Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Kompas aneb kdo má monopol na západnost?
Publikováno 08.08.2024 v kategorii: Publikované články

Všude slyšíme, že se máme orientovat na Západ. No jo, ale to je čirý protimluv. Orientace, to totiž doslova znamená obrácení se na východ. Ono slovo orient přece znamená východ. A také Východ. Ale takové mudrování nám jen kazí hájení správných hodnot. Těch západních.

A co to jsou ony „západní hodnoty“? Tak to máte štěstí, že jdu zrovna kolem. Něco o tom totiž vím. Proč? Protože jsem ze Západu. Vy ostatní jste proti mně Východniari. Narodil jsem se totiž v Chebu. Kdo z vás západněji? Nikdo. Tak vidíte. Takže západní hodnoty jsou ty moje, vy ostatní si hýčkejte ty své hodnoty východní. Anebo ještě jinak. Není náhodou opakem slova západ slovo výpad? Protože pak by bylo opakem slova východ slovo záchod. Zacházej a vypadni. Vycházej a zapadni.

Vlastně jsem se nesnažil o žádný veselý úvod. Chtěl jsem pouze ilustrovat, jak to má hodně lidí kolem nás. Slyšíme to od nich, vidíme to na nich. Správné západní hodnoty jsou ty jejich. Jakékoli odlišné jsou pak ty východní. A je jedno, jestli se narodili v Chebu nebo v Třinci.

Vymezení západu a Západu

Západ je něco víc než zbytek světa, to si tak nějak intuitivně myslíme všichni. Jen málo se ale zamýšlíme nad tím, čím je Západ vymezen a co k němu patří. Pokud je vymezen geograficky, mohl bych přijít s tím Chebem. Ale s tím jsem už před 45 lety v Praze narazil. Narazil jsem na tvrzení, že Východ začíná v Karlíně. Prostě odtamtud dál tamtím směrem už je všechno jinak, i lidi tam vypadají trochu jinak. Podle jiné teorie jsou onou hranicí Říčany – a za nimi už se rozkládá Zaříčanská Rus.

To určitě znáte, jak ti dva Jakuti vyrazí z poslední vesničky dál na východ do tajgy, tu jeden z nich, co umí číst, ukazuje druhému ceduli: „Hele, tady je šipka, že šest tisíc kilometrů východně od nás je nějaké Losendžls. To musí být ale pr.el.“ Ano, každý metr na Východ civilizace ubývá, že. Nebo se alespoň civilizace zásadně mění. To nám říkali. A tam úplně nejdál, na konci světa, tam je Východ nejvýchodnější. Země vycházejícího slunce. Dnes tuto zemi přes mnohé kulturní rozdíly mnozí počítají ke globálnímu Západu, než se tak ale stalo, musely jí k tomu pomoci dvě jaderné bomby. Možná si někdo myslí, že podobná terapie by zabrala i na jiné východní země.

S oním vymezením, co je vlastně Západ a co je Východ, je to vůbec složité. Že by tím vodítkem bylo náboženství? My, příslušníci civilizace postavené na křesťanských základech, budeme tím Západem, zatímco kde převládají náboženství jiná, tam to bude asi Východ. Jenže Západ se nám trochu sekularizuje, zatímco Japonsko po dvou bombách…, to už jsme si říkali. Ale hlavně: křesťanské je i Rusko, a to přece v západní rodině nechceme.

Východ a pravoslaví

Tak k Východu přifaříme i pravoslavné země. Dávalo by to smysl, protože zatímco katolický Západ se viděl ve středověku za pokračovatele Západního Říma, pravoslaví vzešlo z Východního Říma, z Byzance. Jenže ono to má potíž. Po vzniku protestanství a reformovaných církví se nám ten Západ trochu rozpadl. Což ilustruje i fakt, že příslušníci vyšší a panovnické šlechty v pravoslavném carském Rusku měli zakázáno brát si za manžele čí manželky katolíky, s protestantskými pruskými, nizozemskými či britskými rody se ale křížili ostošest. To by pak ale znamenalo, že protestanské země včetně USA bychom zařadili k Východu, a to bychom v tom měli už úplný zmatek.

A co písmo? Západ rovná se latinka. A ty ostatní klikyháky, to bude Východ. (Kromě té s těmi bombami, samozřejmě.) Ale co taková Ukrajina? Ale to se dá řešit. Zavedeme dekretem na Ukrajině latinku, ty jejich bukvy jsou dost podezřelé. Už to, že je používají i podezřelí Srbové. No jo, ale co Řecko? Tak jim taky vnutíme latinku. Že oni mají to písmo z dob, kdy jsme my ještě lezli po stromech? Kdo by se zabýval takovým detailem. Písmo coby rozlišovací znak Východu a Západu vypadá nadějně. Má to ale jeden háček. Lidé budou muset zůstat gramotní. Což je v rozporu s jednou z hlavních západních hodnot, jíž je neobtěžování dětí nějakou výukou.

Moll a kuchyně

A co takhle hudba? Když Bavoři, Rakušáci nebo Češi spustí tu svou, řinčí vzduchem krásné dur. Ale když se vám podaří zdolat nástrahy D1, uslyšíte čím dál častěji tklivé moll. A dál už jen pentatoniky a všelijaké divné půltóny a kakofonie. Prostě orient.

Nebo můžeme zkusit hledat zásadní předěly v národních kuchyních a stravovacích návycích, v krojích, v rituálech, zvycích, jazykových skupinách… Na etnické rozdíly se raději vykašleme, to je minové pole. Zajímavější je si říct, jestli je západnost a východnost vlastností společnosti, národa, státu či spíše každého individua. Pokud to poslední, pak by jistě byla zajímavá studie o tom, čím se z migrujícího Výchoďáka stane řádný Zápaďák.

Dnes to fakt vypadá, že patřit na Západ představuje deklarovaná ochota dané státní reprezentace odezírat ze správných rtů. Vše ostatní je projevem orientace na Orient. Šermování západností je také dobré k cejchování a ostrakizaci nepohodlných názorů a jejich nositelů.

Privatizace Západu

Ale ze všeho je nejvážnější věc jiná. Snaha si „západnost“ přivlastnit, monopolizovat si ji pro jen jeden z mnoha možných, legitimních a autentických přístupů ke světu, ke společnosti a ke vztahu státu a jednotlivce. Někteří zastánci této monopolizace to říkají naplno, když Západ ztotožňují s pojmem liberální demokracie. Nejde teď jen o to, že demokracie s jakýmkoli přívlastkem už není demokracií a že mezi demokracií a liberální demokracií je stejný rozdíl jako mezi aktem a pietním aktem. Jde tu hlavně o to, že liberální společenský koncept je v rámci demokracie jen jedním ze soutěžících a komplementárně se doplňujících systémů společenského a politického uvažování. A že ztotožnění „Západu“ ve smyslu našeho domova výhradně s jednou z variant ideologických systémů, znamená postavit všechny ostatní společenské koncepty do autu.

Pokud tedy oněmi hodnotami Západu jsou jen hodnoty, které uznává škola liberální demokracie, pak nám asi nezbývá nic jiného než si ponechat azimuty všechny. Anebo musíme trvat na tom že „západnost“ se neposuzuje jen podle věrnosti vůči progresivistické liberální demokracii.

Čím více dovolíme zužování definice „západních hodnot“, tím více podpoříme vylučování všech přístupů ke světu, které se do této definice nehodí, z rodiny nás správných Zápaďáků. Proto bychom si měli vystačit s definicí co nejširší. A když toto své úsilí o širší definici Západu prohrajeme, budiž. „Oni“ budou mít holt monopol na „západní hodnoty“, zatímco nám postačí hodnoty obecně lidské. Svoboda jednotlivce, ochrana soukromého vlastnictví a garance dobrovolné smlouvy.

Teprve tehdy, když nám tato nejširší definice přestane stačit, začneme hledat další specifické rozlišovací znaky naší kultury (jakkoli je úskalím už ono vymezení „naše“). Pak budeme objevovat specifické přístupy třeba ke kolektivismu či rodině, ke společenské tradici, pak začneme objevovat, co to ten Západ má vlastně být. A ne že nám to někdo shora určí a roztřídí nás podle toho, jestli patříme do šiku, nebo zda budeme vypuzeni a odvrženi.

A mimochodem, proč zrovna teď v létě – v době největšího vedra – má tolik lidí nutkání objevovat hodnoty jižní?

Psáno pro červencový časopis TO
Webdesign: Kabris|NET