Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Otázky Hlídacího psa hlídacích psů k České televizi a Českému rozhlasu
Publikováno 24.03.2022 v kategorii: Jakl Leaks

Dobrý den pane Jakle,

zřejmě od pana Macinky víte, že se ozvu – mám na vás prosbu jako na jednoho z autorů původní podoby zákonů o ČT a ČRo. Píšu text pro novinářskou síť Balkan Insight o veřejnoprávních médiích v ČR a při rozhovorech s pamětníky došlo i na termín „vládní vlnka“, jak ji tehdy prosazoval (a neprosadil) Václav Klaus. Vzhledem k tomu, že jste byl tehdy u toho, rád bych vás poprosil o komentář, ze kterého bych mohl v textu citovat.

Zejména by mě zajímalo, jaká tedy byla představa VK o veřejnoprávních médiích v době formování obou zákonů, resp. zda ten pojem veřejnoprávní vůbec připadal u něj v úvahu (nebo zda byly spíš jen kategorie soukromá vs. státní média) a co si představoval pod onou „vládní vlnkou“.

Zároveň bych se rád zeptal, jak s odstupem 30 let vidíte česká veřejnoprávní média z pohledu pojistek jejich politické nezávislosti (systém mediálních rad a formálních nominací jejich členů společenskými organizacemi), zda se tento model osvědčil, nebo zda by nebyl vhodnější bavorský model s taxativně vyjmenovanými organizacemi včetně politických stran, které mají právo členy rad nominovat.

Budu vám vděčný za komentář

děkuji, s pozdravem

Vojtěch Berger

editor / reporter HlidaciPes.org

www.hlidacipes.org

 

Dobrý den.

Dobrá. Pošlete mi své konkrétní formulované otázky. Rád na ně konkrétně odpovím.

Ale v odpovědích budou mé postoje a mé názory, nebudu tlumočit nic za pana prezidenta.

Stál jsem u samého začátku transformace mediální krajiny u nás. Byl jsem u formulování mechanismu pro udělení prvních experimentálních licencí, na můj návrh bylo v roce 1990 z rozpočtu Československé televize a Československého rozhlasu odděleno dvakrát padesát milionů na rozjezd prvních soukromých rádií a televizí, podílel jsem se na tvorbě základního zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, s kolegou jsem napsal zákon, jímž byla zřízena Česká televize, sám pak zákon, jímž byla zřízena Rada ČR pro vysílání, u jejíhož ustavení jsem stál a byl i prvním vedoucím jejího úřadu (nyní jsem členem této rady).

Zdraví

L. J.

 

Dobrý den, díky za ochotu,

o mnoho konkrétněji už to asi napsat neumím, skutečně mi jde hlavně o ten pojem „vládní vlnka“, resp. o jeho tehdejší vnímání, jeho obsah, a případně o spory, které se o něj mezi VK a jeho spolupracovníky vedly. Samozřejmě s tím, že budete tlumočit postoj svůj, a ne postoj VK.

Druhý dotaz tedy např. takto: Osvědčily se podle vás mediální rady v ČR jako „nárazník“ mezi nezávislostí VP médií a politickou mocí / snahou ovlivňovat VP média, když to srovnáte s tím, s jakou představou jste vy a další autoři mediálních zákonů rady projektovali do nové porevoluční legislativy?

může být takto?

děkuji ještě jednou za ochotu

zdraví

Vojtěch Berger

Vojtěch Berger

editor / reporter HlidaciPes.org

www.hlidacipes.org

 

Dobrý den.

  1. Dobový termín „vládní vlnka“ byl mnohokrát karikován a dezinterpretován. Ve skutečnosti šlo o jednoduchou úvahu. Za touto myšlenou byla jediná motivace. V době zásadních a převratných změn, které měnily životy lidí od základu a které přicházely téměř denně, cítily vlády potřebu oficiálně informovat občany o nových krocích, změnách a předpisech. Něco jako obdoba nástěnky nebo úřední desky na obecním úřadu. V době monopolních elektronických médií to bylo jednoduché. Ale když pak přišla ohromná vlna nových nezávislých rádií a televizí (v čemž jsme okamžitě předstihli své západní sousedy), každý z občanů logicky sledoval z široké nabídky něco jiného. Za této situace měla vláda obavu, že se některá sdělení nedostanou včas k co nejširšímu počtu lidí. Tak vznikla myšlenka jednoho úředního informačního kanálu (ne místo ostatních médií, ale navíc k nim), který by fungoval jako vládní věstník a kde by si lidé mohli naladit aktuální informace o změnách, které na ně dopadají. Tehdy neexistoval internet a třeba oficiální web Úřadu vlády. Během historických změn, trvajících několik let, měla vláda obavu, že nestačí oznámit zásadní novinky na tiskové konferenci, protože není spolehnutí na to, že informace se v úplné a nezkreslené podobě plošně dostanou k veřejnosti. Šlo ale jen o úvahu, žádný takový návrh nikdy nepadl. Po pár letech už byl stejně neaktuální, protože časy se uklidnily a zásadní změny už nebyly tak časté a tak přelomové a potřeba jejich úřední komunikace tedy už nebyla tak nutná.
  2. Stát zřizuje mnoho institucí a organizací. Několik z nich zřizuje stát speciálním zákonem, zákonem jim stát svěří funkce, zákonem jim stát zajistí majetek, nástroje nutné k činnosti a financování z veřejných peněz, zákonem stát stanoví způsob jejich řízení a kontroly. Někdy je toto řízení a kontrola „odpolštářováno“ od aktuální exekutivy a daná instituce tedy neodvozuje svou činnost přímo od vlády či některého ministerstva. Takových institucí je víc. Není pochyb, že jsou všechny státní. Ale nejsou vládní. Mezi tyto instituce patří i Český rozhlas a Česká televize. Aby v nich neměla vláda monopol a přiměřené zastoupení v řízení a kontrole měla i opozice, odvozují Rada Českého rozhlasu i Rada české televize svůj mandát od Poslanecké sněmovny.  Obě instituce zajišťují péči o veřejné statky v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Péče o veřejné statky je jediným smyslem existence státu. A mandát k tomu, jak má o veřejné statky pečovat, má stát odvozen od voličů. Pokud mají tyto mediální instituce existovat, nic jiného vymyslet nelze. Pokud existovat nemají, bylo by nutno stanovit rozsah veřejných statků v oblasti vysílání výčtově a na jejich plnění by mohla výt vypsána veřejná zakázka pro soukromé subjekty, jako je tomu v jiných oborech. K tomu ale hned tak nedojde. Nápady, že volič organizovaný ve sdružení včelařů v Lipové by měl mít zajištěn větší vliv na kontrolu vysílání Českého rozhlasu a České televize než volič neorganizovaný, by zakládal nerovnost občanů v právech. Jestli chceme utrhnout tato média od demokratické kontroly demokratických institucí, pak ať se obejdou bez majetku od státu, bez kmitočtů od státu, bez veřejných peněz vymáhaných státem a tedy i bez jakéhokoli zákonného vymezení působnosti a úkolů.     

Zdraví

L. J.
Webdesign: Kabris|NET