Vidí to stále více lidí. Západ na nás prosakoval krásnými auty, rockovou hudbou, obrázky manhattanských mrakodrapů, filmů s Belmondem. A hlavně individualismem a vůní svobody. Dnešní západ jsou přešití hermafroditi, jídlo z červů, klimatický žal, politická korektnost.

Test – privátní média

Počátkem 90. let jsem figuroval u vzniku české mediální legislativy a zrodu soukromých nezávislých rádií a televizí. Během dvou let jsme v tom předběhli realitu v sousedním Rakousku a Německu. Přesto k nám odtamtud jezdili „experti“, aby nás varovali, ať to s tím privátním sektorem nepřeženeme, že v této oblasti musí mít hlavní slovo stát.

Bral jsem to jako ojedinělý úlet, ale když jsem v roce 1993 v roli prvního vedoucího Úřadu Rady pro vysílání navštívil Mnichov, ptal jsem se, proč v milionovém bohatém městě mají jen sedm privátních rádií, když použitelných kmitočtů musejí mít aspoň trojnásobek. Místní regulátoři mě blahosklonně poučili, že by to bylo asociální. Takhle si rádia hezky rozdělí reklamní trh – a všechna se mají dobře. Kdyby jich bylo víc, začala by si konkurovat, snižovat náklady (i mzdové) a podbízet se zákazníkům cenou reklamy. Povídám: to je snad dobře, že hustší konkurence vede ke snižování cen produktů, zákazníci vydělají. No jo, ale vysilatelé prý budou muset víc pracovat za nižší tržby. Poděkoval jsem za lekci socialismu a sklaplo mi.

Ne, tohle už nebyl Západ, jehož návrat do našich životů jsem si (spolu s velkou částí národa) v listopadu 1989 tolik přál. Tohle je koule na noze, která nás bude jen brzdit. Deziluze z toho, že západ už není tím obdivovaným Západem, jak jsme ho viděli skrz železnou oponu, však teprve startovala. A vrcholí nyní.       

Města a venkov

Co charakterizuje dnešek? Cenzura, omezení politické soutěže, likvidace suverénních států, ořezání individuálních svobod, zásahy do soukromého vlastnictví a volného trhu, kontrola spotřeby energie i každého našeho jednotlivého nákupu, likvidace rodiny, odvržení starých ctností, multikulturní eintopf. To není obrázek z dystopie. To je budoucí přítomnost a přítomná budoucnost Západu. To se děje v přímém přenose. Vnímáme to dostatečně citlivě?     

Hrají mainstreamová média roli kanárků v dole, kteří by díky své senzitivitě varovali nás ostatní, že se děje něco zlého? Nikoliv. Karlínský hipster žádný problém necítí. Plat a bydlení má slušné, práci uspokojivou, rodinu obvykle žádnou, nabídka zboží a služeb kolem vyhovující, sport i večírky, to vše frčí, jak má. A média hlavního proudu jsou do toho prostředí sociálně vrostlá.

Kousek za Prahou nebo Brnem je vše jinak. Tam lidem dýchá nadcházející krize do týla zblízka. Ti ji cítí při každém nákupu v koloniálu, při každém placení inkasa i při návštěvě místní putyky, která zeje prázdnotou.

Ti normální lidi vědí, že se něco děje a že to něco má hmotný, sociální, ale i kulturní rozměr, i když by to asi takhle neřekli. Jsou nespokojení. Jsou plni obav. Ale ani oni přesně nevědí, proč to s námi jde z kopce. Viní jednotlivé papaláše z televize, nenasytné kapitalisty, cizí korporace, zaslepené fanatiky či zkorumpované úředníky. Ano, to vše tu máme. Ale je to opravdu základní příčina našeho maléru? Nebo jen doprovodné okrajové efekty?

Vysněný Západ a „západ“

Slýcháme, že patříme na Západ. A že pokud máme u přejímání kdekteré bizarní novoty pochybnosti, zpochybňujeme tím svou příslušnost ke správnému civilizačnímu okruhu. Ale nevzdaluje nás od původních bazálních hodnot západní civilizace právě to, že v horlivé loajalitě kopírujeme ty nejdekadentnější tendence? Pojem „západ“ pro nás byl synonymem svobody a z ní pramenící prosperity. Západ pro nás představoval jisté kulturní a civilizační principy. Až tak jednoduché a zároveň strašlivé to je: dnešní „západ“ nás od Západu vzdaluje.      

Vidí to stále více lidí. Západ na nás prosakoval krásnými auty, rockovou hudbou, obrázky manhattanských mrakodrapů, filmů s Belmondem. A hlavně individualismem a vůní svobody. Dnešní západ jsou přešití hermafroditi, jídlo z červů, klimatický žal, politická korektnost.

Kromě společenského rozvratu a poplivání všeho, co se osvědčilo, je výsledkem stagnace. Ekonomické a sociální zaostávání. Protože náš Západ zapomněl, co ho udělalo vedoucí ekonomickou, politickou i vojenskou silou lidstva. Individuální svoboda. Motivovaný svobodný člověk. Úcta k jedinečnosti každého z nás a ochrana možnosti volit si vlastní cestu za štěstím.

V roce 1990 jsem kandidoval v prvních svobodných volbách od roku 1946 do České národní rady s letáčkem, kde jsem se jednou rukou opíral o trabanta a druhou o mercedes. Dole bylo heslo „Demokracie je efektivní.“ Dnes bych asi přesněji napsal „Svoboda je efektivní“, protože už dávno chápeme, že demokraticky lze prosadit i nesvobodu. Ale tenkrát všichni dobře věděli, co ono heslo chtělo říci. Že v Západním Německu nejsou lidé nadanější, chytřejší, že tam nemají lepší zdroje. Že jsou bohatší, protože jsou svobodnější než lidé v NDR. Mým tématem tehdy bylo provokativní dilema: „Dějiny politiky jsou dějinami souboje dobra a svobody. V tomto souboji stojím na straně svobody.“

Svoboda ale prohrává. S dobrem i „dobrem“. S pokusy zařídit náš svět podle projektu. Podle plánu, jak prosadit svět udržitelný, inkluzívní, bez nenávisti a křivdy. Jak dopadly jiné pokusy v historii zavést utopii do praxe, to víme. Vedly k nastolení světa bez svobody, bez chráněného vlastnictví, bez volného trhu i demokracie. A v důsledku toho i bez prosperity. Přesto ony slepé cesty opakujeme znovu.

Myšlenka Západu, jeho civilizační přínos, prosperita i jeho strategické vedoucí postavení, vše bylo postaveno na myšlence svobody jednotlivce. A ta není myslitelná bez svobody vlastnit a se svým vlastnictvím svobodně nakládat. Likvidace těchto hodnot je explicitním cílem vedoucích sil dnešního „západu“, včetně například tzv. Světového ekonomického fóra.

Multikulti

Náboženstvím dnešního Západu je „udržitelnost“, Great Reset, boj s klimatem – Green Deal, řízená sociální, mulikulturalistická a genderová diktatura. Kulturní pokrokářský rozvrat, kácení osvědčených principů a jejich nahrazování umělými dystopickými společenskými koncepty. Svobodný člověk je v očích pokrokářů nástrojem zla a sobectví, proto je ho třeba vést k uvědomělému chování. K tomu slouží vymývání mozků, cenzura, zideologizované školství, ochočená média, ale také kontrola spotřeby, selektivní zdaňování, útoky na svobodu smlouvy, transformace finančního systému na nástroj mocenské politiky, distribuce podpor, výhod a subvencí podle ideologických kritérií.

Západu diktují organizace, které prosazují radikální přeměnu západní společnosti, vnucují nám politiku spoutání trhu brutálními regulacemi a zároveň konají kroky, které mají za cíl soustředit moc do rukou malé mezinárodní kliky centrálních plánovačů.

Soukromé vlastnictví

Komunismus zaměřil svou pozornost právě na soukromé vlastnictví. Jenže znárodněním na sebe vzal břímě péče o téměř všechny hmotné statky, za to pak nesl v očích veřejnosti odpovědnost, což ho nakonec tak zdiskreditovalo, že to vedlo k jeho zhroucení. EU dnes vede útok na soukromé vlastnictví rafinovaněji. Ekonomické struktury navenek zůstávají v soukromých rukou, veřejná moc z nich ale udělá nástroj své ideologie i bez formální změny vlastnících subjektů.

Ze soukromých firem motivovaných k efektivitě, rozvoji, zisku, a tedy i k co největšímu společenskému přínosu násilnou cestou děláme kolečka v soukolí ideologické mašinérie, v níž jsou politické cíle vším a prosperita ničím. Podvázáním svobody rozhodování ničíme motivaci tvořit, lépe sloužit, efektivněji fungovat. Chudnutí jako důsledek těchto tendencí je nevyhnutelné. Co tedy nabízejí progresivisté, když sešup k chudobě už není možné popírat? Slibují občanům Západu utopii, zatímco jejich cílem je přesvědčit lidi, aby se uskrovnili. Projde jim tato průhledná lež u veřejnosti?

Jako rukojmí si berou rovnou celou planetu. Říkají, že chtějí lidstvo zachránit, a proto ho musejí nejdříve ovládnout. Není náhodou, že terčem kontroly nových společenských inženýrů je energie. Pod záminkou, že spotřeba energie ničí podnebí, získávají kontrolou spotřeby energie kontrolu nad veškerou lidskou aktivitou. Krok za krokem se spotřeba energie z běžné transakční podstaty stává řízeně distribuovanou komoditou. Ne že si spotřebitel zaplatí a spotřebuje. Bude potřebovat na spotřebu povolení.

Člověk je sobec, privátní firma je nezodpovědný subjekt a suverénní stát je partikulární entita, která jedná v rozporu se zájmy lidstva. Tak to vidí pokrokáři, a proto potřebují vnutit západu svou globalistickou agendu. Západ se hroutí. Byl postaven na myšlence, že lidem bude lépe, když budou svobodní a díky tomu i blahobytní. Místo Západu nastupuje „západ“. Ten je postaven na myšlence, že lidem bude lépe na světě, když budou připraveni o svobodu i blahobyt a budou silou donuceni žít „správně“. Dovolíme to?

Psáno pro listopadové číslo časopisu TO