„Měl naprosto vynikající startovní podmínky, ale koulí na noze mu je jeho vlastní povaha,“ povšiml si právník Pavel Hasenkopf, který má rovněž zkušenost z prezidentské kanceláře. Pokud jde o veřejnou prezentaci, všímá si naopak, že přes popularitu Petr Pavel v některých momentech působí naopak křečovitě. „Udělal by dobře, kdyby se vykašlal na píáristy, byl sám sebou a nesnažil se být někým jiným,“ doporučuje právník.
Jiří Ovčáček, který až do letošního března nesl břímě hradní odpovědnosti jako tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana, má pro prezidenta pochopení. „Po zvolení Petra Pavla prezidentem republiky i v navazujícím období jsem opakovaně varoval, že to nová hlava státu bude mít mimořádně těžké, dokonce těžší než Miloš Zeman,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
Kdyby Pavel nastoupil o pět let dříve, mohl by podle Ovčáčka prožít na Hradě relativně pohodových pět let. Místo toho však nastupuje v době, kdy „dějiny opět s plnou vervou vtrhly do českého života“. Současná situace by podle jeho názoru byla „minovým polem“ pro každého prezidenta.
Symbol popkultury…
Petr Pavel se podle Ovčáčka úspěšně věnuje své pozitivní prezentaci, třeba na motorce nebo při sportovních výkonech. „To by ale mělo být maximálně třicent procent výkonu. Zbylých sedmdesát musí být prostá státní politika, rozhodování, jednoznačné postoje, třeba k ruské agresi, krokům vlády, Evropské unii, tekutému světu plnému neklidu,“ nabádá.
Prezident Pavel podle něj bude muset v budoucnosti politické rozhodování upřednostnit.
S tím souhlasí i Lukáš Jelínek, byť se prezidentovi možná do politických bojů nechce. „Lidé budou chtít politického prezidenta. A já si myslím, že se tu politiku naučit dokáže,“ prorokuje politolog. Prvním krokem by podle něj mohlo být, jak prezident dokáže do politického rozhodování přenést své poznatky z cest po regionech.
„Mám dojem, že už si dokázal vzít k srdci výtky, že se vyjadřuje k příliš mnoho věcem a příliš povrchně. A to je dobrý start,“ uvedl politolog pro ParlamentníListy.cz.
Fotogalerie: – Za oběti komunismu
„Agenda hlavy státu čas od času staví před prezidenta nutnost rozhodnout. Je tak otázkou času, kdy se některá rozhodnutí nebudou jeho fanouškům líbit. Ti mu mnoho prominou, ale brzy se nutně začnou někteří ošívat,“ obává se Ladislav Jakl.
Prezident se uvedl při inauguraci slovy, že Česko je pro něj „jeden tým“ . Někteří se ale po několika jeho vyjádřeních začali pozastavovat nad tím, že výrazněji inklinují k tomu pohledu na svět, který prezident Zeman nazýval „pražská kavárna“.
„Od běžných lidových starostí, pocitů a trápení normálních lidí má Pavel asi tak daleko, jako manekýn Ken. Češi ale žijí trochu jiné životy než barbínky,“ vzkazuje Ladislav Jakl. Petr Pavel se sice snaží o lidovou prezentaci, ale nedokáže překonat, že jeho životní zkušenosti jsou velmi limitované prostředím armády, ve kterém se pohyboval celý život.
„Politici rádi mluví o tom, že chtějí spojovat, že jsme jeden tým. Jenže lidé mají různé názory a nelze očekávat politické sjednocení pod jedním ideovým pohledem,“ varuje bývalý prezidentský mluvčí Ovčáček.
„Myslím, že lze postavit jednotu na důrazu na masarykovskou humanitu, která předpokládá nikoho předem neodsuzovat, přemýšlet o názorech druhých, snažit se vzájemně pochopit. Je to těžké, ale prezidentovi by slušelo, kdyby jednotu prosazoval v lidskosti,“ zamýšlí se s tím, že ona lidskost by určitě přinesla dlouhodobější benefity než „pár lajků při sekání dřeva“.
I podle politologa Jelínka byl Petr Pavel zvolen spíše jako „symbol popkultury“. „Byl nestraník, politicky nepopsaný, takže každý do něj promítal své zájmy. Ale on nemůže uspokojit všechny.“
Bude si podle politologa rozhodně muset začít budovat svou politickou pozici. „Potká ho to co všechny prezidenty před ním – stane se součástí společenské debaty,“ myslí si.
První otřes popularity Jelínek očekává v souvislosti s aktuální kauzou nominace Roberta Fremra do Ústavního soudu.
Sám prezident Pavel k tomu nešťastně přispěl i svým výrokem, že soudci před rokem 1989 soudili všichni stejně a opuštění republiky zkrátka tehdy bylo trestným činem. Kvůli tomu mnozí začali vyjadřovat pochybnosti o upřímnosti jeho reflexe vlastní minulosti člena KSČ a důstojníka Československé lidové armády, kterou prezentoval v předvolební kampani.
„Sedím v první řadě s kyblíkem popcornu a sleduju s pobavením biják o tom, jaké kotrmelce je schopen předvádět Pavlův fanklub,“ souhlasí s nadsázkou Ladislav Jakl.
„Že někdejší předseda základní organizace KSČ navrhne komunistu, to je ale spíše jen folklór a nevkus, ale že při hájení svých návrhů v Senátu prezident vyjevil, že netuší, co to je konzervativní orientace, to už považuji ne za zábavné, ale za tragické a nebezpečné,“ dodává vážněji.
Fotogalerie: – Pavel na Pavláku
„Víte, jsem dalek toho soudit druhé pro jejich minulost. Český život, to je těžký život. Dějiny buší do téhle krásné země jako kladivo do kovadliny a je mnohdy obtížné vyhnout se selhání. Máme osobnosti, které se podílely na únoru 1948, aby pak v roce 1968 odsoudily okupaci a skončily v disentu. Nu a pak máme osobnosti, které selhaly v 80. letech, aby pak pracovaly pro demokratický systém,“ připomíná Jiří Ovčáček.
Kauza podle něj ukázala především obecnější problém, na který upozorňoval jak Masaryk, tak Kundera – Česku chybí laskavost.
„Mně samotnému přijde zvláštní, že se tu najednou objevilo jako novina, že soudci před rokem 1989 rozhodovali na politickou objednávku,“ přidává politolog Jelínek.
Prezident Pavel by podle něj měl svůj vztah k minulosti vysvětlit obšírněji. „Lidé by ocenili, aby mohli do hloubky poznat uvažování svého prezidenta,“ myslí si. V opačném případě budeme neustále sledovat Jelínkovými slovy „kýčovitý příběh minulosti“.
Kyselův guláš?
Podle Pavla Hasenkopfa tento „lapsus s panem Fremrem“ ukazuje především limity prezidentova oportunistického přenášení rozhodování na „experty“.
Jelínek dodává, že Petr Pavel se v aféře se soudcem Fremrem stal tak trochu obětí vlastní transparentnosti. „Za Pavlových předchůdců se o kandidátech do Ústavního soudu vedla debata při schvalování v Senátu, ale v tomto modelu se předpokládalo, že už si je proklepli u prezidenta. Když se ukázalo, že nikoliv, jde to z pohledu veřejnosti za prezidentem.“
Pavel Hasenkopf vidí jako právník hlubší příčinu v tom, že zde byl poměrů neznalý prezident nevědomě vtažen do zásadního sporu mezi českými právníky. A jeho ztělesněním je právě profesor Jan Kysela, velmi vyhraněná osobnost, kterou prezident učinil svým hlavním ústavněprávním expertem.
„Je to další projev sice skrytého, ale o to hlubšího střetu, který se táhne celým polistopadovým obdobím, a tím je rozpor ve vnímání moci jako takové: na jedné straně je tu skupina idealistů, jejichž ztělesněním je Petr Pihart, Eliška Wagnerová či právě Jan Kysela, kteří moc chápou jako cíl sám o sobě – pro ně je nejdůležitější to, aby se na moci nějak podíleli všichni, aby nikdo nezůstal stranou. Parlament pro ně je především vzorkem celé společnosti. Že to vede k točení se v kruhu, je nabíledni. A pak je tu jiná skupina lidí, ke které se počítám, která moc nevnímá jako cíl, ale jen jako prostředek k dosažení různých jiných, konkrétních cílů. A volby tito lidé vnímají jako způsob výběru mezi různými cíli,“ rozpovídal se.
