Údajný vzor nezávislosti, BBC (i když nevím, jak by se našim bojovníkům za samořízení za veřejné peníze líbil model dohledu intendantem jmenovaným vládou), cenzuruje, až se z ní kouří. Pochopitelně v zájmu diváků a posluchačů. Po odhalení novinářů musela sama BBC přiznat, že v posledních letech vysílala u některých pořadů už jejich zcenzurované, upravené verze. BBC uvedla, že epizody svých archívních pořadů upravuje tak, aby byly vhodné k vysílání i v dnešní době, tedy aby prý odpovídaly současným společenským mravům. Dnešní posluchač se prostě nesmí dozvědět, že ještě nedávno byl svět víceméně normální, mohlo by ho to pohoršit.
U mnoha starých filmů i televizních pořadů si člověk opravdu řekne, že tohle by už dnes určitě neprošlo, to už by nikdo nenatočil. A divíme se, že to vůbec dali do vysílání. Ale málokoho by napadlo, že někdo sáhne do archivu a nevratně zcenzuruje a upraví třeba i jen jednu jedinou poslední dochovanou kopii pořadu.
V historii najdeme různé podobné příklady. Třeba příklad takového římského císaře z počátku třetího století Caracally. Ten nechal zamordovat vlastního bratra, aby odstranil případného konkurenta v mocenském boji. Asi pro tuto bratrovraždu nebyl na sebe moc hrdý, a tak nechal z rodinného obrázku s císařským tatínkem Septimiem Severem svého bratříčka vymazat. Byl tu – a už není.
Nebylo mu to nic platné. Kdo čím zachází, tím také schází, a tak byl Caracalla při válečném tažení proti Parthům sám zavražděn. Kdo maže, ten jede, ale leda do podsvětí. Kdoví, možná se Caracalla po nocích zjevuje novodobým cenzorům a straší je. Člověk se musí ptát: jaký svůj zločin tito cenzoři zakrývají? Také něco zavraždili a teď se o onom „mrtvém“ nesmí nikdo dovědět?
Ano. Jsou spoluviníky vraždy starého dobrého normálního světa.
