Karel byl odmala velmi vnímavý. A už v dětství si všiml, že z něj cosi trčí. Nejdřív si myslel, že mu to bude překážet, ale pak zjistil, že to je prima věc na hraní. A jak z něj tak pořád trčela, dal jí jméno trčálek. Co ten se s ním vyskotačil! Různě trčálka natahoval, ohýbal, namáčel ve všem možném a s oblibou ho často usilovně třel. Když Karel povyrostl, povyrostl i jeho trčálek. A Karel si povšiml, že trčálek při vhodném tření povyroste ještě víc.
Už předtím byl pro něj trčálek zdrojem mnohých potěšení, ale nyní Karel cítil, že ho při hrátkách s trčálkem zalévá pocit pozitivní energie. Karel byl informovaný a dobře věděl, že s energií a její cenou to u nás není dobré. Tak se začal zajímat, zda tu svou energii nemůže někomu nabídnout. Pan učitel mu při doučování ve svém kabinetu vysvětlil, že k výrobě energie mu jeho trčálek nestačí. A že k tomu bude potřebovat liščí ohon a ebonitovou tyč. A dokonce mu i ukázal, jak se s takovými nástroji zachází.
Poučený Karel radostně vyrazil do své ulice a hle, brzy zjistil, že Jarmil odvedle vlastní moc pěknou ebonitovou tyč, zatímco Milouš z druhého konce ulice se zase pyšní moc pěkným liščím ohonem. Tak se spolu začali scházet v kůlně za zahradou a tam prováděli své pokusy. A brzy zjistili, že trčálek, liščí ohon a ebonitová tyč pospolu fungují jak dobře namazaný stroj.
A protože měli nyní pozitivní energie nadbytek, vydali se do barevného průvodu. Co tam bylo nových kamarádů! A tak Karel, Jarmil a Milouš rozdávali své přebytky energie a s vděčností přijímali pozitivní energii od druhých. A hned všichni cítili, jak se všude dělá krásně teplo.
Kdepak, na Karla s jeho trčálkem a novými kamarády si žádná zima nebo energetická nouze jen tak nepřijde.
