Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Jakl: Na Hradě sedí Ken. Češi ale nejsou barbínky.
Publikováno 14.08.2023 v kategorii: Rozhovory

Co říct celkově o přibližně půl roce mandátu Petra Pavla? Jedni jsou na něj pyšní za „umělecký dojem“, jiní mají pocit, že se až příliš zaměřuje na efekt a vyhýbá odpovědnosti za rozhodnutí. Jak se na to díváte vy?

Nejsem nijak překvapen. Petr Pavel nekandidoval za nějakou jasnou politickou myšlenku. Jednak žádné takové myšlenky nemá, jednak jeho loutkovodiči v kampani věděli, že nesmí říkat žádné názory, protože těmi by nutně některé voliče naštval, zatímco cílem kampaně bylo vytvořit figuru, která bude tak nějak přijatelná pro všechny. Máme tak na Hradě prezidenta bez názoru a bez myšlenek. Nevíme, jaké ideje chce on nebo jeho okolí prosazovat. Jenže agenda hlavy státu čas od času staví před prezidenta nutnost rozhodnout. Je tak otázkou času, kdy se některá rozhodnutí nebudou jeho fanouškům líbit. Ti mu mnoho prominou, ale brzy se nutně začnou někteří ošívat.

Prezident se uvedl při inauguraci slovy, že Česko je pro něj „jeden tým“. Někteří se pozastavují nad tím, že jeho vyjádření poměrně zřetelně straní tomu pohledu na svět, který pan prezident Zeman nazýval „pražská kavárna“. Máte pocit, že skutečně naslouchá všem skupinám občanů stejně?

Od běžných lidových starostí, pocitů a trápení normálních lidí má Pavel asi tak daleko, jako manekýn Ken. Češi ale žijí trochu jiné životy než barbínky.

Jak podle vás prezident Pavel doposud zvládá agendu „zastupování země navenek“ a mezinárodních vztahů, která byla jeho dosavadní profesí a pro mnohé hlavním argumentem pro jeho volbu?

Zatím ani jednou nezvedl hlas za zájmy naší republiky. Poslušně plní cizí rozkazy, jak byl celý život zvyklý.

Prezidentův návrh Roberta Fremra na ústavního soudce rozpoutal širokou veřejnou debatu o komunistické minulosti, ve které se připomíná i komunistická minulost prezidenta, který k tomu nešťastně přispěl i svým výrokem, že soudci před rokem 1989 soudili všichni stejně. Vnímáte také toto dilema „pražské kavárny“ jak se postavit k hlavolamu „komunista, ale náš“?

Sedím v první řadě s kyblíkem popkornu a sleduju s pobavením biják o tom, jaké kotrmelce je schopen předvádět Pavlův fanklub. Že někdejší předseda základní organizace KSČ navrhne komunistu, to je spíše jen folklór a nevkus, ale že při hájení svých návrhů v Senátu prezident vyjevil, že netuší, co to je konzervativní orientace, to už považuji ne za zábavné, ale za tragické a nebezpečné.

Otázky kladl

Bc. Jakub Vosáhlo

zástupce šéfredaktora

ParlamentníListy.cz
Webdesign: Kabris|NET