Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Dospěli jsme k Jaklovu pojetí svobody bez limitů?
Publikováno 05.09.2011 v kategorii: Ozvěna

Měl by Václav Klaus pokračovat v politickém angažmá? Proč nezakázat rasistické songy? Aneb prezidentův tajemník v rozhovoru pro MF Dnes.

„Ještě uděláme nějaký ten rozruch, ještě nás nepohřbívejte,“ nabádá Ladislav Jakl čtenáře na počátku rozhovoru s Barborou Tachecí v dnešní MF Dnes. Míní tím sebe a prezidenta Václava Klause. Kdo by však čekal, že se o pár řádků dál dočká nějakého provokativního sdělení, má smůlu. Ti, kdo se nedali zmást zavádějícím titulkem, se po úvodním lehčím oťukávání na téma novinařina, pivo, vstup do aktivní politiky či symbol sevřené pěsti dočkali od poradce prezidenta rozumné rady na adresu jeho šéfa a poté seriózní obrany svobody slova.

Ke Klausovi: Jakl na otázku, kdyby se ho prezident zeptal na radu, má-li jít nazpátek do politiky (míněno po skončení mandátu na Hradě), odpověděl: „V zájmu jeho – aby do politiky nechodil. Už v ní dokázal hodně a zasloužil by si nějakou pozici nad tou politikou. Ovšem z pohledu české veřejnosti by asi takový Klaus ještě vhod přišel.“

Jakl si nedávno vyslechl kritiku, že poskytl rozhovor do knihy, jejímž spoluautorem je manažer neonacistické hudební skupiny. Nevěděl prý, že „jeden, který tu knížku ani nepsal, jen u rozhovoru poseděl“, má takové občanské aktivity. Jakl si dotyčné pány ani dopředu neprověřil. To lze pochopit, to by pak nedělal nic jiného, než lustroval příchozí…

Jakl míní, že svoboda projevu v demokracii by neměla mít „raději žádné limity“. „Jakákoliv svoboda s sebou nese rizika, to ano. Ale jsem přesvědčen o tom, že hledání těch limitů s sebou nese rizika mnohem větší.“ Samozřejmě se mu občas něco nelíbí, s něčím nesouhlasí, ale „přítel svobody je jen ten, kdo ji chrání i tehdy, když ta svoboda nese i plody jiné, než jaké mu chutnají“.

Férový mechanismus, jak vyřadit z oběhu třeba problémové songy, které mají „dost těch všivejch Romů“, podle Jakla neexistuje. Ale jak říká, lze proti tomu dělat spoustu věcí: odsoudit, pohrdat kritizovat, nadávat… Tachecí se ho nakonec ptá, proč mluví jen o svobodě a o spoustě věcí, které se dají dělat proti jejím negativním aspektům, mlčí. „Takovej jsem já. Říkat tak populární věci považuji za nadbytečné. Ale možná máte pravdu,“ končí debatu Jakl.

Nicméně podle mého názoru i tak dělá Jakl v otázce svobody slova užitečnou službu. Jeho občas kontroverzní názory, které se veřejnost dozví, přece také leckomu nevoní (přestože nemají nic společného s rasovou nenávistí, například). Ale nikdo snad již nehledá „mechanismus“, jak ho vymazat z éteru. A to je za téměř 22 let po pádu komunismu nezanedbatelný posun. Svoboda projevu je základní civilizační právo. Dospěla však již česká společnost k Jaklovu pojetí bez limitů?

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET