Danielo, kdy jste v sobě probudila vášeň pro objevování piv? Na první pohled, který může klamat, bych vás viděl jako decentní návštěvnici vináren a kaváren…
DK: Před rokem jsem pivo ještě nepila. Pak jsem pozvala Láďu Jakla na kafe, ale on trval na tom, že budeme pít pivo. A tak jsem ochutnala nový svět. A protože Láďa je prezident První pivní extraligy a o pivu toho ví spoustu a umí zajímavě vyprávět, začala jsem ochutnávat a pivu jsem propadla.
Jak jste vnímala v průběhu života předsudky, že pivo je sprostý lidový nápoj, který ničím nemůže překvapit?
DK: Celý život jsem žila v zajetí mnoha pivních předsudků. Například o tom, že pivo je hořké, žluté, pro chlapy, že z něj roste břicho, a kdo pije pivo, musí ho vypít spoustu a opít se. Láďa mi postupně odhalil nový svět plný vůní, chutí a zajímavých lidí. Od konce loňského roku patří pivo do mého života. O tom všem vyprávím také v naší knize.
Kdo přišel na nápad dát dohromady knihu, postavenou na kontrastním setkání pivaře a blondýny?
DK: Když mě pivo okouzlilo, začala jsem psát pivní fejetony, které vycházely na Neviditelném psu. O nich jsem se jednou bavila s Dušanem Spáčilem, spolumajitelem nakladatelství Bondy. Říkala jsem mu, že by mě bavilo psát knihu o pivu s někým, kdo mu skutečně rozumí, a jeho ten nápad zaujal. Tak vznikla publikace Pivař a Blondýna. Je to diskuse dvou světů – pivního odborníka, který se usmívá mé naivitě a lehce mě poučuje o pivu, zatímco já dodávám udivený ženský svět, který pivo notně nabouralo a obohatilo. Texty, tak trochu fejetony a výměny názorů doplňují naše barevné fotografie, které textu dodávají atmosféru.
Musela to být krásná práce, degustovat piva nejrůznějších stylů…
DK: My se vlastně čtenářům svěřujeme s láskami a vášněmi k pivu, každý jiným způsobem. Taky se dotkneme jednotlivých stylů a cestujeme Českem, pivovary, podniky, v nichž se čepuje pivo, místy, kde se vyrábí a kde se setkáváme s lidmi od piva. Kniha vznikala nejprve v debatách v průběhu pivních lekcí a později výměnou stovek mailů s kapitolami, které jsme si vzájemně opravovali a doplňovali.
Máte spočítané, kolik piv různých značek a stylů jste v rámci psaní knihy ochutnala?
DK: Ochutnala jsem asi dvě stovky piv různých pivních stylů. Jak jsem o pivech začala psát, stále častěji mě mí kamarádi zvali na pivo a zajímavá piva mi dávali. O pivu jsem začala zveřejňovat komentáře na sociálních sítích a pak se stávalo, že jsem dostala i degustační sadu přímo z pivovaru, anebo u nás doma zazvonil čtenář mých fejetonů a přivezl mi pár piv přímo z pivovaru. Taky jsem zjistila, že kolem mě jako houby po dešti rostou malé pivovary. Když kolem jedu, zastavím se a koupím si pivo, které právě vyrobili. V době lockdownu jsem jako ostatní jezdila pro pivo do petky a teď s velkou obavou sleduji, jak se jim daří. Pivo je báječné pití, lidé kolem piva jsou vřelí a vzájemně spolu dobře vycházejí, a tak doufám, že se jim podaří ustát aktuální krizi.
Nepochybuji, že Ladislav Jakl byl velice fundovaným průvodcem pivním světem…
DK: Bez odborného vedení bych nikdy o pivu nemohla psát. Nejsem pivní odborník, a nikdy nebudu, jen nadšeně ochutnávám pivo a dávám se o něm do řeči s kýmkoliv, kdo je ochoten se se mnou o něm bavit. Protože jsem spisovatelka a současně upovídaná ženská, stává se mi, že se u baru zapovídám s obsluhou, anebo se třeba jen v zajímavém podniku s multitapy zastavím na jedno malé večerní pivo, ale vedle u stolu sedí kamarádi, a tak se nakonec z letmé zastávky stane večerní posezení. Moc se těším, až se zase podniky otevřou. Setkání nad pivem a s lidmi mi velmi chybí.
Objížděli jste společně i minipivovary?
DK: Společné cestování za pivem nám naše plné diáře neumožňují, zatím jsme se soustředili na Prahu. Nicméně můj manžel se mnou ochotně na našich cestách upraví trasu podle místa, kam Láďa doporučí, abych se zajela podívat. V běžném období cestuji po republice po různých konferencích a přednáškách a v každém větším městě je pivovar nebo zajímavá hospoda, kde se musím zastavit. Se spolumajitelem nakladatelství Bondy, básníkem Lubošem Y. Koláčkem jsme ovšem v létě zvládli projezdit část západočeské Šumavy a navštívit všechny minipivovary na Srní, na Modravě a na Kvildě. Další mám v plánu, jen co se vylepší epidemiologická situace. S Láďou jsme ovšem měli štětí – podařilo se nám zúčastnit se společně pivního festivalu Slunce ve skle koncem září v Plzni – Černicích. To bylo pro mě velmi obohacující – s velkou společností odborníků a majitelů hospod a pivovarů jsem mohla celý den degustovat a poslouchat zasvěcené hodnocení ochutnávaných piv. Doufám, že příští rok se podívám na další festivaly.
Česko naštěstí dnes už není jen o spodně kvašeném ležáku. Který ze stylů se stal vaším favoritem, tipoval bych stout, IPA nebo ale…
DK: Tuto otázku často dostávám, ale obtížně na ni odpovídám. V každém stylu mám své favority. Postupně se propíjím i k hořčím a kyselejším stylům. Záleží také na náladě, na společnosti, na situaci, denní či večerní době a na tom, jaké jídlo je na stole. Přemýšlím o tom, že by moje další kniha byla o párování pivních stylů s jídlem. Nicméně abych se nevymluvila z otázky, zkusím to popsat takto: začala bych plnou bavorskou pšenicí, pak bych si dala dobrý světlý ležák, pokračovala bych ipou, pak stoutem, okořenila bych ho kyselým pivem a zakončila belgickým silným ejlem.
Literární velikán Jan Neruda napsal: „Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase.“ Souhlasíte po napsání knihy Pivař a Blondýna s tím, že pivo a hospody jsou nedílnou součástí české kultury?
DK: Ještě loni bych pochybovala, ale letos vám dám za pravdu. Objevila jsem nový svět a ještě mi zbývá pěkný kus na jeho prozkoumání. Ještě jsem nevyzkoušela všechny pivní styly, neochutnala všechna piva. A jak vím, sládkové stále vymýšlejí další. Blíží se Vánoce – už se těším na vánoční sady. Tak na zdraví a – jak říkají pivovarníci – Dej Bůh štěstí!
P.S. S Danielou Kovářovou jsem se poprvé osobně potkal před pár týdny, kdy byla v Beer Factory kmotrou mé knihy Kde výčep můj. Věděl jsem, že píše pivní fejetony, proto jsem ji o roli kmotry požádal. Okouzlila mě vášní, s níž hovořila o pivu i o své budoucí knize, a v podstatě jsem měl na křtu Pivaře a Blondýnu již před vydáním této knihy, protože druhým kmotrem byl senátor Lumír Aschenbrenner, celoživotní milovník a znalec piva. Život s pivem umí být pestrý, veselý a překvapivý.
