Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Před dvěma lety. Stejné jako dnes.
Publikováno 19.08.2011 v kategorii: Publikované články

Blíží se dvacáté výročí pádu bolševika. Na obrazovky se vracejí dobové záběry, ze kterých mrazí. A najednou s hrůzou zjistím, že některé ty záběry vůbec nejsou dobové, ale ze včerejška. Už zase jsou kriminalizovány rockové kapely, už zas policie pátrá po nahrávkách a textech písní, už zase jsou přepadávány soukromé koncerty a jejich účastníci vyvlíkáni v klepetech.

Nevím, proč se náckům říká ultrapravice, když to jsou přece národní socialisti, kterým nic na světě nevadí víc, než normální kapitalismus. Nesnáším přiblblé rasistické koženohlavce, nemám rád ani hloupé lidové rasistické předsudky, zásadně nepřesílám ani ty vtipy o cikánech, které jsou v jádru pravdivé. Z různých osobních důvodů mám fakt nárok o sobě tvrdit, že mi nic není cizejšího, než rasistické sklony.

Ale jedno vím jistě: jestli se někomu začne hrubě sahat na osobní svobodu jen kvůli tomu, že zpívá pitomosti, pak jde i o svobodu všech ostatních, a to vůbec ne jenom těch, co hrajeme bigbít.

Mezi kapelami jsou různé vypatlané makovice, které zpívají fakt nesnesitelné hovadiny. Jedny se zeleným čírem na hlavě vášnivě vykřikují proti soukromým bankám a zvoleným parlamentům, jiné vyřvávají proti negrům a žlutým. Jsou to pitomci, které by rodiče měli vytahat za ušiska.

Ale je zatracený rozdíl mezi skutečným násilím, které je odporné v každé podobě a s jakoukoli motivací, a zuřivým zpěvem nějakých trubek. Násilí je třeba trestat důsledně a tvrdě. Ale trestat někoho za písničky, jakkoli pitomé?

A už úplně je nepochopitelné, když si své pitomosti zpívají ty trubky na soukromé uzavřené akci, jen mezi sebou, ne někde na náměstí, kde by to mohlo někoho obtěžovat, a i na tu uzavřenou akci se musí probourat kamery agentů a státní moc šmírovat klíčovými dírkami, aby měla záminku k vyražení dveří a k masivnímu policejnímu zákroku. A nebo když si je někdo pouští doma kamarádům a i tam mu musí vtrhnout komando a nahrávky zabavit.

Vážím si všech policistů, kteří nasazují krk proti jakýmkoli násilnickým bojůvkám, ať už to jsou patry cikánů s břitvami nebo party kožených hlav s baseballovými pálkami. Ale nechte ty hloupé kluky s kytarami, ať si zpívají, co chtějí. Tam násilí nezačíná, fakt ne. Nebo budeme muset začít lustrovat texty všech. A jsme tam, odkud jsme před dvaceti lety utekli.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET