Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Pivař a blondýna aneb neotřelý průvodce pivním světem
Publikováno 19.06.2024 v kategorii: Ozvěna, Pivo

Již po dvanácté se sešli pod letohrádkem Belveder u Pražského hradu zástupci minipivovarů a jejich příznivci. Ctitelů pěnivého moku se tam sešlo přes 2500. A nejen jich. Svoji knihu tam například představili i Daniela Kovářová a Ladislav Jakl. Jen škoda, že si člověk tuto publikaci nepřečetl dříve, než na festival vstoupil. Nemusel by se následně divit některým zajímavým produktům a určitě by se k pivu choval s větší úctou.

Knihu napsali dva až drasticky odlišní autoři. Daniela Kovářová se v prvních kapitolách přiznala, že má k pivu vztah spíše kladný a víc nic. Ladislav Jakl, kterého znám víceméně jako novináře a tiskového mluvčího prezidenta, se tu projevil jako nejen milovník téměř národního nápoje, ale přímo znalec. Nejenže lidskými slovy vysvětlil trochu zmatené kolegyni proces výroby našeho klasického, spodně kvašeného, ležáku, ale neopomenul ani to, jak se vaří piva jiná, svrchně kvašená, o kterých jsme v dobách socialismu pouze slýchávali, že existují. Díky minipivovarům máme jmenovaných výrobků v současné době v Česku celkem slušnou nabídku.

Oba autoři

  1. Jakl se také zmínil o značkách a stylech piva i o různých surovinách. Pivo totiž evidentně sládkové nevyrábějí pouze z různě upravovaného ječmenného sladu, ale i z pšenice, prosa, rýže nebo kukuřice. Také chmel, svým způsobem marginální, ale nezbytná ingredience, má v tomto ohledu v současném pivovarnictví důležitou úlohu. A není to pouze v pivovarnictví populární legendární žatecký červenošpičák, ale také extra hořké bavorské i americké chmely, například kultivar cascade, plný tříslovin a hořkých silic.

V této části knihy jsem ještě se svými znalostmi technologií nad D. Kovářovou vědomostně trochu vedl. Když se ovšem dostal kolega k stylům a značkám piva doma i ve světě, nezbylo mi, jen tiše závidět. I paní advokátka měla v tomto ohledu náskok. Prý navštívila s kolegou v roce 2019 třicet pivovarů, pivních restaurací a pivoték. Co bylo dál v dalších letech, mohu jenom hádat, zmáčknout slzu v oku a hluboce závidět.

To, že jsou minipivovary v současné době v kurzu, nemusíme pochybovat. Bohužel my starší jsme dost konzervativní. Například já si nedovedu představit, že bych pil pivo bez hudebního nástroje v ruce. Ovšem k tomu, aby nám v milovaném Posázaví nevyschlo v krku, postačí výrobky z Benešova, Kácova, Popovic, řídce Smíchova a pro větší efekt z Náchoda. Ale možná nastávají lepší časy i u nás v divočině. Kamarád tam čas od času přiveze soudek z minipivovaru Břevnovského kláštera.

Autoři představili knihu „Pivař a blondýna“ návštěvníkům festivalu minipivovarů

Když jsem se dočetl, kde všude najdeme minipivovary a čím je zvláštní jejich pivní nabídka, rozhodl jsem se, že pokud se na budoucí 13. festival minipivovarů na Pražském hradě 2025 dostanu, zkusím postupovat podle knihy obou autorů „Pivař a blondýna“ od jedné doporučené výčepní stolice ke druhé. A samozřejmě ochutnávat jednotlivé pivovarnické výrobky, poctivě si tužkou zaškrtávat v knize uvedené minipivovary a zaznamenávat umělecký dojem.

Při čtení kapitoly o stylech a značkách piva jsem si také vzpomněl na jednoho starého autora, který krom 20 jazyků ovládal i botaniku. Já jsem jeho příspěvky o kytičkách strašně rád redigoval. Jednou se v nich zmínil o hypotéze, že naše západočeská metropole se původně jmenovala německy tuším „Bilzen“, tedy stejně, jako zajímavá, silně jedovatá bylina s omamnými účinky s názvem blín. Tehdy jsem pochopil, že i sládci jsou, podobně jako většina dobrých řemeslníků, lidé vynalézaví. A také mi došlo, proč zdejší měšťané usilovně hledali někoho, kdo by je konečně naučil vařit pivo. 

Antonín Karoch 

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET