Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl to Zemanovi spočítal. Jsou to jednoduché počty?
Publikováno 09.11.2022 v kategorii: Rozhovory

Velmi napjatá mezinárodní situace. Přílévá Fiala podle Ladislava Jakla olej do ohně? Koho by si představoval na Hradě po Miloši Zemanovi, a proč je oficiální akt ve Vladislavském sále na 28. října špatně pojemnován? Nejen o těchto tématech s bývalým tajemníkem Václava Klause exkluzivně pro VIPosobnosti.cz.

Pane Jakle, jak vnímáte opětovnou cestu Fialy na Ukrajinu? Měl by to být pro lidi v Česku určitý  signál?

Na téhle propagační cestě mě nejvíc zaujal výrok, že cílem cesty části vlády do Kyjeva budou jednání o poválečné obnově Ukrajiny. To je jistě ušlechtilý cíl. Jen tak nějak není na pořadu dne. Skoro bych čekal, že hlavní starostí má být to, aby Ukrajina byla poválečná. Teprve pak může být obnovována. A možná by naši veřejnost zajímalo, jakými cestami chce naše vláda pomoci tomu, aby se z válečné Ukrajiny stala Ukrajina poválečná.

Vy jste bývalý tajemník Václava Klause, tudiž k otázce volby prezidenta máte velmi blízko.  V příštím roce bude zvolen nový. Podle mnohých, by to měla být silná osobnost. Vidíte ji mezi těmi, kteří ohlásili kandidaturu?

No, zatím tam registruji některé výrazné osobnosti, které bych ale nikdy na Hradě vidět nechtěl, a pak možná několik lidí, které bych si na Hradě představit snad dovedl, ale jejich šance je pramalá.

Lidé často dostávají zkreslené informace, ze kerých si  nemůžou udělat závěr. Podle čeho bychom měli  svého nového prezidenta vybírat?

Každý nechť má svá kritéria. Někdo preferuje názory takové, jiný onaké. Podstatné je ale ono slovo „názor“. Nemyslím, že důstojnosti prezidentského úřadu prospívá, když se do něj derou lidé, kteří si na stará kolena řekli, že by to teda zkusili s tou politikou a že prozačátek by brali tu funkci prezidenta. Kandidatura na Hrad by ale měla být vrcholem celoživotní politické kariéry. Kariéry, ve které dotyčný musel stokrát a tisíckrát psát, přednášet či odpovídat v dotazech o tom, jaký má názor na tisíc různých společenských problémů.

S takovým člověkem je možné souhlasit nebo nesouhlasit. Ale co říci o kandidátech, o jejichž názorech nevíme skoro nic? Kteří neprošli ohněm žádných voleb, žádných zkoušek, při kterých by museli vyjevit, jaké postoje zastávají ve věcech, které ovlivňují každodenní životy lidí? Místo toho vidíme tablo uchazečů, kteří na nás hrnou jen fráze, ale o jejichž ideovém ukotvení nevíme vůbec nic. Kdo tyhle lidi pak bude řídit, kdyby náhodou prošli? Nejhorší je, že nemít žádní výrazné názory je pro kandidáty v očích mnoha voličů dokonce plus, protože do takových prázdných nádob se vejde jakákoli představa. Kandidáty bez názoru pak mohou volit voliči často protichůdných politických postojů, protože si tyhle bezbarvé uchazeče mohu představovat v tom svém dresu.

 

Na státní svátek 28. října byl končícím prezidentem Milošem Zemanem předán velmi vysoký počet vyznamení. Václav Klaus jich předal 27. Jak vnímáte nejen tento rekordní počet, ale i osobnosti,  které je převzaly napříč profesemi?

Koho si prezident republiky vybere, aby mu udělil státní vyznamenání, je čistě na něm. Ovšem ten Zemanův počet je šílený a je to projev inflace vážnosti nejvyššího ocenění. Také vyznamenávání historických postav je trochu komické: to už za chvíli vyznamenáme Jana Žižku nebo kupce Sáma. Na této oficialitě mi ale posledních deset let zásadně vadí úplně jiná věc. Už za Havla, o to více pak za Klause jsem mohl vyletět z kůže, když média avizovala oficiální akt ve Vladislavském sále jako „Slavnostní udílení státních vyznamenání“. Tak tomu ale přece není a nikdy být nemělo. Ta akce se jmenuje „Slavnostní shromáždění u příležitosti státního svátku ČR – Dne republiky“. A hlavním bodem tohoto aktu je nejdůležitější projev v roce, cosi jako „Zpráva o stavu unie“, tedy zásadní obsahový projev hlavy státu o dnešní době, o společenské situaci, o tom, co trápí občany, a o tom, co lze pro dnešní dobu odvodit z idejí, které stály v základech naší republiky.

Předání ocenění Karlu Gottovi prezidentem Václavem Klausem | Foto: Hrad

 

 

Udílení vyznamenání je jen možným doprovodným aktem, ostatně řádovým dnem je i 1. leden, takže 28. října se státní vyznamenání ani udělovat nemusí. Oba první prezidenti – Havel i Klaus – u příležitosti Dne republiky zásadní projevy přednášeli. Oba je připravovali řadu týdnů. Někomu se líbily, někomu ne, ale bylo to vždy jejich vážné zamyšlení nad naší dobou. A co dělal celých deset let Zeman? Žádný takový projev nikdy nepřednesl. Přijal médii šířený falešný název akce, že je to jen večer udílení vyznamenání, a vždy se v zásadě omezil pouze na to, proč se rozhodl pro zrovna tuhle kolekci vyznamenaných. Doufám, že příští prezident se k tradici vážných obsahových poselství opět vrátí, ať už se mi bude nebo nebude líbit.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET