Každou chvíli nás někdo straší, jak je naše Země katastrofálně přelidněna. Říkají to jednak ti nazelenalí, co mají lidstvo za škaredý vřed na tváři Matky Přírody a nejraději by ho vyhubili, i když to neříkají nahlas. A pak to říkají ti, kdo se naopak o lidstvo obávají a mají pocit, že více lidí znamená více bídy.

(Pokračování textu…)

Semínko vyklíčí, zapustí kořínky a vyžene mladý stonek. Krásný živý organismus roste a sílí. Odolá nepřízni počasí a hledá si cestu ke slunci. Přežije mrazivá rána, slejvák i letní polední žár. A pak přijde blbec člověk a porazí ho. Ani ho nenechá se vysemenit.

(Pokračování textu…)

Rádio Impuls přímo na Hradě popřálo Václavovi Klausovi k jeho 70. narozeninám!

(Pokračování textu…)

Je nejvyšší čas, abych se přidal k zásadním kritikům Václava Klause. Vím, že to není žádné velké hrdinství, protože on žádné blogy na internetu naštěstí nečte. Ale třeba mě teď u psaní někdo nahrává skrytou kamerou, takže kdoví, jestli nepřijdu o prémie.

(Pokračování textu…)

Dostal jsem 3. června tuto SMS:

„Dobry den,nabidka z Mf Dnes: nechtel byste nam napsat basen pro Vaclava Klause?K jeho narozeninam bude priloha, oslovujeme c.autory a hudebniky..styl,rozsah na Vas, honorar 1000korun. Zdravi Alice Horackova,MF DNES“

(Pokračování textu…)

Vždycky mi vadilo, že si chlapi v hospodách po použití pisoáru většinou nemyjí ruce. Někdy před třiceti lety jsem dokonce znechucoval své spolustolovníky výpočty, kolik asi ročně vypijí cizí moči, protože statisticky její malé množství po úkonu nutně ulpí na cizích rukou, od nich na půllitru a pak v mycím bazénku přejde na půllitr jejich. A při tisícovce půllitrů za rok…

(Pokračování textu…)

Představte si, že máte v peněžence pětistovku. Chcete v ní mít víc? To je jednoduché. Začtěte pětistovce říkat tisícikoruna. A hned budete mít ve své peněžence dvojnásobek.

(Pokračování textu…)

Existuje jeden takový časopis. Jmenuje se Reflex. A tam už léta žije a pracuje jeden takový člověk. Jmenuje se Petr Holec. A ten mne vroucně miluje. Láskou marnou, neopětovanou, zato horoucí, vytrvalou a čistou.

Je 66 let po válce a na nejúžasnějším místě nejúžasnějšího města světa stále zeje velmi neúžasná díra. Ano, mluvím o Staroměstské radnici.

Údolím Berounky vedly odedávna prastaré cesty. Dříve, než vůbec vznikla Praha. Není proto divu, že třeba zdejší obec Horní Mokropsy je poprvé písemně zmíněna už roku 1088 a vedlejší Všenory roku 1205. Byly prostě na ráně.

(Pokračování textu…)

Kosa jak sviňa. Vlaky stojí, letadla nelétají, auta končí v závějích, kamiony a autobusy  uvízlé na ledovkách, bezdomovci mrznou, domovci platí za teplo jak vzteklí. Kéž by se globálně oteplilo!

Rozšiřovat zvěsti o někom známém, že je homosexuál, je dnes skoro běžné. Ale víte, co je zajímavé? Že tyhle zvěsti jsou šířeny zásadně jen o lidech, kteří homosexuálové nejsou. To skoro stojí za malé zamyšlení.

(Pokračování textu…)

Mám jednu oblíbenou hospodu. Chodím do ní od roku 1979. Od podzimu 1988 tam chodím každý čtvrtek. Od léta 1991 si ty čtvrtky eviduji a zrovna dnes je tisící. No není to na zápis do seznamu kulturního dědictví UNESCO?

(Pokračování textu…)

Protože mainstreamová média se zabývají samými pitomostmi a zásadní věci ponechávají stranou, musím občas udělat tu práci za ně. A tak se s Vámi podělím o jednu převratnou novinu, kterou noviny a televize trestuhodně pominuly.

(Pokračování textu…)

Když jsme v červenci hráli na jednom festiválku na polské straně Krkonoš, bacil se na následné afterparty v katakombách o nízký skalnatý strop tak šikovně, že ho musel jediný střízlivý sklář odvézt na ošetření až do Tanvaldu.

(Pokračování textu…)

Také si vedete soukromou hitparádu největších blbostí, jaké se objevují v právě vrcholící volební kampani? U mě bezpečně vedou sociální demokraté v Praze s heslem Méně betonu, více zeleně.

(Pokračování textu…)

Ropa v Mexickém zálivu se rozkládá rychleji, než „se čekalo“. Mediální bublina roku 2010 je na konci s dechem. Těšme se na novou.

(Pokračování textu…)

Výtvarnému umění houby rozumím. Ale přesto si dovolím vyslovit názor, že Alfons Mucha měl zůstat u reklam na pivo.

(Pokračování textu…)

Jsem se vynořil z lesů a jedu od Domažlic směrem na Strakonice, kde je večer každoroční festival zdejšího městského pivovaru, už jsem tu o něm psal. Žízeň už byla krutá, tak jsem šlapal autíčku trochu na krk.

(Pokračování textu…)

Diskriminace je věc ošklivá. Je to organizovaná nerovnost ve věcech, ve kterých by si lidé měli být rovni. Některým lidem ale nestačí zrušení diskriminace. Požadují antidiskriminaci. A kolečko se roztáčí.

(Pokračování textu…)

Tenhle útok měl přijít už dávno. Jsou přece hodnoty, pro které stojí za to pozdvihnout zbraň a jít do boje. Ale díky za to, že přišel alespoň dnes.

(Pokračování textu…)

Tak to na nás zase hážou. Největší surovost století. Že si na ni někteří z nás už skoro zvykli, to její hloupost nijak neumenšuje. Drzý letní čas si prostě zas přišel pro hodinu našeho života.

(Pokračování textu…)

Peníze kazí člověka. To ví přece každý. Ale nikdo neřekne nahlas: tak je zrušme! Přitom je nevyšší čas. První malé kroky k tomuhle krásnému cíli už máme za sebou, chce to jen odvahu jít dál.

(Pokračování textu…)

Na chebském pivu jsem vyrostl (do výšky, za šířku už mohou piva jiná). Konkrétně na chebské Hradní jedenáctce. Desítka byla přece jen dost vodová, dvanáctka Starovar byla nad mé finanční možnosti. To jedenáctka v Hradním dvoře v Dlouhé ulici stála 2.60, což se dalo přežít.

(Pokračování textu…)

Třetí perón na Smíchovském nádraží byl kolem toho sobotního poledne plný pobudů. Takových milých pivních pobudů. I nějaká sličná pobudka by se v tom chumlu našla.

(Pokračování textu…)

Paráda. Viděl jsem to jen v televizních zprávách, ale i tak mě to nadchlo. Britská krasobruslařka Sinead Kerrová popadla svého bráchu Johna, zvedla ho do vzduchu a držela ho nad ledem hlavou dolů. Málokdo si ale uvědomuje, že šlo o jednu z hlavních událostí v dějinách lidstva za posledních tisíc let.

(Pokračování textu…)

Dějiny civilizace jsou dějinami boje s přírodou. Celé generace našich předků věděly, že co si od přírody neurvou, to mít nebudou.
Příroda také umí lidem zasadit strašlivé rány, člověk se ale nesmí dát a musí vrátit každou ránu dvakrát. Každá rána zasazená přírodě je vítězstvím civilizace. Nevím, kde zrovna sedíte, když čtete tyhle řádky.

(Pokračování textu…)

Poslední dny roku 009 byly ozdobeny skutečně historickými činy čtyř žen. Byla by škoda, kdyby v mezisvátečním čase zapadly sněhem, tak je zde raději připomenu.

(Pokračování textu…)

Jeden typ belgických speciálních piv s podílem alkoholu nad 10 procent se v hantýrce znalců označuje jako ječná vína. Nenapadlo by mě, že bychom tak jednou mohli říkat všem pivům u nás.

(Pokračování textu…)

Málem mě sežrala puma. Fakt. Stalo se to při sestupu na západním úbočí pohoří Ruby Mountains v severní Nevadě v roce 2002. Podrobnosti popisovat nebudu, tohle přece není cestopis ale pivopis.

(Pokračování textu…)

Oregonský mikropivovar Deschutes je prý nejslavnější v celé Americe. Lze o tom diskutovat, ovšem nejlépe přímo u zdroje.
Střední Oregon je jedním z nejhezčích kusů Ameriky. Ne-li vůbec nejhezčí. Kaskádové pohoří je tu spíše rozložité a vykukují z něj třítisícové sopky. Kolem vyprahlá prérie nebo spíše polopoušť, občas rozervaná překvapivým kaňonem nebo hradbou načervenalých skal.

(Pokračování textu…)

Krásný pivovar v oregonském Portlandu.
On ten západ Ameriky je fakt trochu jiný. Při tichomořském pobřeží USA leží tři státy, od severu Washington, Oregon a Kalifornie. Ve všech se žije trochu jinak než třeba na Středozápadě a poznáte to i na stole. Jídla jsou nápaditější, ne tak buranská, dokonce i kvalitních zdejších vín je velký výběr, tomu já ale houby rozumím. Zajímá mě totiž pivo a tím tahle končina světa oplývá.

(Pokračování textu…)

Oregon je mikropivovarů ráj. Lepší, než skončit ve velké díře.
Někteří lidé někdy dělají fakt hodně divné věci. Třeba tuhle. Parta čtyř kluků si řekla, že jen tak, bez výbavy (kromě několika plechovkových plzní v bazuce, to je takový tepelně izolovaný válec, co se dá nosit před rameno) sleze do nejhlubšího kaňonu v Americe.

(Pokračování textu…)

Bar Hacnkey´s jako inspirace pro odvážné hospodské v Česku?
Nějak se u nás pořád neujímají hospody s více druhy točeného piva. To rozhodně nesvědčí o neschopnosti majitelů, spíše o poptávce českého klasického píče piva, který si nepotrpí na experimenty a většinově lemtá jen to, na co je zvyklý. Občas se ale vyrojí výjimky a pro ty jako inspiraci můžu uvést svou zkušenost z jednoho zajímavého pivního baru v Chicagu.

(Pokračování textu…)

Jak to žije v pivovaru v Dalešicích, hlavně o festivalu Jazz v pivováře.
Hodně lidí si myslí, že pivovar z filmu Postřižiny leží tak v Nymburku, prostě někde ve středu Čech.

(Pokračování textu…)

Ochutnávka v mikropivovaru C. K. Brewar v Krakově.
Nejdřív bylo hlavním městem Polska Gniezno, poslední krátkou dobu pár set let Varšava, ale mezitím většinu času to byl právě Krakov. Zázrakem byl uchráněn největších válečných hrůz, po válce se stal hlavní polskou turistickou atrakcí. Královské sídlo Wawel, Staré Město plné byznysu i pouličních umělců, vše zabalené krásnou uvolněnou srdečnou atmosférou. Nejzajímavější je asi obnovující se židovské město Kazimierz.

(Pokračování textu…)

Na návštěvě v pivovaru Ziegler-Bräu ve Waldsassenu.
Cihlové pivo z Bavorska Devět kilometrů jihozápadně od Chebu je městečko Waldsassen se slavným prastarým klášterem. Kostry opatů a prelátů v zdobených rouchách vypadají trochu morbidně, ale nádherná výzdoba a důmyslně osazené varhany, to je čistá krása. Na zdejším hřbitově leží čestný občan Chebu Anton Hart. Leží tam teprve čtyři roky, předtím devadesát let neležel, naopak se činil. V Chebu a v Hrozňatově vlastníval cihelny a další podniky, po odsunu dělal podobný byznys právě ve Waldsassenu.

(Pokračování textu…)

O návštěvě mikropivovaru Slezan v Leskovci.
Asi už jsem mrtvej a nějakým nedopatřením rovnou v ráji. Štípni mě. Au! Nebyl to ráj. Ale daleko k němu to nemělo. Asi myslíte, že myslím nějakou vyhlášenou pivnici ve stylovém prostředí. Tak nemyslete. Něco takového nemyslím. Ráj, který mám namysli, je obyčejný buzerák v polorozpadlých kasárnách.

(Pokračování textu…)

O návštěvě v pivovaru Kozlíček v Horních Dubenkách. Poznámka: přidána fotografie.
Nedávno jsem tady psal, jak v Lomnici u Sokolova vaří pan Sás své pivo Permon v předsíni řadového domku. Vlastně pod jeho dohledem ho vaří jeho zeť, který v onom domku také bydlí. Dostal dceru a byt, tak ať se snaží, žejo.

(Pokračování textu…)

O Pivovarských slavnostech Měšťanského pivovaru Strakonice.
Jsem si jist, že nemá. Navzdory tomu, že Náchodský Primátor a poslední dobou i Měšťanský pivovar Strakonice umí vyrobit opravdu výtečné produkty. Ani stát nemá co vařit pivo, od toho si ho neplatíme. Proto i Budvar se měl dávno prodat.

(Pokračování textu…)

Mikropivovar Milana Bambouska v Hradci Králové nabízí opravdové speciality.
Hola, nevíte někdo, co to je kaštanový med? Nebo snad existuje jakýsi medový kaštan? Fakt nevím. Zato vím, že tutově existuje kaštanomedové pivo. Vyrábí ho pan Rambousek v Hradci Králové.

(Pokračování textu…)

O mikropivovaru Chýně.
Předesílám, že jsem za posledních třicet let ujel na kole maximálně několik desítek kilometrů a že rozhodně nepatřím mezi sportovní fanatiky. Tím spíš zrovna mně můžete uvěřit, že do nejbližšího mikropivovaru od Prahy (Průhonice jsou až druhé) se dá dojet kolmo.

(Pokračování textu…)