Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
„U některých hostů má člověk pocit, že je tam mají přišroubované k židli a jen je vozí před kameru.“ Vážný střet názorů Jakla a Jelínka nad objektivností ČT
Publikováno 03.03.2020 v kategorii: Ozvěna

Nadržuje Česká televize některým politickým stranám? Ovlivňují ji politici? Má vyvážené zpravodajství? Zastupuje všechny společenské vrstvy? A jak to všechno souvisí s volbou členů mediálních rad? Na takové otázky odpovídali politolog Lukáš Jelínek a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a její zakladatel Ladislav Jakl.

Politolog Lukáš Jelínek si nemyslí, že by Česká televize nějaké politické straně nadržovala: „Je to samozřejmě nesmysl, který souvisí s paranoiou politiků, že zrovna jim je ubližováno, ale to mají společné tradiční strany s novými hnutími.“ S tím podle Jelínka souvisí i chuť obsadit do Rady své zástupce, ale nedomnívá se, že by se tomuto trendu nějaká strana více či méně vymykala.

Připomněl také, že Česká televize čelí kritice kvůli neobjektivnosti už od revoluce. „Nejdříve si stěžoval Václav Klaus, že je na něj útočeno a byla by vhodná vládní vlnka. Pak si stěžovali za Miloše Zemana sociální demokraté. Pořád si někdo stěžuje, nedá se to nějak změřit a hlavně si nemyslím, že by tento stav změnilo zastoupení v mediálních radách. Pokud má někdo pocit, že Česká televize nevysílá v jeho prospěch, tak se na ni dívat nemusí, nebo se může orientovat na jiná média, některá jsou i sledovanější. Ale nemyslím si, že by veřejná média cíleně ubližovala jedné straně či druhé skupině,“ řekl politolog pro ParlamentníListy.cz.

Jakl: Některé názory jsou nadreprezentovány a jiné podreprezentovány

Ladislav Jakl z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání to vidí jinak: „Skutečně v České televizi je úplně jasné, že v posledních pětadvaceti letech jsou určité názorové a ideové proudy nadreprezentovány a jiné podreprezentovány. Česká televize v různých obdobích sehrála velmi hanebnou roli, například při vládním převratu v roce 1997, takže se pletla do politiky velmi angažovaně. A přeci dobře víme, že u některých politiků, komentátorů či analytiků má člověk pocit, že jsou tam někde přišroubovaní k židli. Na nějaký pořad je přivezou na kolečkách, postaví před kameru a pak je jen zavezou zpátky do vedlejší místnosti, protože je škoda, aby jezdili domů, když budou za chvíli před obrazovkou. Všichni jsou tam jako doma a spoluvytvářejí spolunázorové linie, které televize šíří,“ řekl svůj pohled Jakl.

 

A vyjmenoval, kde všude podle něj veřejnoprávní televize nejedná vyváženě: „Má jasně profilovaný názor na to, co se děje v Americe, není neutrální. Na to, co se děje v Británii, není neutrální. Co se týká migrační krize, nikdy nebyla neutrální, co se týká Maďarska a Polska, není neutrální. Co se týká hysterického zeleného fanatismu a genderu, není neutrální.“

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání redakci ParlamentníchListů.cz také řekl, že je tu co do činění s lidmi, kteří byli zvyklí mít všechno a k České televizi se chovají jako ke svému majetku. Pro ně je prý naprosto nepřijatelná představa, že by byli poctivě schopni naslouchat různým interpretacím některých dějů.

Jelínek: Česká televize svoje poslání plní

Politolog Jelínek však tvrdí, že co se týká míry pozornosti věnované politickým stranám a názorům ve společnosti, tak Česká televize svoje poslání plní. Výhrady v průběhu devadesátých let dle jeho slov vedení odstranilo editorskou prací.

„Určitý problém může být, nakolik zaměstnanci veřejnoprávních médií vnášejí své osobní názory do otázek, které kladou hostům, do reportáží, které vysílají. Ta práce s těmi lidmi je nekonečná, není to asi nic jednoduchého, ale třeba je to věc, ve které má Česká televize mezery nebo určitý dluh,“ vysvětlil Jelínek s tím, že právě pluralita názorů od roku 1992 se postupně lepší. Na tom, že z jednání redaktorů a komentátorů může být znát subjektivní názor, se s Ladislavem Jaklem shoduje.

Jakl však byl ve svém vyjádření mnohem přísnější. Podle něj lidé, kteří tíhnou k sociálnímu inženýrství, mají nutkání vnucovat lidem správnou podobu a často se pohybují kolem školství, univerzit, médií i kultury: „A je jich tam více, než v běžné populaci. Tak to bude vždy a nikdo s tím nic neudělá. Jde o to, aby s těmi ohromnými prostředky – což jsou nejen peníze, ale i ohromná dispozice, kterou toto médium vládne – bylo zacházeno alespoň o malý kousek korektněji, než se to děje teď,“ sdělil Jakl.

Málo se mluví o tom, kolik Česká televize najímá externích firem

S tím podle Jakla souvisí i výměna šesti členů Rady České televize, v níž by rád viděl někoho, kdo rozumí finančním tokům a kdo se na ně umí podívat trochu zblízka. „Rozpočtem procházejí obrovské peníze a jsou vyváděny z televize ven. Málo se mluví o tom, že když člověk přijde do České televize, je uveden do studia, někdo svítí, někdo drží mikrofon, někdo drží kamery – ale téměř nikdo z nich nemusí být zaměstnanec České televize. Sice tam mají svoji skříňku, ale ve skutečnosti jsou zaměstnanci externí firmy, která od televize dostane zakázku vyrábět pořad,“ vysvětlil Jakl.

A upozornil, že tak není nad vlastním hospodařením téměř žádný přehled – a jasno v tom může udělat jen někdo, kdo financím rozumí a kdo má odvahu, chuť a píli se tím zabývat. Amatér to podle něj nezvládne. Na dotaz odvětil, že nemá na mysli přímo ekonomku Hanu Lipovskou, jejíž kandidatura vyvolává diskuse, ale kohokoliv, kdo k tomu má kvalifikaci. V této souvislosti dal za příklad dozorčí orgány různých institucí, které kontrolují každou řádku účetnictví.

Politolog: Možná změna je jen jedna – členy nebudou volit politici

Co se týká pokusů o politické ovlivňování České televize, Lukáše Jelínka průběh a bouřlivé diskuse kolem volby šesti členů do Rady České televize nepřekvapují: „Problémy se kolem mediálních rad celá tři desetiletí jenom hromadily. Po období, kdy tradiční politické strany měly tendenci obsazovat mediální rady svými velmi loajálními kandidáty, nyní využívají šanci i nové politické subjekty, často s neortodoxními názory. Vlastně se tak navazuje na neblahou tradici těch třiceti let,“ upozornil politolog. Jedinou možnost změny vidí ve způsobu volby členů mediálních rad – tedy aby je nevolily politické strany v Poslanecké sněmovně. Příliš šancí jí ale nedává. „To by byla nejvhodnější změna, která by mohla nastat, ale k té je bohužel hodně daleko, protože žádný kapr si svůj vlastní rybník nevypustí,“ zdůraznil Jelínek.

Na dotaz, kdo by měl zmíněné členy volit, vysvětlil, že by nastavil rovnováhu mezi modelem, který by jednak umožňoval nominovat do mediálních rad své zástupce organizacím a spolkům s určitou prestiží – univerzitám, akademii věd, církvím, odborům, komorám a podobně. „Ale bylo by dobré to kombinovat s něčím, jako jsou divácké rady v některých státech kolem nás. Tedy možnost občanů, aby si sami u příležitosti parlamentních či jiných voleb zvolili své zástupce do divácké rady, která by dohlédla na chod médií veřejné služby,“ vysvětlil Jelínek pro ParlamentníListy.cz.

Ladislav Jakl rovněž prohlásil, že i kdyby byla jednorázově vyměněna úplně celá Rada, tak by možná trvalo několik let, než by se změna projevila na obrazovce a než by to poznal divák. „Kompetence Rady nejsou takové, aby se projevily přímo v denní práci té instituce. Musíme si uvědomit, že rada kromě vyřizování různých stížností a různých dohledových funkcí v podstatě akorát schvaluje rozpočet, stanovy a volí ředitele. Dokonce i kdyby přišel nový ředitel, tak si nemyslím, že by televize byla nějak zásadně proměněna. Chci uklidnit ty, kdo se toho bojí a trochu zklamat ty, kdo se na to těší,“ uvedl Jakl. V případě výměny třetiny členů Rady, jako nyní, je prý setrvačnost obrovská.

Jelínek: Je důležité, aby v mediálním prostředí byl někdo, koho si nelze koupit

Lukáš Jelínek také připomněl tři základní poslání veřejnoprávní televize.

„Prvním je poslání být k dispozici v případě mimořádných situací, živelních katastrof a podobně, což je aspekt nejméně pravděpodobný nebo nejméně používaný. Ale v určitých okamžicích může být velice cenný. Druhý je přinášet zpravodajství a publicistiku v co nejvyváženější podobě. Třetí věc je rozvoj nebo pomoc v rozvoji kultury, národních tradic, oživování národního kulturního dědictví, vysílání menšinových kulturních žánrů, orientace na regiony, rovnoměrná orientace na regiony v České republice a podobně,“ shrnul Jelínek – s tím, že tato tři poslání můžeme těžko vyžadovat od soukromých médií.

„Role veřejnoprávních médií je důležitá, protože v tržní ekonomice a systému si můžete cokoliv koupit. Je dobré, aby v mediálním prostředí bylo něco a někdo, koho si koupit nelze,“ dodal.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET