Pivo jedna báseň
Publikováno 11.07.2011 v kategorii: Publikované články

Vadí snad někomu, že to jsou stará polorozpadlá papundeklová kasárna? Stačí se podívat proti zapadajícímu sluníčku. A v jeho záři kráčí skoro průsvitná paní šéfová pivovaru Slezan Leskovec v letních šatech, na blyštivém tácu tři nefiltrované nepasterované ležáky a tři polotmavé šestnáctečky. Světlo se lomí přes půllitry, háže zlaté blesky a člověk může jen vydechnout.

Na fotbalovém hřišti v Broumech se válí líné letní odpoledne. Tady chcíplo stádo psů. Největším zážitkem za poslední hodinu je přílet dvou much. Abych nepřeháněl, zrovna letí třetí. V dáli zabučí kráva, zabzučí cirkulárka a správce hřiště dopíjí u tribunky jakéhosi lahváče. Nuda? Jistě! Ale jaká, když má člověk před sebou osvěžující saharu od Matušky, vzápětí jeho pšenici, raptora a další krásné kusy matuškovského repertoáru. Vzít si den dovolené, najmout si mikrobus a čumět kdesi na vsi do trávy? No rozhodně! Hele, pane Matuško, s tím chmelením za studena, jak to děláte? Minuta ticha. Nadechne se a pronese: ééééééééééé. A zas minuta ticha.

Takovou zatěžkávací zkouškou skleněná střecha nad atriem pivovaru Antoš ještě neprošla. Nad Slaným nezůstane ani jeden čert svobodný, hromy divě bijů, proudy vody sa lijú. Ven nelze vylézt. Stejně v té průtrži nic nejezdí. Ale… Ale to Spring Ale! Ta hořkost, co trvá a trvá… Chce to jen si ještě loknout a koukat, jak dovnitř pomalu zatéká. Chybí někomu něco?

Kapurkovou se obvykle nazývá šláftruňk, poslední panák na rozloučenou, od kapurek, což jsou futra. V Kalteneckeru v Rožňavě dává Laco místo panáka na závěr svůj archivní brokát, hutnou plnou lahodnou sedmadvacítečku. V ležáckém sklepě si ji každý točí sám rovnou z tanku. No, občas někdo nepřepere ten zatracený kohoutek a cenné kapky brokátu prýští na podlahu. Voni to utřou, praví s ledovým klidem Laco.

Doba je zlá, kývl hlavou Hynek a kouká na řadu nádherných pečených kolen, nejspíš asi z mamuta. Nebo mamutanta. Mastné huby, mastné ruce, mastné sklenice. A co kdybychom tu sedmnáctečku grizzlyho tady v berounském Medvědovi pili rovnou ze džbánku, co nám nosí sládek z tanku? Mastný džbán.

Všichni už odpadli, všichni jsou našrot. Poslední vytrvalci si užívají letní noc. Po pódiu leze tak deseticentimetrová kudlanka. Po pódiu, na kterém se před chvílí hrála Kudlanka. No je tohle možné? V Dalešickém pivovaru ano. Ještě posledního jazového ležáka zvaného Kouřící králík a počet našrotových se zvýší o jednoho.

Co se divíte, chtěl dceru, tak musí vařit pivo, pravil pan Sás v Lomnici u Sokolova. A zeťák se jen otáčí. Pivovar Permon je v předsíni ve vilce, ale už se chystá ten velký v sokolovském klášteře. Co se divíte, chtěl provdat dceru, tak musí vařit pivo, pravil pan Kozlíček v Horních Dubenkách a tchán vážený advokát se jen otáčí. Předtím mu v patře kvůli varně zbořili koupelnu a sklepy zabrala spilka, do které se mladina nosí po schodech ve vědru.

Zítra teprve otevíráme, ještě tu nemáme sklo, omlouval se Michal asi ve tři v noci a šel nabrat historicky prvního moritze do kameniny. Lokál voní novotou a včerejší várkou. Ty jo, pivovar jsem ještě nedefloroval. Olomouc spí a my deflorujeme. A v hotelu jsme pak akorát na snídani. Ty vymydlené slečinky od stolu odvedle mají z pohledu na nás asi zkažený celý den. Ale sluší jim to.

Jak se to jí? Robby drží šneka v klíšťkách jako od cukřenky a nechápavě ho otáčí na všechny strany. Prostě ho popadni a vysosni. Ještě jednu vánočku, prosím. Protože i letos tu vánoční osmnáctečku na Strahově uvařili tak dobrou. A šneci se v Čechách o vánocích jedli odjakživa. A to pivo se dá skoro kousat. Žíly zaplavuje krásná únava.

Jojo. Pivo je poesie. A dobré pivo je dobrá poesie.

psáno pro časopis Pivo, Beer & Ale

Webdesign: Kabris|NET