuste říct, jestli jsou to podle vás lidé na svém místě. Jiří Pospíšil, Jaromír Drábek, Pavel Dobeš, Alexandr Vondra.
Nebudu je brát jednoho po druhém, nemám rád nálepky. Z tohoto výčtu mě napadá jen jedna konkrétní věc, a to je takzvaná reforma pracovních úřadů. Jezdím po republice a vím, že toto je krok, který zasáhl snad vůbec nejvíc lidí. A nikdo dnes nezmiňuje, že pan prezident ten příslušný zákon vrátil s výhradami, že očekává přesně takovéto problémy, které nastaly. Kdyby pan prezident tento zákon pochválil, všichni by to připomínali každý den. Sahat do jakžtakž fungujícího systému si můžu dovolit jen tehdy, mám-li ten krok dokonale připraven.

– Nejste tedy fanouškem pana ministra Drábka?
Jeho vystupování a hodně jeho jiných kroků mi naopak přišlo docela dobrých.

– Probíhají protesty proti vládě i proti prezidentovi. Mluví se o tom na Hradě?
Že bychom se tím nějak zvlášť nadmíru zaobírali, to nevím. Ale to jsou legitimní součásti svobodné společnosti. A to dokonce i krajní podoby takových postojů. Za pozornost možná stojí, že se na těchto extrémních postojích přiživují a parazitují na nich parlamentní opozice a odbory. To za znepokojení stojí.

– Pan prezident k protestům, při nichž je na transparentech vyzýván k rezignaci, nějaký komentář nemá?
Nemyslím, že by se k tomu nějak speciálně vyslovoval. A nevím, na kolika procentech těch transparentů výzvy mířené na něj byly. Vím, že zrovna tyto transparenty si našly kamery a fotoaparáty. Ale já jsem tam viděl i „Pryč s Bruselem“ a „Zrušili nám cukrovary“. Takové transparenty ale v televizi nebyly.

– Takže z některých měl pan prezident i radost?
No… Já nevím. Těžko říct.

– Kalousek k tomu řekl, že to nebyly protesty proti vládě, ale proti demokratickému systému.
Má pravdu. Protesty byly zaměřeny proti politickému systému. Všechno by vymetli, vyházeli, z těch výroků není vůbec patrno, jak by ten systém podle nich měl vypadat. Tyhle projevy a postoje existují odjakživa. Občas vybublají víc, jako třeba koncem dvacátých let.

– Mladý revolucionář Ota Hromádko si za první republiky zapsal v pamětech varování svého dědečka: „Hochu, děláte hloupost. Chcete vyhnat od koryta staré nažrané svině a pustit tam jiné, hladové. Víš, kolik budou muset lidi vytrpět, než se ty nové tak vyžerou?“ Tak nějak máte na mysli ono vymetání?
Všechno už tu bylo. Nevím, jestli by si lidé měli dnes opakovat tento výrok, ono lze jistě najít spoustu jiných ekvivalentů. Protestující by si měli uvědomit, že příšernosti dvacátého století nespadly z Marsu. To byla jen realizace pocitů, frustrací, které existovaly vždycky. A budou vždy existovat. Vždycky se najde někdo, kdo je uchopí. A ty konce bývají strašlivé.

– Často v poslední době slyším, že tahle vláda je nejhorší z porevolučních. Souhlasíte?
Ne.

– Která byla horší?
Grossova. Špidlova. Paroubkova. Tošovského.

– A co Topolánkova? V poslední době se také často ozývá: „Zlatý Topolánek…“
V jedné věci byla Topolánkova vláda nekonečně horší. V jeho vládě seděli zelení extremisté. A ještě dnes nás to jejich vládní angažmá všechny stojí strašné peníze.

– Co myslíte konkrétně?
Tím myslím především jejich zločinnou zelenou politiku. Na nesmyslné umělé zelené byznysy stát doplácí ohromné miliardy – a bude doplácet dál.

– Srovnejte premiéry Topolánka a Nečase.
Myslím, že premiér Nečas je ideově zakořeněnější, vidím na něm určitý příklon ke konzervativním hodnotám. Na rozdíl od Topolánka.

– A kdo je či byl jako premiér prospěšnější České republice?
Já doufám, že to bude Nečas. To se ještě uvidí.

– Proč mu držíte palce?
Sobě držím palce. A celé republice držím palce.

– Topolánek vyprávěl, že Václav Klaus se svým fašizoidním obličejem prohrál ODS volby. Jak jste Topolánka jako osobnost hodnotil?
Strašně po mně chcete, abych nálepkoval jiné lidi. Když se budeme nálepkovat, veřejná debata sklouzne k osobnímu a vyhrocenému tónu. Nelíbí se mi předčasné odsudky lidí na první našlápnutí. Já myslím, že se dá bavit o hodně zajímavých věcech, ale když budu vyslýchán na vlastnosti jednotlivých politiků, tak se tady budeme nudit.

– Dobře, tak velmi zajímavá věc – odposlechy telefonických hovorů Pavla Béma a Romana Janouška. Jak jste na to na Hradě reagovali? Nepředpokládám, že byste si tu nahrávku na internetu neposlechl.
Já že bych si ji poslechl? To si fakt myslíte?

– Ano.
Že by mě to v životě napadlo? Myšlenka, že bych poslouchal něčí nahrávky? Mně to přijde úchylný! Ani mě to nenapadlo! A z těch článků jsem nečetl ani jeden. Stačil mi titulek. Vůůůbec mě to nezajímá, absolutně ne!

– Vás nezajímá, jestli skutečně Janoušek rozhodoval o tom, kdo bude sedět v čele středočeské VZP? Které pozemky bude Dopravní podnik prodávat?
A víte, co znamená slovo „rozhodoval“? Přece není pravda, že něco rozhodoval.

– Vždyť jste neslyšel ty nahrávky.
Nerozhodoval! On měl právo podpisu? Měl razítko? Právo hlasovat? Víte, lidi si často pletou dvě slova. Vliv a moc.

– On Bémovi říkal, kdo ano a kdo ne. Dirigoval ho.
Janoušek určitě nerozhodoval. Jestliže na volené představitele mají vliv různí jejich známí, blízcí přátelé, to je jiná věc. Otázkou je, jaké ty vlivy jsou. Které jsou prospěšné, škodlivé, silné, slabé. Ale pořád jsou to jen vlivy. Ani za ministra, který je pod pantoflem, nerozhoduje manželka. Takže – do této chvíle jsem si přečetl pouze titulky a víc mě nezajímá.

– Já jsem si to pustila i proto, že Pavel Bém prohlašoval, jak s panem Janouškem jen a jen hrají tenis.
Já bych se považoval za úchyla, kdybych si to pouštěl. A styděl bych se sám za sebe.

– Takže jsem úchyl?
Vy pořád překládáte z češtiny do češtiny.

– Jsem ve vašem vidění světa úchyl?
Já bych si připadal jako úchyl. Vy mi dáváte do úst svoje slova, ale mně se líbí ta moje.

– Ptala jsem se na to i proto, že Bém byl vždy velkým spojencem pana prezidenta.
Já ani nevím, jestli byl spojenec… To určitě nebyl! Mě nikdy nenapadlo, že by byli spojenci.

– Kdo jsou spojenci Václava Klause na území Česka?
Od té doby, co je Václav Klaus prezidentem, se hra na spojence a nespojence nehraje. Nevím, že by měl spojence. Spojence potřebuje politik, který chce být premiérem, ministrem, přemýšlí o koaličních partnerech. Tohle už ale Václav Klaus deset let nemá zapotřebí.

– Chyběla mu tu nějaká pravomoc?
Ano. Myslím, že by byl určitě rád, kdyby -podobně jako to mohou někteří jiní prezidenti – nemusel vrátit Poslanecké sněmovně zákon celý, ale mohl by vracet pouze jednu část, jeden paragraf. V průběhu legislativního procesu se na původní předlohu nabalí spousta věcí, které s ní buď nemají nic společného, nebo jsou dokonce v rozporu. A pak je prezident opakovaně tlačen do dilematu. Mám celý ten zákon zabít kvůli věci, která je tam evidentně špatně, když ale jsou tam věci evidentně dobré? Kdyby měl tuhle možnost, asi by to hodně uvítal.

– Viděno vašima očima, má na svém kontě prezident Klaus nějaké neúspěchy?
Tak, neúspěchy… Určitou obdobou neúspěchu je nepochybně každé přehlasování vráceného zákona. A přehlasován byl u většiny vrácených zákonů. Ve velké většině.

– A úspěchy? Kromě menšiny těch zákonů, u nichž tedy nebyl přehlasován.
Úspěchem je každý den, kdy člověk nejde domů s blbým pocitem, že něco nestihl. Že něco nedotáhl. Život je takhle jednoduchý, než že by se počítaly čárky za úspěchy a neúspěchy. Protože jsem o tom nepřemýšlel, tak se mi to teď z rukávu nesype.

– Je Václav Klaus se svou povahou saturován životem a prací na Hradě?
Já myslím, že ano. Dokonce k mému překvapení se s tou rolí sžil víc a dřív, než jsem očekával. Takový ten univerzální pohled na některé věci získal hned ze začátku. Já jsem naopak byl v té době člověk, který by si ho přál ještě tak čtyři roky ve vládě. Myslím, že by to bylo užitečné.

– Tedy by byl užitečnější ve vládě než na Hradě?
Já jsem si to tehdy myslel. Ale to je jen můj pocit z doby nástupu. Podle mě měl tehdy ještě čas na univerzalitu. Na tu míru obecnosti. V tu dobu se měl ještě zabývat konkrétními problémy. Myslel jsem si, že tohle mu bude činit problém. Ale to jsem se mýlil. On se s tou rolí sžil velmi rychle. A neměl ambice zasahovat do jednotlivostí. Jiná věc mu trvala trošku déle. A na můj vkus mnohem déle, než bych já předpokládal. A to je upravit si svůj pracovní a životní rytmus na ten prezidentský. Několik let ze setrvačnosti, jak byl zvyklý, měl pocit, že pořád musí dělat spoustu věcí a mít plný program. Myslím, že tohle prezidentům úplně nesluší. Prezidentům sluší…

– …pomalý krok?
Ano! Určitý nadhled a pomalý krok. Řekl bych, že k tomu pomalejšímu kroku dospěl až v posledních letech. Přiznám se, že v tom se skrývá jednak můj obecný názor, ale i můj osobní zájem, protože já jsem toho měl ta první léta docela plný brejle.

– Má v sobě Václav Klaus pořád pocit, že „dovolená“ je sprosté slovo?
Ale jo… A napište, že jsem to řekl s otráveným výrazem ve tváři.

– Umíte si ho představit jako „první dámu“, tedy manžela prezidentky?
A víte, že ano? Ano. Ano! Já jsem poprvé o tomto tématu přemýšlel před dvěma dny a zjistil jsem, že by mu zvláštní pozice určitého libera docela vyhovovala. A to možná i víc než ta současná funkce. Zatímco teď musí respektovat nároky a požadavky na vrcholovou funkci, v té jiné by si mohl dovolit leccos říct.

– Myslíte, že by do toho paní Livii nekecal?
Já myslím, že přiměřeně ano. Tak jako ona jemu.

– Existují tedy důvody, kvůli nimž se Václav Klaus těší na odchod z Hradu?
Myslím, že se netěší a ani neobává. On se tím nezaobírá. Skoro nikoho z nás myšlenky na odchod nenapadají. Prostě rok je ještě dost dlouhá doba. A proč bychom přemýšleli o tom, co bude pak, když bude stejně konec světa, ne?

– Ale tomu vy asi nevěříte, ne? Nevím tedy, jak je to tady na Hradě s extrémními názory, jejichž nositelem je hlavně pan Hájek…
Já doufám, že tady máme všichni extrémní názory.

– Tak bude konec světa, pane Jakle?
Někdy určitě.

– Ale nevidíte to na prosinec 2012…
Ne, to nevidím.

– Po Václavu Havlovi se přejmenuje pražské letiště. Co by se jednou mohlo přejmenovat po Václavu Klausovi?
Nic mě nenapadá. Nepřemýšlel jsem o tom. Vltava?

– Jako že by Prahou protékal Václav Klaus?
Jo.

– Můžete mi vysvětlit, co jsou to ti antilidé, jak Václav Klaus tituloval před pár dny novináře?
No…

– Sám jste řekl, že nemáte rád nálepkování, a tohle byla docela drsná nálepka.
Nebyl jsem u toho a nesedím v Klausově hlavě, takže vám to vysvětlit nemohu. Ale umím si představit, že když je člověk naštvaný, řekne ledacos. A Václav Klaus je v roli, kdy každé jeho slovo je milionkrát recyklováno a servírováno mu na talíři každý den. Zatímco mnohem spornější slova kohokoli jiného ve veřejné oblasti jsou zapomenuta hned druhý den.

– Neměl chtít být prezidentem.
To není jen tím, že je prezident. To je tím, že je to Klaus. Ale říkám, tohle si holt musí vypít. To patří k věci.

– Byla bych opravdu vděčná, kdybyste mi na tohle konkrétně odpověděl – kdo by se vám zdál dobrý jako příští prezident.
Já.

– Hahaha. Budete kandidovat? Sháníte podpisy? Promiňte, já jsem vás možná urazila, když se tomu směji.
Ne, vůbec ne.

– A byl to vtip?
Já mám o sobě docela dobré mínění. Řekněte deset důvodů, proč ne.

– Tak na tohle zase nejsem připravená já, vážně jsem o tom nepřemýšlela.
Jsem blbější než jména, o kterých se mluví?

– Takže kdyby vás oslovila skupina zákonodárců, případně nepolitická skupina, která by chtěla pro vaši kandidaturu shánět podpisy, vy byste do toho vážně šel?
Tak, rozmyslel bych se, jestli by mě víc nebavilo vařit pivo a dělat muziku. V té prezidentské roli by se mi to dělalo hůř. Hodně bych to zvažoval. Ale kdyby mě hodně přemlouvali, co já vím…

—

Ladislav Jakl (52) Tajemník prezidenta Václava Klause a ředitel politického odboru jeho hradní kanceláře. Pochází z Chebu, absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, po roce 1989 byl poslancem ČNR, vedoucím Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a novinářem v Lidových novinách. Od roku 1997 působí v různých funkcích jako blízký spolupracovník Václava Klause. Ve volném čase se věnuje hudbě jako člen kapel Folimanka Blues a Etal. Je rozvedený, ve střídavé péči vychovává syna Matěje.

Foto: VE SLUŽBĚ, ALE V CIVILU. Autorka rozhovoru žádala Ladislava Jakla, zda by se k rozhovoru mohli sejít někde mimo Hrad, aby se necítil sešněrovaný. Nakonec interview proběhlo na Hradě, ale na důkaz volnosti si tajemník alespoň na chvíli sundal kravatu.
Foto: Jakub Stadler

Foto: STŘÍBROPĚNNÝ PREZIDENT. Stav vody ve Václavu Klausovi je dnes na úrovni normálu, jen se nám ten Klaus nějak zakalil. Zatímco po Václavu Havlovi pojmenovala vláda ruzyňské letiště, jméno Václava Klause by jednou mohla nést řeka Vltava, navrhuje jeho tajemník.