Vlastně jsem se k tomu nechtěl vyjadřovat, ale pak jsem si řekl, že se ozvat přeci jen mám. Tohle na sobě nenechám ulpět jen tak.
Jako skoro hrdelní zločin označil podporu mé osoby například místopředseda Kupka. Nu, já jsem pana Kupku poznal jako ochotného a milého člena sekretariátu tehdejšího středočeského hejtmana Bendla. Jeho historii v ODS neznám. Ale skoro bych mu rád vzkázal, že běžný volil ODS, ba i člen ODS určitě zná mé názory lépe a dlouhodoběji, než (pokud nějaké má) názory mého loňského protikandidáta za ODS, a považuje je za blízké.
ODS v onom obvodě totiž nevygenerovala ze svého středu vlastního člověka, který by v senátní kampani hlásal své dlouhodobě zastávané pravicové ideje. U takového by eventuálně mohla cítit, že podpora jeho konkurenta je projevem neloajality. Jenže ona si místo toho „najala“ herce, o jehož názorech nikdy nikdo neslyšel. Za této situace bych nejen u poslance Klause, ale i od jiných členů ODS považoval za celkem legitimní, že se jim nechce volit či podporovat nastrčeného herce, a raději budou volit podle svého politického kréda.
Nevím, co dělal pan Kupka v září roku 1990, kdy jsem v České národní radě spoluzakládal Meziparlamentní klub demokratické pravice. Nevím, co dělal, když jsem byl v říjnu 1990 účastníkem hostivařského sněmu Občanského fóra, kde se rozhodlo o přeměně tohoto hnutí v pravicovou stranu s předsedou Václavem Klausem. Nevím, co dělal, když jsem byl v lednu 1991 účastníkem sněmu v Lucerně, kde bylo rozhodnuto o svolání zakládajícího kongresu ODS na duben 1991 do Olomouce. Nevím, kde byl, když jsem den po pádu vlády ODS a tragickém oslabení strany v listopadu 1997 nabídl pomoc Václavu Klausovi a začal pro něj a pro ODS pracovat. Nevím, kde byl, když jsem připravoval návrhy pro mimořádný kongres v Poděbradech, na kterém se tato strana tehdy zachránila. Nevím, kde byl, když jsem v prvním pololetí roku 1998 coby jeden ze tří hlavních autorů zadarmo spoluvytvářel volební kampaň, díky níž se stranu podařilo vytáhnout za pár měsíců z devíti na osmadvacet procent (jak by se jí něco takového dnes hodilo!). Nevím, kde byl, když jsem následující čtyři roky psal podklady a návrhy pro vedení ODS a pro její další volební kampaně. Nevím, kde byl, když jsem navrhl straně pořádat dodnes konané ideové konference. A právě na takové konferenci jsem označován málem za ďábla?
ODS jsem volil od roku 1991 až do roku 2009, kdy hanebně selhala při hlasováních o Lisabonské smlouvě. Tedy osmnáct let. Moje postoje každý zná. A podpora těchto postojů má být dnes zradou ODS?
To si spíš myslím, že ODS zradila sama sebe.
