Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Nestrannost? Rozhlas byl za nacistů, televize za komunistů. Ekonomka promluvila k boji o média
Publikováno 09.04.2019 v kategorii: Ozvěna

„Neslyšela jsem, že by si host veřejnoprávní televize mohl vybírat, proti jakému moderátorovi usedne,“ říká ekonomka Hana Lipovská v reakci na rozhovor redaktora ČT Marka Wollnera s Janou Bobošíkovou. Po rozhovoru se objevily fámy, že Wollner byl údajně klamán a bylo mu přislíbeno, že rozhovor s ním povede někdo jiný. Pořizovatel rozhovoru však poté zveřejnil SMS konverzaci, z níž vyplývá něco jiného. Lipovská rovněž nechápe smysl veřejnoprávních médií. „Rozhlas přece existoval i během německé okupace, televize vesele sloužila komunistickému režimu,“ podotýká ekonomka.

Vláda minulé pondělí schválila novelu vyhlášky, která dlužníkům zvýší tzv. nezabavitelnou částku. Bude takový krok dlužníky nyní motivovat, aby si našli lukrativnější práci, a zlepšili tak svou životní situaci, nebo jde o krok vedle?

Téměř legendárním předobrazem z historie je takzvané milostivé léto, jakási generální amnestie, v rámci které věřitelé každý padesátý rok odpouštěli dluhy svým dlužníkům a propouštěli na svobodu otroky. Jako ekonomové však vidíme v dnešních pokusech o nápravu zadluženosti spíše než gesto milosrdenství jen další potíže. Existuje reálná hrozba, že tato pravidla budou obcházena, zneužívána a v konečném důsledku dopadnou nejtíživěji právě na ty nejchudší dlužníky. Rozumnější cestou je odnaučovat se závislosti na zadlužování. V tom musí začít u sebe především stát, respektive vláda, kterou pak domácnosti a firmy mohou následovat. 

 

Opět se objevují zprávy o ochlazování ekonomiky. Společnosti jsou prý zdrženlivější, co se investic týče. Jak lze hodnotit práci vlády, činí dost v rámci preventivních opatření?

Nezaznamenala jsem žádná opatření, která by se zpomalením růstu počítala. Dosavadní diskuse o škrtech jsou spíše chaotické, zbytečně občany děsí, nicméně reálná řešení nenabízejí. Rozmařilé rozhazování Sněmovny (činí se nejen vláda, ale i opozice) preventivně rozhodně nepůsobí, výsledky hospodaření za první kvartál jsou nejhorší za posledních sedm let. 

KDU-ČSL se snaží přiblížit mladší generaci, a proto zkrátila svůj oficiální název na „KDU-ČSL“. Z kroku si utahovali například pirátští poslanci Ivan Bartoš a Mikuláš Ferjenčík. Signalizuje podle vás tato změna neschopnost KDU-ČSL komunikovat s mladou generací?

Nevím, jak by změna jména na zkratku měla přitáhnout mladé, střední nebo starší voliče. Řečeno se Shakespearem: „Co je po jméně? Co růží zvou, zváno jinak vonělo by stejně.“ Problémem KDU-ČSL není věk voličů, ale její dlouhodobé a razantní distancování se od významu svého původního názvu: už dávno není a nechce být stranou „křesťanskou“, to „K“ v názvu je už jen klamavou reklamou. Radikální změna názvu KDU-ČSL na „KDU-ČSL“ je proto zcela nezajímavá.

Podstatnějším bodem brněnského sjezdu bylo přijetí „Usnesení sjezdu“ předložené Tomášem Krejčím „Sjezd KDU-ČSL ukládá Celostátnímu výboru KDU-ČSL iniciovat a intenzivně vést odbornou diskuzi k procesu přijetí eura tak, aby k přijetí eura došlo v nejbližším možném termínu.“ Tím KDU-ČSL plně prokázala, že stejně jako její předchůdkyně „Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová“ nerozumí a nechce rozumět ekonomii. Odsuzuje se tím znovu k  dalšímu propadu preferencí, k naprosté nevolitelnosti. V tom jí nepomůže, ani kdyby z názvu vypustila všech šest písmen a ponechala si pouhou pomlčku.

Server Forum informoval o údajných neférových praktikách XTV týkajících se rozhovoru Marka Wollnera s Janou Bobošíkovou. Autor Vilém Besser v článku mj. píše: „Wollner navštívil internetovou televizi XTV, kde měl podle informací deníku FORUM 24 poskytnout rozhovor Luboši Xaveru Veselému. Místo něj se proti investigativnímu novináři nečekaně posadila Jana Bobošíková, která zřejmě z dob televizní krize stále k Wollnerovi cítí velkou nevraživost.“ Tento výrok ovšem není pravdivý, produkce XTV se proti němu ohradila a zveřejnila SMS komunikaci s Wollnerem, ze které je zcela zřejmé, že Wollner byl předem o účasti Bobošíkové srozuměn. Forum24 později z článku zmiňovanou pasáž vyňalo, takže jediným pomníčkem zůstal zápis ve vyhledavači Google. Jak je to tedy s těmi fake news?

Nejsem odborník na módní termíny, navíc mám pocit, že slovíčka „fake news“, „dezinformace“ a „hoax“ většinou označují buď obyčejnou lež, nebo zkrátka jen nepohodlnou pravdu. Pan Wollner v rozhovoru prokázal neschopnost argumentovat a reagovat na věcné otázky. Následnou lží se zřejmě pokusil setřít bídný dojem, který na diváky svým vystoupením nutně musel učinit.

 

Původní nepravdivý výrok ovšem ukazuje, že vyhnout se rozhovoru s konkrétním moderátorem je považováno za polehčující okolnost a za legitimní „mazanou“ strategii těch, kteří s oblibou o sobě tvrdí, že jsou nezávislí, nestranní a dělají svou práci padni komu padni. Autoři tak nechtěně přiznávají, že redaktoři veřejnoprávních médií nejsou schopni tváří v tvář profesionální novinářské práci obstát. Neslyšela jsem, že by si host veřejnoprávní televize mohl vybírat, proti jakému moderátorovi usedne.  Existenci pana Wollnera jsem ostatně zaznamenala až díky pořadu JBT – nikdy dříve jsem o něm neslyšela.

Tématu dezinformací se nově věnuje i český youtuber Kovy ve spolupráci s festivalem Jeden svět na školách, založeným Karlem Strachotou z Člověka v tísni. YouTube videa mají přispět k osvětě mladé generace. Jde o užitečný projekt? Měli bychom se podobné osvětě věnovat více?

Není zcela zřejmé, jaký je v onom údajném bojí proti „dezinformacím“ rozdíl mezi osvětou a propagandou. Proti lžím lze bojovat jedině pravdou, nikoli „projekty“ financovanými z fondů Evropské unie (tedy z našich daní). Překvapuje mě, že z našich daní podporovaný pořad bezostyšně varuje před médii vlastněnými „miliardáři“ oproti médiím veřejnoprávním, která prý „patří nám všem“. Nevím, zda mi skutečně patří ČT24 nebo ČT1. Komunistický boj proti soukromému vlastnictví zjevně ani třicet let po revoluci zcela neskončil.  Mimochodem, na celý tento projekt jde z veřejných zdrojů celkem 5,5 milionu korun, tedy zhruba čtyřicet ročních starobních důchodů.

Sněmovna nominovala do RRTV Ladislava Jakla. Blízký spolupracovník Václava Klause se vrací „na místo činu“, kde před takřka 30 lety začínal. Je jeho zvolení dobrým signálem?

Pana Jakla znám jako mimořádně schopného člověka, jeho zvolení do rady mě upřímně těší. Pokud by skutečně jeden jediný osamělý muž mohl mít šanci ve veřejnoprávním prostoru něco změnit, pak poslanci nemohli vybrat žádného lepšího kandidáta.

Bude Jakl erudovaným členem rady?

Nemohu posuzovat odbornost žádného pracovníka v oblasti médií. Není to můj obor, televizní tvorbu prakticky nesleduji, je mi lhostejná. Pan Jakl ovšem v tomto oboru začínal, je podepsán pod zákonem o České televizi z roku 1991. Bezpochyby proto bude členem fundovaným a kvalitním – ke zlosti mnohých. A bude také zastupovat ty názory veřejnosti, které nebyly doposud v RRTV až tak slyšet.

Jakl navrhl zrušit ČT a ČRo, protože nelze „zestátnit, co už je státní“. Je to znepokojující?

Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Zárukou nestrannosti či svobody slova nejsou – rozhlas přece existoval i během německé okupace, televize vesele sloužila komunistickému režimu. Nikoho by dnes nenapadlo volat po „veřejnoprávních novinách“, je proto nepochopitelné vyžadovat (a platit) veřejnoprávní rozhlas a televizi. Nerozumím ani argumentu vzdělávání a osvěty – v čem je pro daňového poplatníka jedinečným přínosem kupříkladu pořad „Deutsche Welle – Focus on Europe“? Ekonom ví, že stát má poskytovat pouze ty služby, které nemůže poskytovat soukromý sektor. Neznám jediný pořád České televize, který by nemohla vysílat komerční stanice. Ostatně i slavné noční záznamy jednání Sněmovny jsou dnes k dispozici na parlamentním webu. Zrušení veřejnoprávních médií by se bolestně dotklo pouze jejich zaměstnanců, ty kvalitní by si ovšem rychle rozebrala média soukromá a ti ostatní by mohli své schopnosti využívat v jiných oblastech bezpochyby lépe a užitečněji.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET