ČRO RÁDIO ČESKO, Rozhovor s Ladislavem Jaklem, Zdroj: ČRo Rádio Česko Datum: 20.09.2011 Relace: Studio Česko

(článek je doslovným přepisem rozhovoru. Audio záznam rozhovoru je umístěn na konci příspěvku)

Moderátor – Ondřej Černý:
Prezident republiky Václav Klaus a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, dva vrcholní čeští politici, kteří spolu často nesouhlasí, jsou společně ve Spojených státech. Českou republiku tam budou zastupovat při zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů. To by mělo se zabývat třeba žádostí palestinského vedení o jednostranném uznání palestinského státu. Ale poměrně živo je také v České republice. Proto je naším dnešním hostem ředitel politického odboru Pražského hradu Ladislav Jakl. Dobrý den, vítejte.

Host – Ladislav Jakl:
Já vás zdravím, dobrý den.

Ondřej Černý:
Teď máte tedy svého šéfa ve Spojených státech, kam Václav Klaus už odletěl, co se teď na Hradě děje?

Ladislav Jakl:
No tak chodíme tam po stropě samozřejmě, jak pan prezident s oblibou říká. Pracuje tam normálně celý úřad jako obvykle, máme svoji agendu. Ale já se opravdu rovnou přiznám, že jsem někdy rád, když pan prezident na pár dnů takhle vyjede…

Ondřej Černý:
Že si odpočinete.

Ladislav Jakl:
To bych ani neřekl. To vám možná potvrdí někteří zaměstnanci, kteří pode mě spadají, že když pan prezident tady není, tak toho vyprodukuju třeba dvoj až trojnásobek, protože prostě na to mám víc klidu. To znamená, že vymetám kostlivce, dělám věci, k jakým se normálně dřív nedostanu, protože pokud mám 10-15 metrů od sebe velmi náročného šéfa, u kterého nevíte, jestli si vás za půl hodiny zavolá a nebo za čtvrt hodiny naopak přijde za váma, tak se nepouštím třeba do delších věcí a k mnoha věcem se nedostanu. Takže pro mě to je vyrovnávání určitých mank. Minulý týden jsme skoro čtyři dny byli na návštěvě Karlovarského kraje včetně mého rodného Chebu a to se mi nakupilo strašně moc věcí. Tím spíš mi to teď přijde docela vhod, že si ty manka trošku odfajfkuju.

Ondřej Černý:
Na druhou stranu to vypadá, že přesto jste trochu pasivní, protože včera v Hospodářských novinách vyšel rozhovor s Andrejem Babišem, který se ne zrovna uctivě v řadě vět vyjadřoval také k okolí a k prezidentu republiky. Tedy neměli jste se nějakým výraznějším způsobem proti těm slovům ohradit?

Ladislav Jakl:
Tak víte, já nejsem žádný politik ani ústavní činitel a tudíž já jsem asi nikdy v životě skoro nevydal nějaký sám od sebe prohlášení. Vy víte dobře, že i tady sedím ne kvůli tomu, že by mě sem někdo poslal, pan prezident ani netuší, že sedím u vás v rádiu a co tady budu povídat, ale protože jste mě pozvali. Čili když jsem osloven a některého novináře napadne, že by se mě mohl zeptat, že by třeba eventuelně ze mě mohlo vypadnout něco pro něj zajímavého, tak se mě zeptá. A můžu vám říct, že na toto se mě neptal nikdo. A jinak si říkám, být zase startovací a reagovat úplně na všechno…

Ondřej Černý:
Ty věty byly poměrně ostré. Tvrdím, že tu máme dvacet let vývoje korupce už v samém okolí dnešního prezidenta Klause, protože i kolem něj kroužily od počátku desítky podivných výběrčí, jedna citace. Nebo ono se mezi podnikateli mluví o tom, kolik údajně stojí prezidentské veto nebo kolik stojí udělení milosti. To jsou přece ostrá slova?

Ladislav Jakl:
No tak to jsou prostě hnusná obvinění, pro která ten pán nemá vůbec žádné podklady…

Ondřej Černý:
Vás to nechává v klidu?

Ladislav Jakl:
Ne v klidu, ale víte, za jeden den člověk podobných invektiv nepodložených a různé špíny čte tolik, že to by vyskakoval jak čertík z krabičky a s každým se věčně hádal. Ono i tak možná leckomu vnějšímu pozorovateli, i vašemu čtenáři připadá, že každou chvíli se s někým přeme nebo já konkrétně…

Ondřej Černý:
No jo, ale tady jde přece o čest prezidenta republiky a jeho okolí, když jsou takto silná slova?

Ladislav Jakl:
Tak co na to chcete říct? Mám na to říct, že za dvacet let historie české demokracie se stalo pouze jednou a to loni, že už rozpuštěná Poslanecká sněmovna se den před volbami sešla, aby zvrátila prezidentovo veto zákona, z kterého mnozí lidé tohoto typu mají velké profity? Být na místě tohoto pána, tak bych asi tak ještě 600 let na toto téma mlčel.

Ondřej Černý:
Tedy z vašeho úhlu pohledu stačí, že se k tomu už třeba vyjádřil místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím?

Ladislav Jakl:
Já nevím, já jsem žádné vyjádření…

Ondřej Černý:
Který zkritizoval právě Andreje Babiše, že zrovna on by v této záležitosti neměli se pouštět do sáhodlouhých soudů.

Ladislav Jakl:
Víte, já takové vyjádření neznám. Prostě myslím, že některé věci už jsou tak přehnané a přestřelené, že i novináři i veřejnost si udělají docela obrázek sami a je skoro zbytečné se do toho míchat. Kdybyste se mě na to teď neptal, tak ani tak o tom nemluvím. Zítra v novinách se dočtu, že jsem napadl pana Babiše a nikdo už v těch novinách nenapíše, že to byla odpověď na otázku, do který se mi zrovna šestkrát nechtělo, protože opravdu nemám zapotřebí takováto handrkování. Mě zajímají věcné spory, mě zajímá věcný obsah politiky, mě zajímají témata a takovéto pokřikování, což je podoba, do které se česká politika dostává, vzájemné osočování, nepodložené obviňování, urážky, to mě prostě nějak nebaví a nudí mě to, nechci se do toho nechat zatahovat.

Ondřej Černý:
Když tedy mluvíte o české politice, tak jak vlastně vnímáte stávající českou politiku a její kondici?

Ladislav Jakl:
Tak víte, česká politika nemůže být jiná, než je česká veřejnost.

Ondřej Černý:
Tak jinak, je netolerantní, nepřátelská, zlá, neumí vést dialog?

Ladislav Jakl:
Jde o to, kudy se na to koukáte. Kdybyste se na to koukali jenom očima našich televizí, novin, rádií, tak máte pocit, že se tady za chvíli všichni podřežeme. Když pak někde jdete normálně mezi lidi, který mají své životy, svoji práci, tak zjistíte, že je spousty lidí, který vidí svůj život úplně v jiných barvách, jsou normální, vadí jim věci, který vadí každému, ale dovedou ocenit věci, který za to stojí. Já se nechci nechat strhnout k nějakým nářkům nad českou politikou, protože ta je zrcadlem české společnosti. Možná být ani ta politika jiná nemůže.

Ondřej Černý:
Tak zpátky na Hrad. Jak byste označil své postavení vůči hlavě státu?

Ladislav Jakl:
Tak jsem tajemníkem prezidenta republiky…

Ondřej Černý:
Bez těch funkcí.

Ladislav Jakl:
To je moje funkce, ta znamená, že jsem člověk, který je prostě panu prezidentovi kromě jeho sekretariátu nejvíc na ráně, takže si mě asi…

Ondřej Černý:
Jste podřízený nebo partner?

Ladislav Jakl:
Jsem stoprocentně samozřejmě podřízený. Pan prezident je nejvyšší autorita v zemi a já samozřejmě autoritu respektuji. Jednak respektuji pana Václava Klause jako člověka velmi vzdělaného, erudovaného. Ale samozřejmě také mám zásadní respekt k instituci prezidenta republiky. To nepochybně.

Ondřej Černý:
Václav Klaus v jedné…

Ladislav Jakl:
Což neznamená, že…

Ondřej Černý:
Že spolu nediskutujete, ano.

Ladislav Jakl:
Že bychom se nemohli při každé poradě o všem možné přít a vyměňovat si názory a nesouhlasit a tak dál. To určitě klidně, proč ne.

Ondřej Černý:
Já jsem se na tu českou politiku a na její situaci ptal také proto, protože Václav Klaus při jednom ze svých kandidátských projevů mluvil o tom, že chce být svorníkem české společnosti. Podle vás povedlo se mu to za ty roky?

Ladislav Jakl:
Víte, to jde o to, kdo jak to hodnotí. Samozřejmě jeho kritici…

Ondřej Černý:
Ptám se vás jako Ladislava Jakla.

Ladislav Jakl:
Ano. Jeho kritici mají pocit, že tomu tak vůbec není. Pro člověka tak vyhrocených a jasně čitelných názorů, jako je Václav Klaus, to není jednoduché, ale já jsem přesto přesvědčen, že tomu tak je. A řeknu příklad a tou je agenda podepisování zákonů. Já vám ručím za to, že ze sta zákonů by prezident republiky, ostatně já taky, v té podobě, jak nám přicházejí na stůl, tak bychom hlasovali tak pro jedno procento. Když to hodně přeženu, tak pro pět. A přesto prezident vrací nikoliv 95 procent, ale opravdu jenom těch pět a někdy i míň. Jsou k tomu dva důvody. Jeden z nich je, že opravdu asi naší politice a vůbec zemi by neprospěl trvalý konflikt ústavních institucí. Pak je to ta druhá věc. Mluvil jsem o tom nedávno ve společenství karlovarských, západočeských poslanců a senátorů a říkal jsem jim, věřte mi nebo nevěřte, ale když já panu prezidentovi nesu k podpisu zákony, včetně těch, s kterými hluboce nesouhlasím a říkám si, jednou za to přijdu do pekla, co mu to nesu k podpisu, takže to dělám i z toho důvodu, že si řeknu ano, ten zákon je blbý – podle mého názoru a podle mého přesvědčení – ale to, že má takovouhle podobu, není náhodou. Prostě někdo ho takhle odhlasoval, je to zrcadlem i výsledku voleb i složení politické scény a tudíž je k tomu třeba chovat nějaký respekt. To je nepochybně jeden z projevů, kdy prezident tím svorníkem má být a je.

Ondřej Černý:
A netvrdíte přitom, že svým způsobem popíráte sebe sama, protože máte svůj názor, hluboce nesouhlasíte s tím, co se vám dostane na stůl, ale plníte tu veřejnou objednávku?

Ladislav Jakl:
Ale tak samozřejmě člověk taky musí respektovat svoji roli a já v té roli, v které jsem, určitě nejsem v roli, abych držel hladovku u každého zákona. Musím vědět, že pracuju v nějaké instituci a mimochodem taky jde o to, co tím třeba vrácením zákona chcete říct. Protože stejně většina těch vrácených zákonů je v Parlamentu přehlasována. Spíš jde o to dát najevo nějaký zásadní signál u nějaké principiální záležitosti. A kdyby prezident vracel 95 procent zákonů, tak je to tak vysoká hladina šumu, že už si nikdo ani nevšimne těch argumentů, pro které jednou ten zákon se vrátit rozhodne.

Ondřej Černý:
Říká prezidentův tajemník Ladislav Jakl, který je dnes hostem Studia Česko. Už jsem zmínil, že jste ředitelem politického odboru Pražského hradu, jak se vám vlastně spolupracuje se stávající vládou Petra Nečase?

Ladislav Jakl:
Tak nedá se říct, že bychom byli v nějaké trvalé spolupráci…

Ondřej Černý:
Tak musíte chodit na vládu, Hrad tam může mít své zástupce, takže nějakým způsobem musíte také komunikovat, jde o součást výkonné moci.

Ladislav Jakl:
Je to tak, že opravdu jeden zástupce prezidentské kanceláře – a je to dokonce zpravidla zástupce právě toho mého politického odboru – je na každé schůzi vlády. I když nevím, jestli toto se dá nazvat spoluprací. My jsme jedno z důležitých připomínkových míst, takže naši experti poradci dostávají na stůl k posouzení některé návrhy, nápady v různé fázi legislativního procesu, ale je fakt, že prezident republiky má v tom ústavním systému svoji roli, jinou roli než vláda, takže že by tam byla detailní spolupráce, to ne. Ano, je to trošku jiná situace než při takzvané kohabitaci, kdy prezident a vláda je z úplně opačného konce politického spektra, tady to tak úplně není, i když že by to byla zase dojemná souhra, to také není. Ale že bychom byli v denní spolupráci, ne, každý se snažíme dělat svoji práci z té pozice, v které jsme.

Ondřej Černý:
Ta má otázka směřovala k té těsnosti spolupráce třeba v tom, zda jste byli na Pražském hradě informováni o záležitosti, která se v minulém týdnu dala v uvozovkách označit za novinářskou bombu, tedy odchod Martina Romana z pozice šéfa ČEZu. Byla to informace, kterou jste na Hradě měli už předtím k dispozici?

Ladislav Jakl:
Tak já se musím přiznat, ne, neměli.

Ondřej Černý:
A vadí vám to nebo ne?

Ladislav Jakl:
Těžko říct. U některých věci si myslím, že by prezident…

Ondřej Černý:
Přece jenom všichni víme, jak se Martin Roman démonizuje na té pozici, ale je to člověk, který vedl dlouho nejvýnosnější podnik v České republice.

Ladislav Jakl:
Tak je to, zaprvé je to výsostná role vlády a těžko do toho někdo může vládě zásadně mluvit, to zaprvé. Ale máte pravdu v tom, že to je věc, která se týká docela širšího rámce, ekonomického, společenského a člověk by očekával, že takováto změna vznikne po nějaké debatě na nějakých úrovních. Na druhou stranu je to docela věc citlivá, tyto změny často hýbou i s kurzy a s majetky, takže na druhou stranu respektuji to, že se ta věc odehrála i v určitém rychlejším a ne zrovna veřejnějším režimu.

Ondřej Černý:
A z té vaší zkušenost šlo o exces nebo je to pravidlo, že se na Hradě dozvídáte tyto informace až ex post?

Ladislav Jakl:
Já bych neřekl, že to je pravidlo. Rozumím tomu, že toto byla speciální chvíle.

Ondřej Černý:
Zítra už potřetí by o podobě státního rozpočtu měli jednat ministři vlády Petra Nečase. Jeho podobu kromě opozice kritizují také odbory a zástupci zaměstnavatelů, kteří upozorňují na nereálnost čísel v předkládaném návrhu, ale podle ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka nelze podobu rozpočtu nějak výrazně změnit.

Host – Jaromír Drábek:
Ty práce na rozpočtu probíhají od dubna, od května letošního roku a není možné tu strukturu změnit za týden nebo za dva týdny. Samozřejmě budeme dál diskutovat o tom, jak se průběžně bude vyvíjet predikce, ale i skutečnost v příštím roce.

Ondřej Černý:
Už na Hradě víte, zda, když tedy vláda plánuje rozsáhlé škrty, dopadnou i na rozpočet Pražského hradu?

Ladislav Jakl:
Tak dá se to předpokládat. Zatím vždy dopadaly na rozpočet Pražského hradu a Pražský hrad se s tím vždycky nějakým způsobem vyrovnal. Už proto, že Václav Klaus je pověstný šetřil a nepochybně by nechtěl být ten, o kom se mluví, jakože utrácí. Ale já navážu ještě na tu vaši otázku. Zrovna když jsem vystupoval z auta teď tady před Českým rozhlasem, tak se mi objevila zpráva v mobilním telefonu, že Mezinárodní měnový fond opravil predikci vývoje české ekonomiky z 2,9 na příští rok na 1,9 procenta. To už jsou miliardové potenciální výpadky v rozpočtu a proto na téma, jestli to jsou reálné parametry tohoto rozpočtu nebo nejsou, tak to je docela namístě. Ale u toho rozpočtu není důležitá jenom jeho reálnost, co se týče odhadu schodku. Já myslím, že důležitější je něco jiného. My jsme loni slyšeli, když se připravoval rozpočet na rok 2011, od vlády, že je třeba dělat nouzová opatření s cílem aktuálně zabránit hlubokému propadu.

Ondřej Černý:
Premiér mluvil o škrtech.

Ladislav Jakl:
Čili nutné bolestné škrty a že celý rok 2011 bude věnován systémovým změnám a reformám, takže napříště můžete také očekávat úspory a škrty, ale už v rámci nějakých změn, které budou mít perspektivu, budou mít oči.

Ondřej Černý:
A vy to nevidíte?

Ladislav Jakl:
A já to nevidím. Já myslím, že…

Ondřej Černý:
Vám ty reformy, které vláda předkládá, nestačí?

Ladislav Jakl:
Já myslím, že jsou to parametrické změny, že jsou to změny některých ukazatelů. Já bych …

Ondřej Černý:
Tedy zvedáte nad těmi návrhy reforem obočí?

Ladislav Jakl:
Já bych si slovo reforma představoval opravdu jako něco mnohem zásadnějšího, komplexnějšího, co vůbec upraví vztah státu, občana, míru zasahování státu do ekonomiky a místo toho jsme spíše svědky druhého kola šetření, možná o trošičku sofistikovanějšího, než bylo to hurá šetření loni, ale mám-li to říct sám za sebe, tak já na reformu s velkým R pořád ještě čekám a říkám si, jestli se dočkáme příští rok, nevíme.

Ondřej Černý:
Tak prezident ostatně mluvil už třeba v minulosti o důchodové reformě, ta má jen v prvním roce své platnosti v roce 2013 přijít na 20-27 miliard korun a o prohloubení deficitu penzijního fondu tedy mluvil i prezident republiky, ale jsou třeba některé z těch návrhů, které vláda označuje za reformy, zralé na prezidentské veto?

Ladislav Jakl:
To já nevím, protože…

Ondřej Černý:
Tak budete radit prezidentovi…

Ladislav Jakl:
Ta otázka správně by měla znít, jestli já bych eventuelně radil panu prezidentovi vrácení. Víte, jestli je nějaká část těch změn, které, ke kterým je můj souhlas nejdál, tak jsou to právě změny důchodů. Myslím, že se ubírají úplně opačným směrem, než se mají ubírat. Myslel jsem si, že podstatou těch změn bude přesnější definice, jaké je vymezení veřejného zájmu vůbec v oblasti důchodů. Místo toho tady vznikají nějaké mezistupně mezi veřejným sektorem a soukromým sektorem. Mimochodem dotyk mezi veřejným sektorem a soukromým sektorem, to je vždycky to měkké maso, do kterého se snadno kouše a kde se peníze nejsnáze ztrácejí. A obávám se, že tyto změny příští perspektivní a nutné změny možná dokonce spíše ztíží.

Ondřej Černý:
Od Ladislava Jakla k prezidentu Václavu Klausovi. Obejde se česká politika vůbec do budoucna bez Václava Klause?

Ladislav Jakl:
Ale tak to víte, že žádný člověk na světě není nenahraditelný. Já si myslím, že Václav Klaus v každém případě je české politice užitečný a jsem přesvědčen, že užitečný bude, v jaké roli, to si vůbec netroufám říct, ale myslet si, že bude objímat stromy nebo že zmizí z reálného života, to určitě ne. V nějaké podobě jeho hlas slyšet bude a já jsem přesvědčen o tom, že to bude ku prospěchu věci.

Ondřej Černý:
A jaká podoba by mu nejvíce slušela? Bude to, teď už se díváme skutečně tedy hodně do budoucna, až mu skončí druhý prezidentský mandát, jaká pozice by člověku, který zastával po dvě období prezidentskou pozici, by mu ještě mohla slušet, v české politice?

Ladislav Jakl:
Tuto otázku dostávám a odpovídám na ni vždy podobně. Věřte mi nebo ne, ale já se nad tím nějak hluboce nezamýšlím…

Ondřej Černý:
Tak kdybyste se teď zamyslel nahlas.

Ladislav Jakl:
Protože, ne, ani k tomu nemám hlubokou vnitřní motivaci, protože já si myslím, že máme ještě setsakramentsky dost práce a já si myslím, že by nikdo na světě nevydržel stát jeden a půl roku na jedné noze. Pak by teprve zjistil, že to je hodně dlouhá doba. Ona to fakt není krátká doba. Některé funkční období jsou dlouhá 1,5 roku. Možná, že 1,5 roku je průměrná doba funkčního období některých ministrů na některých resortech, takže já bych Václav Klause v roli prezidenta vůbec ještě neodepisoval, určitě v této roli má ještě co říct, ale zároveň určitě bude mít co říct a nějakou platformu jak to říct i potom.

Ondřej Černý:
Tak je zde předobraz už jiného prezidenta, který dokončil svůj mandát a nějakým způsobem komentuje českou politickou scénu. Je to pozice, která by byla adekvátní Václavu Klausovi nebo podle vás toto není na místě a …

Ladislav Jakl:
Máte na mysli Václava Havla. Jednak si myslím, že z různých důvodů, které těžko kritizovat, Václav Havel za posledních osm let zas tak moc slyšet nebyl. Měl, ale říkám z důvodů často i pochopitelných, které nehodlám kritizovat, mnohaměsíční období, kdy se vůbec k domácímu dění nevyslovoval a pak se třeba vyslovil k něčemu velmi odtažitému, co se konkrétních životů týkalo jenom velmi málo, to zaprvé. A zadruhé Václav Havel pro tato svá vyjádření možná nemá dostatečnou nebo neměl dostatečnou institucionální platformu. To si myslím, že by Václav Klaus nějakou mít měl.

Ondřej Černý:
Co to znamená institucionální platforma? Strana nebo knihovna nebo co?

Ladislav Jakl:
Strana nebo knihovna nebo něco.

Ondřej Černý:
Václav Klaus jako čestný předseda nebo ve výkonné politice? Protože předpokládám, že Václava Klause vnímáte jako státníka.

Ladislav Jakl:
No tak samozřejmě.

Ondřej Černý:
Nebyla by ho tedy posléze pro českou politiku škoda jako státníka?

Host (Ladislav Jakl):
Já si myslím, že v různých fázích života člověku sluší různé role. Kdybyste se mě zeptal před osmi, devíti lety, jestli si přeji, aby Václav Klaus byl prezidentem, tak bych vám odpověděl, že se mi na to zdá ještě mladý. Že si myslím, že by ještě měl nějakou dobu fungovat v exekutivě a že bych byl rád, kdyby si střihnul třeba ještě jedno volební období jako český premiér a že by to bylo pro Českou republiku dobře. To se nestalo, Václav Klaus se stal prezidentem a já myslím, že i té změně jednak věku, jednak té role, sluší určitá jiná míra obecnosti, jiná míra denní angažovanost v jednotlivých věcech, jiná míra nějakého odstupu. Těma očima se na to dívám. To znamená, že si nemyslím, že v tomto vývoji je tak jednoduché udělat deset kroků zpátky. Většinou se jde v tomto vývoji pořád dopředu. Ale to je…

Ondřej Černý:
Ale já se ptám, co ten krok dopředu, když říkáte, že není možné v tomto věku dělat snadno deset kroků zpátky, co je tedy ten krok dopředu?

Ladislav Jakl:
Ale to není ani důležitý, co si o tom myslím já, co je krok dopředu, co je zpátky. Já jenom říkám, že člověk spíš zraje, spíš nabývá na obecnosti, ale konec konců známe v dějinách případy těch deseti kroků zpátky, známe je u velkého politického comebacku Charlese de Gaulla a možná že bychom takových příkladů našli víc, možná by to bylo pro Českou republiku docela prospěšné, ale Václavu Klausovi jako člověk bych to moc nepřál.

Ondřej Černý:
Na závěr k vám osobně. Co vy a politika, až skončíte na Hradě?

Ladislav Jakl:
No tak já jsem se o politiku zabýval vždycky, zabývat se…

Ondřej Černý:
Právě proto se ptám.

Ladislav Jakl:
Zajímat se o ni budu také vždycky. Budu se snažit určitě mluvit do veřejných věcí na základě názorů…

Ondřej Černý:
I jako straník.

Ladislav Jakl:
Svých. V jaké podobě, v jaké formě, to nevím. Jestli to bude moje hlavní náplň nebo jedna z vedlejších, to nevím, ale byl bych rád, kdybych měl nějakou šanci ještě to veřejné dění nějak sledovat a něco k němu říkat.

Ondřej Černý:
A se stranickou knížkou nebo bez?

Ladislav Jakl:
Víte, mě je…

Ondřej Černý:
Už opravdu jenom stručně, prosím.

Ladislav Jakl:
Mě je 51,5 roku, možná o trošku víc, do nynějška jsem v žádné straně nebyl, pro mě takové rozhodnutí by bylo hodně složité a možná i bolestné.

Ondřej Černý:
Tolik Ladislav Jakl. Děkujeme a na slyšenou.

Ladislav Jakl:
A já děkuji za pozvání.

AUDIO: