Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
L.J. pro časopis Rentgen
Publikováno 10.06.2011 v kategorii: Rozhovory

Ladislava Jakla snad nemá cenu příliš představovat. Pokud by se však někdo nechytal, pan Jakl je tajemníkem prezidenta České republiky, je to, ale i hudebník. V současné době má svou vlastní kapelu Folimanka Blues. Dříve se zabýval novinařinou, psal například pro lidové noviny…

Dobrý den, děkuji mnohokrát, že jste si na mě udělal čas. A tak pro začátek:
Jak si užíváte tyto krásné jarní dny?

No, přiznám se, že jsem celé dětství i mládí jaro docela nesnášel. Jako alergik jsem si ho vždy spíš protrpěl. Ale jak stárnu, tak tomu jaru začínám přicházet na chuť. A hlavně: miluji posezení u piva někde venku na zahrádce. Ostatně, napsal jsem o tom písničku už v roce 1981. V máji totiž otevíraj zahradňačky…

Vím, že jste vystudoval žurnalistiku. Co Vás k tomuto oboru přivedlo? Měl jste o něm jasno již na střední škole? Jakou jste měl představu o svém uplatnění v novinařině před rokem 1989?

Upřímně řečeno, novinářem jsem ani moc být nechtěl. (I když různé své časopisy jsem vydával už od svých osmi let.) A hlavně jsem vůbec nepočítal s tím, že bych se v dobách komunismu se svými názory vůbec mohl novinářem stát. Na žurnalistiku jsem šel hlavně proto, že jsem ji považoval za jakési prodloužené gymnázium. Prostě jsem se chtěl vyhnout příliš časné specializaci na nějaký obor, jsem člověk spíše univerzální. Někdo tomu správně říká povrchní. „Tváří se, že umí všechno, a pořádně neumí nic.“ To jsem já.

Předpokládám, že rok 1989 byl pro Vás zásadní. Uměl jste si představit již tehdy vývoj své profesní kariery, anebo zasáhla náhoda?

Ani tehdy ani nikdy jindy. Nikdy jsem si svou budoucnost neplánoval ani nebudoval. Prostě jsem se vždy snažil říkat či psát to, co považuji za správné. A ono to člověka vždycky samo někam dokutálí. Někdy k mému překvapení.

A co je nyní přesnou náplní Vaší práce?

Jsem státní úředník. Jako tajemník prezidenta jsem prostě člověkem, který je první na ráně. K dispozici pro jakoukoli konzultaci. A jako ředitel Odboru politického Kanceláře prezidenta republiky mám na starosti vedení dvou oddělení: oddělení expertů a Oddělení pro styk s veřejností, což je takový hradní ombudsman.

Co Vás baví na práci pro prezidenta republiky?

Pohled z okna. Hrad je nádherné místo a já si moc vážím, že tu můžu pracovat. Baví mě věcná témata, vlastní obsah politiky. Nebaví mě zabývat se kdo s kým, proti komu…

A je pan prezident dobrý šéf?

Je. Jen je až příliš pracovitý. Občas nesnesitelně.

Co považujete za úspěch ve své práci, na co jste opravdu hrdý, pro naši vlast?

Jsem hrdý za každé dobré stanovisko, které se mi podaří inspirovat či k němu nějak pomoci. A je mi jedno, že ho říká někdo jiný. Aspoň zní hlasitěji, než kdybych ho říkal já.

Jaké jsou Vaše profesní plány do budoucna?

Žádné. Budu pozorovat směr toho kutálení.

Co si myslíte o státních maturitách? Zkusil jste si je?

Nezkusil. Ale na rozdíl od svého šéfa je podporuji. Já na rozdíl od něj nemám za syna ředitele gymnázia a nejsem tudíž ovlivněn. Pokud stát střední školství platí, pak má stát i poroučet, co se má učit. Alespoň v nejzákladnějších rysech. Až budou školy obchodní instituce, poskytující za úplatu vzdělání mladým zákazníkům bez příspěvku státu, tak pak ať si učí, co chtějí.

Co byste vzkázal dnešním středoškolákům?

Moc se necítím oprávněn jim něco vzkazovat. Ať si užívají života, ať si ho nezkazí nějakou blbostí.

Vím, že se ve volném čase věnujete bigbeatu. Co pro Vás hudba znamená a pokud byste jí musel obětovat svou kariéru, udělal byste to?

Neudělal. Raději jsem jel před dvěma týdny hrát do Kroměříže než se šéfem do Latinské Ameriky.

Jakou máte rád hudbu?

Pusťte si Led Zeppelin, otočte volume doprava na maximum a přežijte jednu píseň. Pak budete mít odpověď na tuhle otázku.

Dobře, to vyzkouším. A co je jinak pro Vás absolutní relax?

Přece takovéhle rozhovory.

Tak to jsem ráda, ještě jednou Vám velmi děkuji za Váš čas a ochotu. Bylo mi potěšením.

Není zač. A že zdravím maminku.
Webdesign: Kabris|NET