Pozvánka na konferenci s tímto názvem ve mně vyvolala vzpomínku na můj článek HISTORICKÝ VÝZNAM AKCE D.O.S.T. PRO KULTIVACI NAŠÍ POLITICKÉ SCÉNY a jako již více než deset let jsem se v D.O.S.T. opět nezklamala. Situace ČR je opravdu nejvážnější od doby vstupu naší země do EU a zasluhuje si věnovat opravdu velkou pozornost. Na konferenci, kterou moderoval místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Semín, vystoupili jako panelisté zástupci Institutu Václava Klause (IVK), Strany přímé demokracie (SPD), Svobodných, Trikolóry, Spojenectví Říp, spolků Odchod a Česko – Chcípl PES (PES), mediální experti a politologové. Zamýšleli se nad třemi hlavními problémy současné situace – nad přínosy a úskalími referenda o vystoupení ČR z EU, nad novým mezinárodním zakotvením samostatné ČR, pokud by se její vystoupení z EU povedlo, a nad tím, zda jsme na obnovení naší státní suverenity připraveni.
Panelisté se shodli na tom, že EU, do níž jsme v roce 2005 vstupovali, byla jiná, než je ta současná po přijetí evropské ústavy označované merkelovským newspeakem pokrytecky jako jedna z pouhých smluv sepsaná v Lisabonu (LS). Jakmile dostali po přijetí LS naší republikou bruselští úředníci do rukou tento doklad nadřazující evropské právo našemu, začali se podle toho chovat. Okamžitě nastal tlak Bruselu a Berlína na unifikaci EU, který se neustále stupňuje. Předsedkyně EK Leyenová přichází se stále nesmyslnějšími nařízeními a dokonce se snaží prosadit, aby se v RE hlasovalo normálně, nikoliv kvalifikovanou většinou. Většina referátů vyzněla proto nespokojeně s EU, ale tak nějak opatrně a defétisticky, pokud jde o odchod z ní.
Hlavním přínosem konference proto bylo, když právník Libor Vondráček jasně a s úsměvem pravil, že stačí předložit ústavní novelu na zrušení jejího článku 10a a z tolik obávané Lisabonské smlouvy se stane jen jedna z běžných mezinárodních smluv podřízených naší ústavě. Nebude pak už platit podřízenost našich zákonů těm evropským uvedeným v LS. Vrátíme se do roku 2001 před přijetím platnosti LS a pak nebude naši suverenitu nic ohrožovat, ani když budeme v EU, a bude jen na nás, jak si zařídíme spolupráci s ostatními národy v ní sdruženými.
Dalo by se tedy uzavřít, že Akci D.O.S.T. se povedlo uspořádat přelomovou, bez nadsázky historickou, konferenci. Konferenci, na níž poprvé jasně zaznělo z úst jimi pozvaného panelisty, jak se vypořádat s tolik ponižující a nebezpečnou Lisabonskou smlouvou bez referend a bez vystupování z EU. Nic ovšem nebrání i vystoupení, je to jen na nás. Pouze stačí zrušit novelizací naší vlastní ústavy jeden její podčláneček jejího článku 10 věnujícímu se mezinárodním smlouvám.
Tím by šlo ukončit vlastně článek o celé konferenci. Pro představu čtenáře není ale bez zajímavosti uvést alespoň hlavní myšlenky z referátů ostatních přítomných, aby si učinil představu o jejich postojích k této nejdůležitější otázce naší současné politiky. K otázce, která hrozí, pokud se něco zásadního nestane, zničit naší ekonomiku zeleným údělem již nadobro. Takže tak činím a uvádím názory panelistů v pořadí jak byli moderátorem konference Michalem Semínem řazeni do debaty:
Průběh konference DOST bylo Bruselu
V prvním panelu konference se k otázkám referenda vyjádřili panelisté Tomáš Doležal (asistent poslance za SPD Jiřího Kobzy, který se omluvil z důvodu dceřiny karantény), Matěj Gregor (předseda spolku ODCHOD), Zuzana Majerová Zahradníková (předsedkyně Trikolóry), Jakub Olbert (předseda spolku PES) a mediální expert Petr Žantovský. K otázce mezinárodního zakotvení ČR po vystoupení z EU se vyjádřili Jaroslav Bašta (poslanec SPD), Petr Štěpánek (1. místopředseda Trikolóry), Ivo Strejček (člen správní rady IVK), Petr Drulák (politolog) a k tomu, zda jsme na obnovení naší státní samostatnosti vůbec připraveni, promluvil europoslanec Ivan David (SPD), Antonín Baudyš ml. (předseda Spojenectví Říp), Libor Vondráček (předseda Svobodných), Ladislav Jakl (politický a mediální analytik IVK) a Jiří Hejlek (filosof a místopředseda Akce D.O.S.T.).
Podle Tomáše Doležala bylo naše přistoupení k LS možná legální, ale zcela jistě nelegitimní. Podřízenost ČR vůči EU by mohlo změnit přijetí zákona o referendu o vystoupení z EU, za něž SPD bojuje v Poslanecké sněmovně již tři volební období. I přesto, že referendum žádná naše vláda nechce udělat, je třeba nadále bojovat za jeho přijetí, protože zůstat v EU s nadějí, že se toto uskupení změní, je naivní představa. EU je podle SPD nereformovatelná.
Doc. Petr Žantovský se nezamýšlel nad referendem, které stejně nedemokratická EU nikdy neuzná, stejně jako již dvakrát neuznala referenda francouzská a nizozemská. Dokonce je nechala udělat podruhé a když opět dopadly pro odchod Francie a Nizozemska z EU, tak je prostě pěkně demokraticky ignoruje dodnes. Zamýšlel se nad stavem našich proevropských médií a co nás potkávalo díky nim v, jak skvěle pravil, covidovém fašismu. V roce 1989 rozdělili politici média na veřejnoprávní (TV, ČT a mainstreamová média) a soukromá. Veřejnoprávní média jsou placena z našich daní a občané by měli proto mít nad nimi kontrolu. Ta ale fakticky neexistuje. Jak to správně popsal kníže Schwarzenberg: „ČT patří těm, kteří v ní pracují“. Proto stačilo do nich nabrat pracovníky přesvědčené, ať již peněžně nebo doopravdy, prounijně a prohavlovsky. Kdo má jiný názor, musí ho hlásat pouze v médiích soukromých, zatím ještě jakž takž svobodných.
Europoslankyně Jourová chce proto soukromá média zničit. S ministrem vnitra Chovancem podepsali již v minulosti dohodu o možnosti odstraňování obsahu z neposlušných, tedy soukromých, médií. Ani to jí ale nestačí. V současnosti prosazuje plán na vyhladovění soukromých médií tím, aby do nich firmy nedávaly reklamu. Zákon sice zatím tato eurohujerka neprosadila, ale naše firmy se tak bojí o ztráty dotací a zakázek, že to již dělají. O tom bych mohla napsat jako šéfredaktorka soukromé revue Fragmenty celou knihu. Pan docent Žantovský si posteskl, že je škoda, že našim občanům chybí odvaha a politická vůle ke zrušení TV jako Slovákům. Na Slovensku odmítli občané na takovou TV platit poplatky a vláda pod jejich tlakem rozhodla, aby se slovenská TV stala rozpočtovou organizací.
Předsedkyně Trikolóry Zuzana Majerová Zahradníková vysvětlila obsáhle v devíti bodech, proč nebude nikdy podle ní v současnosti referendum schváleno a i kdyby se ten zázrak stal, tak vypukne mediální kampaň, že stejně nebude občany schválen odchod z EU. A i kdyby občané byli v referendu pro vystoupení, Brusel aktivuje čl. 50 Lisabonské smlouvy o vystoupení ČR z EU a bude nás dva roky grilovat jako Británii po Brexitu, což tak malý národ asi neustojí. Proto podle ní Trikolóra bude zaujímat „jasný postoj ke členství v EU“. Jak vyplynulo z dalšího, ten spočívá v ujištění, že strana vždy podpoří iniciativy k posílení suverenity ČR včetně referenda, ale jejím cílem bude v EU zůstat a snažit se zrušit nadřazenost zákonů EU u nás a podporovat spolupráci mezi jednotlivými státy EU i V4. Kde zůstala slova zakladatele Trikolóry Václava Klause ml., že by se vystoupení z EU nebál i kdyby na to padl celý státní rozpočet ČR! Slova, pro něž by Trikolóru bývali volili s EU nespokojení pravicoví občané. Pochopila jsem, proč dali nakonec své hlasy stejně hovořící Fialově ODS, tam měli alespoň jistotu, že nepropadne jejich hlas. A ti, kterým se ODS pod vedením eurofilního pana Fialy nelíbí, volili rovnou protiunijní SPD.
Při poslechu slov paní předsedkyně jsem měla pocit, že jsem se ocitla na konferenci pořádané Jochovým Občanským institutem v roce 2005 ve Šlapanicích u Brna, na níž si mladí konzervativci v čele s asistentkou europoslance Jana Zahradila mysleli, že změní EU založením opoziční frakce v ní a rozloží ji zevnitř. I když europoslanec Jan Zahradil nakonec skutečně dokázal založit frakci Evropských konzervativců a reformistů v naději, že bude pak v 700členném evropském parlamentu víc slyšet, nedokázali EU ani trochu poničit za celých 17 let. Což je jasný důkaz, že měl již tehdy pravdu profesor Václav Klaus, že EU je neopravitelná. Že potřebuje systémovou změnu. Jenomže na jeho semináře a konference již tito, Bruselem stále více okouzlovaní lidé, nechodili.
Po defétistické přednášce (přijetí porážky bez boje) paní Majerové zaznělo vystoupení muže, bez jehož podpory snahám předsedy SPD Tomia Okamury a bývalého prezidenta Klause by rozvolnění stanného kovidového práva nastalo nejdříve po Vánocích, Jakuba Olberta, jako božská mana. „Vystouepní z EU je nezbytné,“ zahřměl do sálu po návratu ze 43. manifestace, kterou vedl. „V Paříži při potlačení manifestace se přidala k Macronově polici polovojenská paramilitantní jednotka Evropské unie European Ports Forum založená 26. října 2021. Když zasahuje v Paříži, může zasahovat i u nás. Je to nová jednotka sloužící k porobení a poslušnosti evropských národů. EU je prostě zlo. Čím déle budeme čekat na odchod z ní, tím méně budeme připravení a vyzbrojená EU se mezitím připraví a sebere nám už definitivně naši zodpovědnost za naše životy,“ uzavřel kandidát na budoucího prezidenta pan Jakub Olbert.
Jakub Olbert seznámil ještě přítomné s tím, že páni senátoři nevěděli, co by novela pandemického zákona přinesla, a až po 1,5 hodinách diskuse s ním pochopili její nebezpečí a novelu vrátili sněmovně k přepracování. I když nakonec i přes hrdinný boj pana Okamury sněmovna tento nebezpečný diktátorský zákon přijala, je dobré mít na paměti, v jaké informační bublině žije Senát. Pan Fiala, který se dušuje, že pandemický zákon nezneužije, si zřejmě neuvědomil, jakou zbraň dal do rukou komukoliv ze svých nástupců. Že ho může užít kdykoliv jakýkoliv diktátor přišedší po něm. Nechci raději napsat, jací možní diktátoři mi vytanuli na mysli!
Po vystoupení pana Olberta vystoupil další velmi energický odpůrce EU Matěj Gregor, který založil pro vystoupení z EU spolek s příznačným názvem ODCHOD. A to dokonce na Moravě, konkrétně v Ostravě. Takže nespokojenost s EU není jen otázkou pražských bouřliváckých intelektuálů, jak se snaží snižovat akce PSA vláda, ale nespokojenost se šíří po celé zemi. Pan Gregor věří, že i kdyby dopadlo hlasování v referendu pro vystoupení z EU, tak ho tato nedemokratická organizace stejně neuzná, jako neuznala referenda francouzská a holandská, a musíme se proto bránit jinak. Protože do televize nikoho s podobnými názory jako má on nepozvou a budou stále hlásat, že přes 70 % chtělo v referendu v roce 2005 vstoupit do EU, přičemž pomlčí, z kolika procent bylo těch 70 %, kteří k němu přišli. Budou nás dále strašit, co by se stalo po CZEXITU.
„Musíme si proto vzít příklad i z Británie, jak to provedla, že jí Brexit neublížil. Musíme si jako ona jasně stanovit pravidla na dohlížení kampaně nad referendem. Prostor pro příznivce i odpůrce musí být přesně definovaně vyvážený a totéž platí i pro peníze použité na kampaň. Musíme jasně stanovit limity pro i proti. Sice musíme počítat, že na nás bude EU řvát jako na Británii, ale jinak to nepůjde. EU sice bojovala jako lev, hrozila Británii poklesem libry na 14 Kč, nyní je ale 30 Kč, nenastal ani odliv pracovních sil… Přesto do dvou let Británie z EU odešla a na tyto zastrašující argumenty si ani nevzpomene,“ uvedl mj. pan Gregor. Je ještě důležité zdůraznit, že pan Gregor nebyl v devadesátých letech ještě ani na světě a přesto ví o všem, co se tehdy dělo, a za to mu patří upřímný obdiv.
„Nemějte strach, že nebudu umět v suverenitě žít, až přijde,“ zahájil třetí diskusní panel o tom, zda jsme na obnovy suverenity ČR připravení, Ladislav Jakl.
Říkají nám stále, že nejsme na suverenitu připraveni. To ale není třeba. Hrabě Monte Christo se také nepřipravoval za mřížemi na světlo, ale když ho získal, byl šťastný a užíval si ho. Jak by asi v naší ustrašené době dopadla anketa na odtržení od Rakouska-Uherska? Tehdy si nikdo nepokládal otázku, zda je na život ve svobodné samostatné zemi připraven. Totéž platí o pádu komunismu. Neměli jsme plány, jak budeme žít, jen jsme věděli, že v komunismu prostě žít nejde. Mluvit o připravenosti na to, co nastane po odchodu z EU, není prostě nutné. Slovensko se od nás také 1.1.1993 jednostranně odtrhlo a nebylo rozděleno referendem a dokáže samostatně žít. Prostě to chtělo a chtělo a chtělo… Žije nyní svou novou realitu podle sebe. Někdy možná podle nás blbě, ale je spokojené.
Proto otázka o stavu připravenosti, nás majících dost Bruselu, je bezpředmětná. Na vystoupení se prostě shodneme, podobně jako vězni kopající tunel na útěk z vězení, a až po něm je i nás budou detaily rozdělovat. Lidi se bojí drahoty, inflace, bláznivého vývoje, ale ten přece máme už nyní. Nesmíme proto před veřejností interpretovat předem potíže. Některé nové vymoženosti vzniknou, některé naopak zaniknou. Tak je to při každých změnách. Lidé musí ale nejdřív pochopit, že EU se vyvinula za tím účelem, aby společenské zlo aplikovala do všech svých zemí, tedy i k nám. Občané si proto musí uvědomit, že nejde jen o symboly, ale o jejich každodenní život.
Není nutné mít k odchodu z EU Rašíny, kteří napíší zákony nového státu, nemusí existovat kluby a centra čekající na to, co budou dělat až to praskne. Kdyby se spojila Sparta se Slávií, že budou hrát na jednom hřišti, budou se fanoušci rvát a nejmíň miliarda to spojení nebude chtít. Když se přidá v boji o hřiště někdo třetí, hned budou za hřiště bojovat a chtít ho zpátky. A my bojujeme za to hřiště, kterým je naše země, podobně jako oni. Na veřejnosti a na začátku musíme být spolu. Suverenita není poslední, ale první slovo. V cele najdu lopatu a kopu společně s ostatními vězni tunel za svobodou a nepřemýšlím o tom, zda život vně mříží zvládnu. Až ji získám společně s nimi, pak si každý svobodně půjdeme, kam chceme. Podobně my kopeme za suverenitou. Suverenita je neutrální rámec pro náš politický život. My tu hrajeme za autonomní politiku a tu nám EU bere.
Antonín Baudyš ml. pojal referát v podobném duchu. Jen podtrhl, že musí být situace pro rychlý přechod zralá. Podobně jako byla zralá po válce v roce 1918 na odchod z císařství. Ještě na jaře 1917 bylo nemyslitelné, že budeme žít bez Rakouska-Uherska a v listopadu 1918 se to stalo. A zdálo se nám, že jsme to všichni chtěli odjakživa. Stalo se to přitom dokonce během 1 dne. V 9 hodin ráno obsadil Švehla Obilní ústav, pak přebrali další jeho kolegové říšské dráhy, zašli k místodržícímu převzít úřad a v 7 hodin večer v Obecním domě v Praze vydali 1. zákon nově vzniklé samostatné republiky. Nepřemýšleli, jaké co bude či nebude po pádu R-U, oni to prostě udělali, protože situace byla pro to zralá. Podobně v roce 1989 Mohorita utěšoval komunisty, že na českém území se dějí změny pouze v návaznosti na vnitropolitické změny. Měl pravdu, ale nevšiml si, že ta vnitropolitická změna právě nastala. A to opět rychle.
„Otec byl tehdy u toho, když socialismus náhle zkolaboval. A to se ještě v září na svatbě Bendova bratra domnívali, že ruský medvěd bude žít nejméně 10-15 let. Proto si myslím, že i podobně u nás nazraje rychle čas s nespokojeností s EU. Že koncem dekády bude rozdělena na 2 kusy. Po pádu každého systému přichází jiný systém, který ho nahradí. Již 10.12.2019 vyšlo tiskem, že ECB přiznává, že nemá nástroje k ovládnutí ekonomické krize. Jak to musí vypadat s ECB nyní, kdy je jasné, že systém založený na výrobě, spotřebě a dluhu nemá už kam pokračovat. Řešením podobné situace byla dřív válka. Czexit je lepší mírumilovná cesta, je to cesta o soběstačnosti a opět o soběstačnosti. Svobodný bude stát mající svobodné občany. Jde to ale vůbec? Já počítám, že ano a že kolaps EU nastane koncem této dekády,“ zakončil Antonín Baudyš optimisticky.
Při poslechu jeho přednášky se mi vybavil názor z mého rozhovoru s Jeho jasností, Adamem Lichtenštejnem, který říkal, že každá uměle vytvořená říše v minulosti vždy padla, pokud nepřijala nebo postupně ztratila víru v Boha. Že si tím vždy podepsala sama svůj konec. Padla říše římská, říše velkoněmecká, říše zla SSSR a padne proto i bezbožná říše evropských států EU, která zakázala dát do ústavy zvané Lisabonská smlouva boží symbol – kříž. A já věřím, že má pravdu.
Europoslanec za SPD MUDr. Ivan David, který právě dohlasoval na chodbě z Novotného lávky přes mobil v Evropském parlamentu, uvedl, že odešel z klubu Českých skeptiků, protože jsou málo skeptičtí a začali si dokonce myslet, že mají se svým optimismem pravdu. On že je naopak po zkušenosti v EP skeptický čím dál víc a velice opatrný a je přesvědčený, že vedle spojeného velkého Německa udržení samostatného státu bude velmi obtížné. Podle něj musíme být po získání suverenity ve spojenectví nejméně se svými ostatními sousedy a ani to možná nestačí. A to proto, že pobytem v Bruselu pochopil, že EU je projektem nadnárodní hyperburžoasie, který ke své existenci potřebuje pouze úředníky, pracující jako užiteční idioti pod vládou její Evropské komise v přesvědčení, že největší nebezpečí pro ně je návrat k národním státům. A takové úředníky vždy za ty platy získá. I naše Hospodářská komora a Svaz průmyslu sdružují především veliké zahraniční firmy, které vládnou našim hospodářstvím. Podle něj nejsme na vystoupení zatím připraveni, protože neexistují společné podmínky pro něj dokonce ani v naší vládě a ani v národě. Nejdál je SPD, ale stále není dost daleko.
I když věřím, že pobyt v prostoru EP musí člověka nesmírně deprimovat, nemohla jsem se při poslechu jeho referátu ubránit vzpomínce na přednášky europoslance Nigela Farage, který byl ve stejných prostorách Novotného lávky opačného názoru. Na otázku z publika, co si počneme po odchodu z EU, se jen pousmál a pravil, že to bude krásné a moc si to už přeje. Že bez EU žil mnohem šťastněji. Že bude zase pracovat v bance, bude se ženit a rozvádět, hrát golf, chodit s kamarády po práci do vináren, bude prostě žít normálně a svobodně jako před vstupem do ní. Zbaví se té současné nesvobody řízené předsedou vypadajícím jak mokrý hadr a bude šťastný. Právě proto, aby se to stalo, založil se svými přáteli svou stranu UKIP, aby v tom pomohli té hezké blondýnce po přijetí Maastrichtské smlouvy, který pokládali za konec svobody Británie. Od poslance odvážné SPD jsem čekala něco podobného. Proto jsem z defétistického názoru doktora Davida překvapena, ale možná jsem ho jen špatně pochopila a myslel to v ironii.
Ještě víc jsem byla překvapená ze slov místopředsedy Akce D.O.S.T. Jiřího Hejlka, který varoval ostře před referendem. Jen vláda hlupáků by ho prý mohla vyhlásit. Drtí ho, jaké jsou politické názory jiných lidí. Čeká na samovolný rozpad plutokratické EU, v níž liberálové v ní podléhají iluzi volného trhu…
Pak ale osvěžil ponurou náladu v sále předseda Svobodných Libor Vondráček, který jako vystudovaný právník pojal otázku vystoupení z EU z hlediska práva. Z hlediska práva jsme podle pana Vondráčka na vystoupení z EU připraveni. A máme to udělat co nejdříve, aby se nám nestalo to, že budeme rozemleti v mixéru EU podobně, jako byla podle slov prezidenta Václava Klause rozemleta naše ekonomika komunisty. Podle něj komunisti udělali s naší ekonomikou to, co se stane s akváriem plným ryb po rozmixování jeho obsahu. Ze vzniklé rybí pomazánky již nikdy rybičky nevyrobíme.
Zatímco při vstupu do EU se tázali občané, proč by měli hlasovat pro vstup do EU a pan Špidla jim s úsměvem odpovídal, že získají platy jako v Německu, nyní, když se to nesplnilo, se lidé táží, zda a jak mají odejít. Na to odpovídám, že jednoduše. Stačilo by škrtnout článek 10a v naší ústavě a vše by se vrátilo do roku 2001 před přijetím Lisabonské smlouvy,“ uvedl pan Vondráček.
Čl. 10 naší ústavy totiž praví, že „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ Neboli, že naše ústava je nadřazena mezinárodním smlouvám a tedy i unijnímu právu dané smlouvou lisabonskou. Potvrdil to i Soudní dvůr EU.
Není proto divu, že v reakci na naší žádost o přistoupení ČR k EU musela být provedena novela tohoto pro EU nebezpečného článku 10 a to tak, aby mezinárodní smlouvou mohly být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Neboli mohly být naší ústavě nadřazeny požadavky stojící v mezinárodních smlouvách. Stalo se to 1.6.2002 vložením článků 10a a 10b do článku 10. naší Ústavy.
Článek 10a upravuje tedy podmínky přenesení pravomoci na mezinárodní organizaci nebo instituci, přičemž v souvislosti s otázkami, jež souvisejí se závazky vyplývajícími z členství v takovém subjektu, je založena povinnost vlády informovat Parlament a právo komor parlamentu se k tomuto vyjádřit.(Konkrétně čl. 10a zní: Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.)
Vložením článku 10a do naší ústavy se Lisabonskou smlouvou rozšířil okruh pro nadřazení práva EU naší ústavě. A rovněž i pro další smlouvy. Například dovolilo to zavedení překážek pro mezinárodní obchod v roce 2016. Rovněž víme, jak dopadá kdysi zavedené právo subsidiarity malých států.
Bez vloženého článku 10a by to nemohla EU požadovat, protože deklaruje, že ctí mezinárodní právo.
Stačilo by pouze novelizovat opět ústavu vyjmutím tohoto článku z ní a Lisabonská smlouva by se stala smlouvou naprosto bezvýznamnou jako všechny smlouvy před i po ní. Tedy ne přímo bezvýznamnou, ale vždy by byla podřízena naší ústavě. Pan předseda Svobodných Libor Vondráček to řekl jasně: „V roce 1918 jsme odešli z Rakouska-Uherska a dohodli jsme se, že co nezrušíme, bude dál platit. Kdybychom takto postupovali dál, ze všech nařízení EU se mohly stát mezinárodní smlouvy s nimiž bychom si legislativně lehce poradili.“
Po jeho vystoupení osvěžil ještě náladu Petr Štěpánek, který pojal jako skvělý publicista a spisovatel referát v duchu satiry na život nás občanů pod patronací EU. Vlastně to ani satira nebyla, protože popsal pravdu. Posuďte sami: „Pouze zpožděnci se hlásí k vlasti, ne jako kdysi národní buditelé a vlastenci za Tyla či Věka. Masaryk byl popleten láskou k vlastnímu národu, nikoliv k cizímu. Evropan nemá vlast, vlastenectví je pro něj přežitek, nosí se evropanství. Má vlajku, ale vlajka to není, má hymnu, ale hymna to není, má parlament, ale parlament ro není, má vládu, ale vláda to není, má liberální demokracii, ale liberální demokracie to není. Jeho nevlast EU se mýlí prakticky ve všem, ale pravda to není. Protože pravda a láska musí zvítězit nenávistí. Proto v rámci politické korektnosti budeme muset přepsat učebnice dějepisu. Dobrovský a Mácha jsou neonacisté, Čelakovský a Čech Švábové, Němcová a Havlíček extrémisté, Masaryk separatista, který završil všechno neštěstí vybudováním vlastního státu. Dost bylo Masaryka! Neziskovky všech zemí spojte se! S EU na věčné časy a nikdy jinak!“
A pak už ale vážně uzavřel pan Štěpánek svoje vystoupení varováním: „Fialova vláda chystá ještě víc. Vyšlápne si na světovou velmoc, spojence bude plácat po ramenou a druhou rukou bude obsazovat východní trhy, o něž budeme přicházet. Proto já volám pro suverenitu!“
Politolog Petr Drulák zdůraznil, že se změnila nejen EU, ale i další neméně důležité uskupení NATO a že díky tomu už ani USA nejsou zárukou bezpečnosti pro nás. Původně NATO sloužilo pro teritoriální obranu. Když ho chtěl prezident Havel rozpustit jako Varšavskou smlouvu, prezident Bush starší se s ním setkal a od té doby navrhoval Havel, aby NATO zůstalo, ale změnilo pouze své poslání na hodnotovou organizaci. Alianci to dalo jiné zaměření. Šlo pak o obranu obecných, západem uznávaných hodnot, ve všech státech světa nemající hranice. Přechodem ke Clintonovi dostalo pak vše obrovský zlom a vše dovršil Obama. NATO začalo zasahovat ve jménu zavádění demokracie proti všem diktátorským režimům.
Podobně EU měla být zárukou prosperity a nyní je eurozóna její překážkou. V současné době se EU se svým zeleným plánem stala přímo už hrozbou evropské prosperitě.
Neboli USA nejsou zárukou bezpečnosti a EU je hrozbou evropské prosperity. Nám sice otevřela ekonomiku západu, ale v pozici montoven. Co s tím? Měli bychom si vytvořit silný vztah s EU, Francií, Bruselem a Německem. Něco od nás chcete, například dovoz elektřiny, tak zaplatit… S těmi, co by chtěli společenství s námi a to se všemi, nejen s V4, vytvořit protiváhu a společnou sílu.
Podle Jaroslava Bašty musíme být připraveni na to, že nastane nové mezinárodní zakotvení naší republiky. Současné snažení a stav EU přirovnal k Maově kulturní revoluci. Mao chtěl jako Leyenová lepší ekonomiku země. Podobně jako to dělá ona zrušil rodiny (nahradil je komunami), peníze (bezhotovostní styk) a soukromé vlastnictví (sbírali lidem i nádobí), naši piráti volají po vlastnictví sdíleném. Skončilo to katastrofou a 40 miliony mrtvými Číňany na hladomor, u nás to končí zatím energetickou chudobou a co přinese zelený úděl, nedomýšlet. Přesto je vzdálená budoucnost dobrá. Čína se z katastrofy vzpamatovala a snad i naše děti se jednou dožijí lepších časů. Možná vznikne z rozumnějších států nepostižených migranty prosperující Středoevropská unie.
Ivo Strejček zavzpomínal, že návrat do Evropy znamenal pro nás touhu po svobodné společnosti. „Neuvědomili jsme si ale v tehdejší euforické atmosféře, že se Západ změnil. Že se vracíme do západu rozvráceného stejně jako současná EU. Pan Fiala si toho nevšiml zřejmě dosud, když tak hrdě hlásá „Patříme na Západ“. Měl by dodat na Západ změněný Green Dealem, změnou normání rodiny, se všemi nebezpečnými -izmy. Přesto lidi tímto heslem ve volbách ovládl. Naše společnost zatím totiž ještě nepochopila, že si nové složenky má propojit s hrůzou přicházející ze směrnic EU. Až si to uvědomí, bude připravena na odchod z EU. Zatím ještě na vystoupení naše země není připravena.“
Samostatnost ČR nezískáme jinak než rozpadem EU. Rozhodnou o tom ale občané států, ne vládnoucí elity. Hybatelem bude Green Deal, který na lidi tvrdě dopadne. Nebude ale spouštěčem. Po získání samostatnosti ČR budou vztahy v ní vypadat podle toho, jaké vztahy navážeme se sousedy. Bohužel poslední zahraniční politik byl Beneš. Současní jako Lipovský či ministryně Černochová jsou jen karikatury okoukávající, co chtějí velmoci. Je to nedůstojné. Naše vláda by se měla prvořadě věnovat opravdové zahraniční politice. Shrnuto a podtrženo. Získáme samostatnost, až EU projde cestou kolapsu, který připraví sami lidé v ní žijící, ne sám stát.
Ještě zbývá podotknout, že předseda Strany švýcarské demokracie, pan Havlíček, předložil na konferenci přítomným k podpisu petici za závazné uzákonění celostátního národního referenda.
Dá se uzavřít, že Akci D.O.S.T. se povedlo uspořádat přelomovou konferenci ukazující cestu, jak se vypořádat s ponižující Lisabonskou smlouvou jednou maličkou novelizací naší ústavy. A za to jí patří přímo historický dík.
© Kulturní komice České republiky, z.s., 24.2.2022
